Flashback z Evropy kadetů. Poprvé za 10 měsíců. Zažil jsem osvobození!

Premiérově se vepsal významným způsobem do srdcí opavských fanoušků. Letní akvizice František Váňa svou chladnokrevnou pravačkou famózně zavřel těžký domácí duel 13. kola s Pardubicemi.

Vteřinu a půl před koncem byl faulován při trojce za vedení hostů 74-76 a ocitl se tak na trestné linii v naprosto unikátní situaci. Jedna nebo žádná trefa by téměř jistě znamenala porážku, dva zásahy prodloužení a tři vítěznou euforii. Co v takové chvíli 26letému křídelníkovi běželo hlavou?

„Snažil jsem se vůbec na nic nemyslet, jen jsem se soustředil na to, abych si před šestkami udělal svou rutinu a vše provedl tak jako vždycky. A taky jsem se snažil nemyslet na to, že když nedám, je všechno v pytli,” přiznává snajpr, který proměnil všechny tři pokusy a mohl tak slavit i s šestnácti stovkami fanoušků.

Františku, kariérně máte na linii solidní čísla, ale už nějakou sezonu jste neodházel trestných hodů větší množství. Věříte si na ně obvykle?
Relativně jo, jen jak jich nestřílím tolik, ty moje průměry moc neříkají.

Šlo o nejtěžší trestnou exekuci kariéry?
V podstatě stejnou situaci jsem zažil přes šesti nebo sedmi lety v kadetech v základní skupině mistrovství Evropy divize B, kde mě faulovali taky asi dvě vteřiny do konce, když jsme prohrávali. A taky jsem dal všechny tři, tak jsem měl hned takový „flashback” (okamžitou vzpomínku) do minulosti. Asi bych to porovnal nastejno, i když ta Evropa je ještě trochu víc. Každý zápas se tam počítal, jen byla škoda, že jsme pak na turnaji skončili čtvrtí a těsně nám unikl postup do elitní divize.

Snažil se vás někdo z pardubických soupeřů před exekucí rozhodit a děje se to někdy v lize?
Nevšiml jsem si. Já nic nevnímal, všechno jsem vypnul a snažil se nic neřešit. Nedivil bych se, kdyby sem tam někdo v takové situaci něco prohodil, sám bych se taky nestyděl, když mám tedy s někým dobrý vztah (usmívá se), tak mu zkusit něco říct.


Trojka, při které se na vás pískal faul Williamse, vypadala dost složitě a asi by bývalo nebylo snadné ji sesměrovat do koše. Vysvobodil vás ten zákrok?
Ten faul tam byl. Já viděl ruku Williamse a lehce jsem svýma rukama do toho šel, abych ten faul mohl získat. Kdyby tam ta ruka nebyla, možná to dopadlo jinak, možná bych měl větší šanci se trefit, ale takhle to dopadlo nejlíp.

Za pouhých 14 minut ve hře jste byl top skórerem týmu s 13 body, navíc šlo o váš první dvojciferný výkon sezony a také první za posledních deset měsíců v lize. Jak důležité to je z osobního pohledu?
Do teď jsem nehrál extra dobře, docela jsem se trápil, tak už z toho pohledu to bylo osvobozující, že jsem konečně něco trefil a připomněl si, že ten basket pořád umím. Pro hlavu to bylo určitě hodně důležité.

Po doléčení posledního zranění už jste plně herně zahřátý?
Jo, fyzicky se cítím dobře, jen basketbalově to někdy není úplně takové, jaké to bylo před zraněním, ale dostávám se do toho, na tréninku se snažím odvádět dobrou práci a záleží, jak to půjde dál.

Jak jiné je to herně v Opavě oproti tomu, co jste zažil třeba v Ústí?
Je tu jiný tým. Drtivá většina hráčů jsou Češi plus jeden „Amík”, všichni si rozumíme, známe se. Ten tým je jedna velká parta, což tomu nahrává. Je to střelecký tým, v čemž se cítím suprově, že máme ke střelbě zelenou. A taky musím zmínit fanoušky. Když chodí patnáct set nebo dva tisíce lidí, je to paráda. Ten kravál na zápasech je pěkně slyšet a dobře se mi v tom hraje.

