Hajný Šlechta 17 bodů po 4 hodinách v lese! A unikátní Green Pub
Jeho letní, ale hlavně úterní předzápasový program je definicí sportovního srdcařství. Vstal v půl šesté a místo tréninku nachodil kilometry po lese. To ho totiž živí, ligu pak má za odměnu. Ligu, kterou už chtěl hrát jen za jeden klub. Když ta šance teď přišla, nemohl odmítnout.
A po včerejších čtyřech hodinách rázování lesními stezkami večer korunoval píseckou senzaci 17 body a 4 asistencemi za 30 minut jako jeden z klíčových mužů při obratu z 16bodové díry na Dašické. A dnes na šestou ráno se místo odpočinku křídelník Sršňů Petr Šlechta opět vrátil do svého lesa.
Petře, štípete se ještě se spoluhráči po takovém zápase do tváří, nebo už si pomalu zvykáte?
U nás je to tak, že jsme nováček a náš projekt je založený na tom, že hrajeme s odchovanci, s mladými českými kluky a je super, že už jsme dokázali třikrát zvítězit. To ale pořád nemění nic na tom, že víme, že jsme i dál outsidery a náš cíl zůstává stejný - udržet NBL. I když se včera povedl skvělý a vítězný obrat, pořád jedeme stejně. Blíž je to tak k tomu štípání do tváří. Když člověk viděl ta utkání, tak pokud nepočítám Nymburk, který nás přejel od začátku, z těch tří vítězství ani jedna nebyla jasná a klidně jsme mohli mít pět výher i pět proher.
Bylo dobytí Pardubic i s tím obratem z minus 16 bodů zatím nejcennějším skalpem, nebo u vás stále vítězí složení mistra doma?
Pro nás je každý skalp strašně cenný, ale ta Opava byla super tím, že jsme hráli doma, se všemi fanoušky kolem.
I váš trenér přiznal, že už ve třetí čtvrtině za velkého manka moc nevěřil, vy ano?
No, když se podíváte na všechna naše utkání, tak s Opavou jsme vedli o 16 a skončilo to o tři, v Děčíně jsme „tekli” o dvacet a ještě to během utkání otočili, na Slavii jsme se dostali z minus 18 do prodloužení. Náš styl je k těmhle houpačkám ve skore hodně náchylný. Chvíli třeba vedeme a za pět minut je šňůra dvaceti bodů na jednu, nebo druhou stranu.
Po vymazání 20bodového manka v Děčíně, věřili jste si včera přece jen o něco víc?
Určitě ne (směje se). Je to o tom nějak to zastavit, dát nějaký koš, zareagovat. To ale může trvat ještě dva tři útoky, kdy to pak může být i o 25. To už by pak bylo hodně náročné, ale zatím jsme tak hluboko dole nebyli.
Co tedy v té kritické situaci pomohlo? Že domácím přece jen ve druhé půli dost chyběl ústřední tahoun pivot Brunk, nebo převážila vaše obrana, která vynutila řadu ztrát soupeře?
Podle mě za naše výkony může hlavně to, že jsme si řekli, že abysme se mohli dál posouvat - protože jsou tu ve většině mladí kluci, z nichž už někteří v NBL byli, ale nikdy v zásadní roli a vlastně jediný měl větší roli Pavel Englický, ale to bylo před dvaceti lety (smích) -, tak musíme hrát každou vteřinu na 100 procent a mít tam to srdíčko. V utkání, které skončí o 40, se ale dá posouvat těžko, takže i když to nejde a „tečeme”, pořád jedeme naplno, protože to jediné nás posune dál.
Koncovku jste včera i na šestkové čáře celkem zvládli. Anebo to byly velké nervy?
Byly to nervy. Všichni tam ale nechali všechno a jistě bylo super, že Kuba Šurý v těch posledních desítkách sekund udržel nervy a dal tam pět šestek. My tu ale nejsme jako jednotlivci, každý má v týmu nějakou úlohu, a když se ty střípky poskládají dohromady, vzniknou z toho docela zajímavé věci.
