Extrémní vedro, ústecký autobus a lepanec do zátylku

Není nad to učit se na závěrečnou zkoušku na vysoké v den historického semifinále. Rozehrávač ústeckých Pand Martin Nábělek to tak má ale rád. A prý se dokáže soustředit na oboje.

„Má to i svoje výhody, zbytečně se pak nestresuju jen basketem. Mám i jiné povinnosti a rozptyl je pro mě super, ať díky škole nebo i v osobním životě,” nahlíží tématiku z poněkud nečekaného úhlu budoucí pan učitel tělocviku s titulem magistr, který sotva minulý týden dokončil diplomovou práci.

Martine, teď už ale pojďme ke včerejšímu vstupnímu duelu severního semifinále. Nebylo po něm od vašeho kouče Šotnara příliš kritické, když po výhře s 88 body v útoku označil váš vstupní výkon do série jako nejhorší v letošním play-off?
Měl na to právo. Ty body nějak padly, ale náš projev byl takový, že to neodsýpalo, jak jsme zvyklí. Bylo to ztuhlé.

Ztuhlé osmidenní herní pauzou, nebo spíš zásluhou obrany Děčína?
V té pauze se sice doléčí nějaké šrámy, ale taky se trochu vypadne ze zápasového tempa, takže to má pro i proti. Samozřejmě Děčín je hlavně obranný tým, takže i velký kredit jemu. A taky tam byla vidět nervozita. Už hodinu před zápasem bylo v hale dobrých 500 lidí a celkově to bylo ze začátku zbytečně nervózní, nám to nešlo místy asi i kvůli tomu. Nějaká role favorita, i když si ji nechceme připouštět, tam je, když se začíná doma, a ta tíha okamžiku je tam větší. Doufám ale, že jsme ten lepanec do zátylku už dostali, že se z něj otřepeme a bude to jen lepší.

To, že 27 minut za váš útok brali hlavně Martin s Nicholsem a zbytek utkání si vzal na starosti Autrey, se stalo náhodně, nebo to mělo své důvody?
Tihle kluci mají roli skórerů a teď se to sešlo takhle. Byla to spíš souhra náhod, tu roli ale mají pořád stejnou. Tentokrát nedávali konstantně všichni, ale rozdělili si to na šichty.

Nestalo se ale určitě poprvé, že i v důležitých zápasech Lamb Autrey spouští svůj bodostroj až po změně stran, jako by čekal, zda na to kolegové budou stačit, a nechával jim prostor...
On má tohle v sobě, vzít tu zodpovědnost a nebát se jí, i když do té doby nebyl nějak schopný se trefit, protože to nebylo tak, že by se předtím nesnažil. U něj je ale extrémně cenné, že nesklopí hlavu, pořád si věří a dokáže velké momenty vzít na sebe.

Z 9 útočných doskoků vytěžit 15 bodů, z nichž 10 připadlo na kritickou čtvrtou čtvrtinu, to byl asi velký pohon vašeho včerejšího finiše.
Tohle nám hodně pomohlo, ale i Děčín něco měl (9 bodů z 12 doskoků) a zavařil nám tím. Celkově si myslím, že pro fanoušky to byl super zápas, ale pro nás to bylo místy trápení. Ty útočné doskoky nám ale určitě několikrát vytrhly trn z paty. Byla tam znát aktivita našich pivotů, nebáli se rozdat ránu.

To, že se soupeři výrazněji střelecky chytil jen 28bodový top skórer Matěj Svoboda, byl do nějaké míry i váš plán, tedy aby hlavně nedával moc nikdo další?
Určitě. Jejich hlavní motor a mozek je AJ Walton, a když se nám podaří i v dalších zápasech ho dostat mimo hru, bude to jen dobře.

Vy obranu 5 na 5 hodně zatahujete dovnitř a zdá se, že pokud Děčínu eliminujete brejkové příležitosti, je to funkční typ defenzivy.
Je to asi ten prvotní pokyn, hned od začátku zaparkovat ten „autobus”, jak se říká ve fotbale. Je to potřeba, protože když se Walton nebo Ogundiran rozběhnou, jsou to jasné nájezdy a koše, nebo získané fauly. Musí to tak být vždycky jeden proti třem čtyřem nebo nejlíp všem pěti. Pro nás tak včasný návrat do obrany a nucení soupeře hrát pět na pět je klíčové.

Zdrojem sebevědomí musí být i 34 bodů vaší lavičky, což dřív nebývalo takovým zvykem, ne?
Naše lavička tu kvalitu má, jen musí každý tu příležitost vzít. My máme jasne rozdělené role a není třeba z nich zbytečně vystupovat a dělat, co člověk dosud nedělal. Naopak je důležité být hvězdou ve své roli. Body navíc z lavičky jsou vždycky plus a myslím, že je jich oproti minulosti víc a dokazujeme, že jako náhradníci můžeme hrát.

Možná poprvé v historii bylo na SLUNETĚ skoro 2000 fanoušků. Museli jste si chvíli zvykat na novou mobilní tribunu za košem?
Zase to tak jiné nebylo. Ta tribuna navíc to udělala super, byla extrémně dobrá atmosféra. Ničím mě to ale neznervóznělo. Co bylo nové, byl počet fanoušků v hledišti už asi hodinu a půl před zápasem. Já šel teprve do šatny a už tam nám fanoušci tleskali, když jsme teprve přicházeli v civilu.

A jak nárůstem o několik stovek fanoušků zhoustlo klima v hale?
Horko bylo extrémní. Jak se udělalo venku pěkně, a přišlo tolik lidí, tak ten vzduch zhoustnul, a tím se zvýšilo i teplo. Je ale potřeba se s tím poprat.

Není pak častěji vlhký míč a neklouže víc než obvykle?
Jistě, tělo i ruce se víc potí, najednou se balon otře o zpocený dres a ani nevím, kolikrát za zápas se musel otírat ručníkem. Je to faktor, který se do toho teď vsouvá a dosud tam nebyl.