Je těžké se teď v Opavě víc prosadit, když vás hraje pravidelně dvanáct a nejvyšší minutáž rámuje číslo 23?
Tady je to tak, že každý zápas někdo zahraje trochu líp a někdo zase trochu hůř. Samozřejmě jsou stálice, co hrají dobře pořád, a my ostatní se jeden nebo druhý přidáváme. Určitě je hrozně těžké vyrotovat v zápase všech dvanáct hráčů, takže někdy někdo může být trochu zklamanější, že nehrál tolik, ale hrajeme proto, abysme vyhráli, ne proto, abysme si to tam jen odběhali. To vítězství je nejdůležitější, a když se vyhraje, je jedno, jestli někdo hraje minutu, nebo 40.

Je při té omezenější minutáži nutné umět se rychle zahřát a produkovat?
S tím asi musíme víc pracovat, naučit se tak hrát. Je to teď třeba trochu jiné, než tu bývalo zvykem, ale zvládáme to, myslím, dobře, a když kouč má tu možnost rotovat tým, je to dobré z hlediska agresivity obrany. A i když proti Pardubicím to tak nebylo vidět, protože hrály dobře, fyzicky na tom byly skvěle a neztrácely energii ani na konci, tak nám ta širší rotace může v zápasech pomáhat.  

Co vám teď drhne, je hlavně útok, který byl v lize dvakrát v řadě na 70 bodech a v Severoevropské lize jen na šedesáti. Byly znát aktuální zdravotní limity obou vašich hlavních rozehrávačů Šiřiny s Kouřilem, nebo šlo i o další věci?
Zdravotně to teď není stoprocentní, navíc je podzim a létají kolem i chřipky. A když to nejde v útoku, musíme o to víc zamakat v obraně. Věřím, že útok v sezoně postupně přijde, budeme si víc věřit a snad zůstaneme zdraví. Sám bych se o útok nebál, ten máme velmi potentní a měl by být v pohodě. Současný stav bych nazval spíš momentální indispozicí. Navíc se nám teď v zápase zranil třetí z rozehrávačů Mára Vyroubal, který má výron kotníku, takže nám přijde vhod reprezentační pauza na doléčení jeho i dalších. Asi přišla v pravý čas. Budeme celý týden trénovat a to by nám taky mělo pomoct.

Zatopily vám vzmáhající se Pardubice v sobotu víc útokem, nebo obranou?
Těžko říct. Naše obrana byla podle mě dobrá, tam jsme nedělali nějaké průšvihy. A jejich obrana byla taky super, byť my netrefovali střely, co jsme mohli. Pardubice hrály opravdu skvěle, až je mi jich trochu líto. Takové výsledky si asi s tím týmem, co mají, nezaslouží, ale já už tuhle situaci kdysi taky zažil s Olomouckem. Pracuje se s tím v hlavách hrozně těžko, abyste si uvědomili, že umíte vyhrávat a je jen potřeba to zlomit. Naštěstí Pardubice to nezlomily proti nám, i když jsme měli namále.

Poslední dobou se zdá, že hlavní dirigentskou taktovku přebírá v Opavě Radovan Kouřil. Je to reálný stav této sezony, nebo jen dočasný jev a Jakub Šiřina ještě neřekl poslední slovo?
To určitě neřekl. Myslím, že částečně to bude těmi problémy se zády nebo celkově zdravím, ale jakmile se z toho trochu dostane, zase to nastartuje a ještě od něj máme hodně co čekat. Naštěstí teď „Kuřka” (Kouřil) hraje výborně, musím to zaklepat, a snad v tom bude pokračovat. Na rozehře nás drží krásně. A až se rozehraje „Šířa” (Šiřina), bude to nádhera.

Máte v týmu jen jediného zahraničáře Roba Howarda, jak zapadl, a s kým se nejvíc druží, aby se v Opavě necítil osaměle?
Bavíme se s ním vesměs všichni, jistě někdo víc, ale není to problém. Je to super kluk, dobře zapadl a doufám, že se necítí nijak odstrčený a je tu v pohodě.

Je už po slovenské zkušenosti z Levic i víc „krčmový” parťák?
Jo, už s námi po zápase taky párkrát zašel. A i když to není jeho vybraný nápoj, tak i pivo si sem tam dá.