Co zatím říkáte na výkony vašich dvou hlavních opor a reprezentantů v 3x3? Čekal byste něco takového před sezonou?
Já to od nich čekal. „Syky” (Vojtěch Sýkora) je za mě nejvšestrannější hráč celé ligy. Neznám hráče hlavně na jeho pozici rozehrávače, který by sbíral tolik doskoků. On má hlavně dar, že mu to padá do rukou (smích), jako by tam měl magnety. A ty triple doubly by měl i v první lize minulou sezonu, ale tam se ten technický zápis moc neřeší. Třeba když jsme za poločas dali 60 bodů a měli zapsaných 7 asistencí, tak asi něco nesedělo... A dynamika Martina Svobody, to je taky něco neuvěřitelného.
Tři triple doubly za jednu sezonu snad v dohledatelné minulosti české ligy nikdo neměl. Vojtěch Sýkora to dokázal za prvních pět zápasů. Jak to nahlédnout v podmínkách vrcholového evropského basketbalu?
To je ta jeho všestrannost. On ani nemusí dávat body. Jak jsem říkal, každý máme svoji roli a v každém utkání je střeleckým lídrem někdo jiný a záleží, kdo se zrovna chytne. Vojta to umí skvěle číst a vytváří těm hráčům v laufu pozice, funguje to a nechceme na tom nic měnit.
Jeho aktuální westbrookovské průměry jsou 11 bodů, 12 doskoků a 11 asistencí. Je reálné to na evropské úrovni udržet delší část sezony, nebo dokonce její většinu?
Když jsme šli do sezony, nikdo nám nevěřil. A tohle je to samé. Nikdo to ještě nezažil, ale zrovna u Vojty je to možné (usmívá se).
Z čeho nejvíc těží ty nůše asistencí? Pomáhá, že střílíte po pár vteřinách útoku a máte těch zakončení o něco víc, nebo je schopen rozdávat přihrávky do tutových střeleckých pozic?
Jde o to, že náš tým je spolu spoustu let, jsme sehraní a každý u každého zná jeho silné stránky a ty asistence z toho pak plynou.
A jako rozehrávač se 190 čísly mít dvojciferné doskoky a vést dokonce ligu, jak dlouho to může vydržet? Začnou si na něj dávat soupeři větší pozor?
Tohle je otázka na trenéry ostatních týmů, já si ale myslím, že ty doskoky bude mít pořád.
Kolega Svoboda nasázel včera už podruhé 37 bodů, je už čtvrtým střelcem ligy, navíc i druhým nejužitečnějším hráčem, berete to za velký úlet na hráče sotva začínajícího v NBL?
Neberu. My hrajeme úplně specifickým stylem, takový hurá basket se zakončováním v sedmé vteřině útoku, díky tomu máme i víc střel a Martin díky své rychlosti a dynamice, když ho brání pomalejší pivoti, obráncům uteče a zasmečuje.
Pokud byste aktuální výkony udrželi po velkou část sezony a umístili se na lepších příčkách, mohl by jeden z této dvojice myslet i na trofej pro MVP sezony?
Určitě mohl, ale tohle závisí na těch hlavounech, co MVP volí.
Počkejte, ve hře je i 36 voleb od klubů, za něž volí kapitáni, koučové a generální manažeři. A hlasují i další experti z oboru.
Jasně. Za mě je skvělé, jak kluci hrají, a bylo by fajn, kdyby to vydrželi co nejdéle.
Vy jste jako tým dokázali, že i v NBL to jde s vaším jádrem z první ligy. Které jsou ty zatím hlavní ingredience úspěchu?
