Fů, tak títo chalani sú inde!

S JAKUBEM MOKRÁNĚM Z jeho čísel v posledních dvou sezonách ve Svitu by tohle zřejmě nešlo předvídat. Ne z průměrů 8 a 11 bodů. Přesto Slezané za řekou Moravou objevili letos v létě možná i zlatou bodovou žílu.

Power forward a aktuální lídr slovenské reprezentace Jakub Mokráň se stal top skórerem vicemistra (16) jak v semifinále kvalifikace o Ligu mistrů proti ničivé obraně FMP Bělehrad, tak i v sobotu proti nyní zostra bránícímu Nymburku, kdy 14 bodů v premiéře v NBL v nejtěžším možném zápase lze považovat za víc než slušný individuální výkon.

„Jistě, vím, že tu mají 18 titulů za sebou a těžko se porážejí, ale my odehráli dobrý zápas. A jinak, mně je celkem jedno, kolik dávám bodů. Přišel jsem do nového klubu - do zatím nejlepšího, v jakém jsem byl -, a budu se snažit pomáhat k co nejvíce výhrám. Líbí se mi, jak v útoku hrajeme, posouváme si míč a hledáme co nejlepší pozici. Tentokrát to vyšlo víc na mě, v první půli mi padly dvě trojky a za ty body a proměněné střely jsem rád, na druhou stranu mě mrzí, že jsem nedal ještě další, což by mohlo změnit výsledek,” odmítá zveličovat svůj příspěvek 23letý rodák z basketbalové bašty v Prievidzi.

Jakube, v premiéře v Česku jste se předvedl rovnou před dvěma tisíci fanoušků v opavské hale. A už během přenosu Studia Basketbal jste si pochvaloval nejlepší atmosféru, v jaké jste zatím hrál. Zápas jste si zřejmě užíval...
Jo, tohle platí. Já pocházím z Prievidzi, kde jsem s basketem začal a dostal se až do ligy, na kterou se tam chodilo taky hodně, třeba i dva tisíce lidí. Tohle jsem ale zažil po dlouhé době a osobně se mi to líbilo zatím nejvíc. Pokud by to takhle pokračovalo celou sezonu, byla by to nádhera!

Mohl se na návštěvě projevit i efekt nedávného EuroBasketu v Česku?
Vám se v basketu daří, národní tým hraje na vysoké úrovni, takže i to určitě přilákalo víc lidí.

Mimochodem, vy za sebou máte v létě taky reprezentační povinnosti - jaká je aktuálně vaše role v národním týmu?
Dosud mi ještě pozvánky pravidelně nechodily, ale moje pozice v týmu by teď měla být pevná, pokud se nic nezmění (v úvodních dvou zápasech předkvalifikace EuroBasketu byl top skórerem i top doskakovačem s průměry 15,5 bodu a 7 doskoků za 31 minut - pozn.). Pár pozvánek jsem dostal už i dřív, ale neměl jsem ještě minuty a tohle léto jsem měl poprvé výraznější čas na hřišti. My jsme v horší situaci než Česko, jsme spíš na spodku evropského pelotonu, ale doufám, že se to do pár let změní. Máme teď pár nadějných mladých hráčů a snažíme se. Čekají nás ještě čtyři zápasy předkvalifikace, zatím jsme prohráli doma s Norskem a v Severní Makedonii a čeká nás ještě Dánsko. K postupu asi už budeme muset všechna čtyři utkání vyhrát.

Jak jste v sobotu viděl nové defenzivní zaměření Nymburka, což v posledních letech nebyla jeho největší přednost?
Vím, že vyměnili nejvíc hráčů za poslední roky a oproti minulé sezoně jsou jejich zahraniční hráči atletičtější, na což jsme si museli dávat pozor. Snažili jsme se tak hrát spíš pomaleji a nedělat hloupé chyby, aby neměli body z přechodu, ale občas jsme takové stejně vyrobili. Jinak obranu měli dobrou, byli velmi fyzičtí a rychlí na nohách, drželi nás natěsno a nedávali nám moc prostoru. Střely tak musíte proti nim odpoutávat rychle, a jakmile máte volnější pozici, musíte ji vzít. My z pole celkem dávali, naším problémem ale byly šestky, kterých jsme nedali 15, a stálo nás to zápas.

Z vašich 17 ztrát byste přičetl víc obraně soupeře, nebo spíš určitému lajdáctví v útoku?
Asi půl na půl. Tak půlka jich být nemusela. Nějaké ztráty jsou každý zápas, hraje se rychle a vznikají nedorozumění. Prostor k omezení chyb tam určitě je.

Opava poslední rok dva vynikala na útočném doskoku. V sobotu vás ale Nymburk zaskočil osmnácti ulovenými míči pod vaším košem, byť je využil jen k deseti bodům. Hrozil tu hodně?
V průmětu byl soupeř vyšší a měl těch doskoků hodně, i čtyři nebo pět při jednom útočném pobytu. Naštěstí to ale zrovna neproměnili. Jsou tam agresivní a chodí tam hodně. Do budoucna si to musíme víc pohlídat.

Vy máte jako power forward rovné dva metry a k tomu máte slušný výskok i hru zády ke koši. Přesto, nechybí někdy právě na pozici 4 pár čísel navíc?
Nemám s tím vůbec problém, když je třeba, tak jsem i dost nasazován na pozici 5, kde jsem proti hráčům vyšším o šest až deset centimetrů. Jistě ale mít navíc tři až pět čísel, hrálo by se asi snadněji. Teď se to snažím nahrazovat výskokem a i silově mi nic nechybí, protože na tom stále pracuju. Makám i na driblinku a možná bych se do budoucna mohl posunout i na křídlo, ale to ještě uvidíme. Čtyřka je pro mě teď nejkomfortnější pozice.

Když jsme u skákání, už jste slyšel o Kooperativa Faktoru, kterým NBL vyniká, a kterým si jako nejzábavnější hráč ligy můžete vydělat na konci sezony až 100 tisíc korun?
O tom jsem ještě neslyšel. A nikde na něco podobného ani nenarazil. Zní to ale velmi zajímavě. Pro fanoušky jsou smeče nebo bloky určitě atraktivní akce a hráče to, myslím, i víc motivuje k pěkným kouskům. Doufám, že mně se budou dařit co nejvíc a fanoušky Opavy budu bavit.  

Co o sobě můžete říct z osobnějšího pohledu? Jste třeba z basketbalové rodiny?
To nejsem. Basket u nás nehrál nikdo. U mě to vzniklo náhodou. Nedělal jsem žádný sport a v páté třídě mě spolužák, který na basket chodil, nalákal, jestli bych nešel s ním. Já se zeptal rodičů a docela mě to začalo bavit. Nejdřív jsem to nebral nějak vážně, jedno období mě to bavilo víc, pak zase míň, ale v patnácti už mě to opravdu chytlo a v Prievidzi jsem se dostal až k mužům. Tam jsem až poslední rok z asi čtyř sezon v lize dostával aspoň pár minut, ale po přesunu do Svitu jsem už poslední dvě sezony hrával víc.

A jak vás vůbec objevil opavský kouč Czudek? Povedl se vám v přípravě nějaký zápas proti jeho týmu?
Tohle přesně nevím, ale je pravda, že loni jsme s Opavou hráli Federální pohár. Tehdy jsme dostali asi o čtyřicet, a to jsem si říkal: „Fů, tak títo chalani sú inde”. (usmívá se) Tam si mě tedy možná mohli všimnout. Já mám navíc jako agenta Honzu Hubálka, tak to mohlo taky nějak pomoct.