Na tohle je strašně jednoduchá odpověď - jsme spolu dlouho, baví nás to a díky tomu, že to v Písku nikdo nedělá kvůli penězům, tak do toho člověk dává všechno, nechá tam srdíčko, a když se to v zápase povede, je to super, a pokud ne, tak se nedá nic dělat. Důležité ale je tam vždycky nechat všechno. S tím jdeme do každého utkání a zatím se to daří.
Je velkou součástí vašeho know-how vložená energie, kdy vydržíte presovat po celém hřišti i ve druhé půli a zejména v poslední čtvrtině, nebo že chodíte za každým útočným doskokem a děláte ty extra věci, do kterých už se některým soupeřům v pozdějších fázích utkání přece jen tolik nechce?
V podstatě je v otázce obsažená i odpověď. I já tam tohle vidím. Hrajeme od první do poslední minuty úplně stejným stylem. A ještě bych přidal, že Písek jako jeden z mála klubů má fanoušky a ne diváky. Ti lidi fandí celé utkání. Určitě jste už taky zaznamenal nějaká videa ze včera nebo z utkání v Kolíně, kdy u nás v Písku se v hospůdce Green Pub schází třicet čtyřicet našich příznivců a panuje tam stejná atmosféra jako v hale při utkání. Prostě se tam fandí celý zápas.
A může pak být ve hře i účast v nadstavbové skupině A1, tedy v horní osmičce?
A1 by byla naprosto skvělá, ale pořád jsme soudní a náš hlavní cíl je udržet soutěž, abysme tu ty kluky mohli dál posouvat k dobrým výkonům a aby si NBL i do budoucna zahrálo co nejvíc odchovanců.
Vy jako tým fungujete na poloprofi bázi, máte sestavu plnou studentů a pracujících, čemuž se přizpůsobuje i týdenní tréninkový plán. Jak tedy vypadala včerejší logistika cesty na zápas v Pardubicích?
Ty zápasy ve všední dny jsou komplikované pro všechny. (usmívá se) Půlka kluků studuje v Praze, někdo v Budějovicích, další pracují. Jen pár se nás tak sešlo před odjezdem u haly v Písku, někdo byl vyzvednutý v Praze a někdo jel do Pardubic po vlastní ose. Asi takhle.
Jaký byl váš úterní program do odjezdu z Písku?
A kondičně jste se pak v zápase cítil v pohodě?
Už tam pracuju přes osm let a člověk je na to zvyklý. Nejhorší to je v létě, kdy máme nejvíc práce. Začínáme v šest ráno a domů se vracím v šest večer a jdu rovnou na trénink.
Vás na sítích často titulují jako „hajného” Šlechtu. Je to tedy narážka na vaši pracovní pozici?
Jak v téhle situaci vypadala vaše taktická příprava na Pardubice?
My si dali přípravu hned v neděli po návratu ze sobotního zápasu v Děčíně. Měli jsme krátkou střelbu a prošli si i taktiku, protože jsme věděli, že pak už se uvidíme až v úterý v Pardubicích před zápasem. Asi každý vám potvrdí, že je sice hezké vidět ty akce soupeře, ale stejně to nenahradí to, když si na hřišti každou clonu projdete na sto procent. U nás ovšem funguje hlavně to, že člověk musí chtít dělat věci na sto procent a dát tam to srdíčko. Ta příprava je sice hezká, ale nerozhoduje.
A na závěr možná to nejdůležitější. Už nějaký rok zpátky od vás kdesi zaznělo, že do NBL už se po zejména 350 minutách ze sezony 2014/15 v dresu Jindřichova Hradce neplánujete vrátit. Kdy jste změnil názor?
Tenhle článek na mě na internetu vyběhnul hned, jak jsme postoupili z baráže. (směje se) Já tam říkal, že už do NBL nikdy nechci, ale pak tam byla ještě otázka, co kdyby to bylo za Písek. A já odpověděl, že v Písku asi jo. Teď se to stalo a já jsem dostál svým slovům.
