Hráče nejde ze střídačky nonstop dirigovat

S ALEKSANDREM SEKULIČEM Premiérová sezona v roli head coache Nymburka mu nevyšla na výbornou. Nejdřív vypadnutí hned v základní skupině Ligy mistrů, po dvou čtvrtfinále týmu v řadě, pak finálová porážka s Opavou v Českém poháru.

Vykoupení tak i pro Aleksandra Sekuliče přišlo až v samém závěru - ziskem ligové trofeje. Ani po něm si ale nebude moct příliš vydechnout, protože ještě násobně těžší úkol má před sebou nyní. Zatímco obhajobou titulu v NBL naplnil všeobecná očekávání, zopakovat totéž u kormidla Slovinců na evropském šampionátu bude ta největší možná výzva. I když jeho celek povede na hřišti fenomenální rozehrávač Luka Dončič.

Trenére, jak nahlížíte svou první nymburskou sezonu v nové roli?
Začala pro nás špatně kvůli řadě zranění a celou sezonu to pak ovlivnilo. Proto je pro nás velmi důležité, že jsme ji zakončili ziskem titulu. Opava byla silný protivník, vyhrála Český pohár. My měli velkou motivaci a ukázali jsme velký charakter. Nebylo snadné hrát v Opavě v té skvělé atmosféře a naši hráči zaslouží velké uznání za to, jak to zvládli a jak zejména v posledním utkání splnili plán, který jsme měli.

Jak se vám v tom nebývalém hluku, v kulise tří tisíc fanoušků, předávaly v opavských zápasech pokyny hráčům na hřiště?
Hodně těžko. A pro tyhle případy vždy říkám, že hráči po celou sezonu potřebují volnost a prostor pro vlastní rozhodování, aby uměli správně reagovat, až přijdou takováhle utkání. Pokud je totiž stále dirigujete ze střídačky, tak pokud přijdou tyhle situace, nastane problém. Musí tak vědět, jak komunikovat spolu na hřišti, i neverbálně, i to, jak ze hřiště komunikovat s námi, trenéry. Tohle není snadné, ale kluci našli cestu, jak to zvládnout, což je hlavní.

Co vám v sezoně udělalo největší radost?
Máme jedny z nejmladších rozehrávačů v lize. Tůmovi, Rossovi a Hardingovi je mezi 23 a 24 lety a v průběhu sezony se hodně zlepšili a vedli tým správně. To mi udělalo vážně velkou radost.

Poslední zápas v Opavě začal opět propadem, stejně jako ten druhý prohraný, ale tentokrát váš tým dokázal zareagovat rychleji...
Nebylo snadné hrát v takové atmosféře, nejsme na to zvyklí. V prvním zápase v Opavě to pro nás byla velká lekce. Tentokráte jsme na to byli lépe připraveni, a přestože nám začátek opět nevyšel, tak jsme byli schopni rychle zareagovat a najít cestu, jak hrát naši hru.

Během play-off se objevovaly hlasy, že kapitán Vojtěch Hruban nehrál podle očekávání, ve čtvrtém zápase ale tým vedl 27 body. Jak jste ho viděl vy?
Zaprvé si nemyslím, že by v play-off hrál špatně. Body na tabuli neukazují to, jak hráč v utkání hraje. I když v některých zápasech nedával tolik bodů, tak celé finále skvěle bránil a byl naším lídrem. A ve čtvrtém utkání, když bylo nejvíc v sázce, vystoupil z řady a hrál opravdu na vysoké úrovni. Šel ostatním hráčům příkladem. Cena pro MVP finále je tak ve správných rukou.

Jaká to byla zkušenost pro vás i tým, zejména pro vaše mladé rozehrávače, čelit všem těm defenzivním pastím Opavy?
Zaprvé je třeba dát kredit trenérskému štábu Opavy a jejím hráčům za to, jak byli schopni přečíst náš tým. Zjistili, kde si mohou dovolit riskovat a riskovali opravdu hodně, když nechávali některé hráče střílet z dálky. Přineslo jim to výsledek v poháru, ale my nakonec našli způsob a nápady, jak jejich kombinované obrany přehrát. Měnili tři nebo čtyři různé zóny a výzvou pro nás bylo, aby hráči chápali, co kdy funguje. Někdy je složitější hned přečíst, jaká zóna to je, a my jsme museli najít vhodný systém v útoku, což se nám po druhém zápase podařilo, a ve čtvrtém utkání už jsme překonali všechny defenzivní nástrahy soupeře. Myslím, že pokud bychom stříleli jen o trochu lépe, neměli bychom problém s žádnou zónou.

A co konkrétně bylo důležité při tom, když jste jakoukoli zónu nebo kombinovanou obranu soupeře ve čtvrtém utkání ničili útoky až do koše?
Náš plán byl chtít skórovat zpod koše, měli jsme k tomu nějaké nápady a hlavně hráči výborně obrany četli. My jako trenéři se je snažíme vést, takže hlavní zásluha patří jim. Když Opava dá pod koš ohromného Markussona, nehledají se cesty ke koši snadno.

Jak se vám podařilo po porážce v Opavě zefektivnit hru rozehrávače Rosse?
Předně si musíme uvědomit, že to byl v téhle sezoně nováček z univerzity. Pepperdine není špatná škola, ostatně hraje tam i Jan Zídek, ale sem Colbey přišel do týmu, kde se čekají jen výhry. A pro něj takové zápasy byly jiné, než na jaké byl zvyklý. Musel se naučit takový tým, jaký tu máme, vést jako rozehrávač. Učil se každý zápas, bohužel v poháru to pro nás možná i proto, že ještě vše neabsorboval, nedopadlo, ale on se ze svých chyb učil. Já vždy říkám - poučme se z chyb druhých, ne ze svých vlastních, ale i tahle pro nás i pro něj poněkud bolestná zkušenost mu pomohla. Ukázal, že se každý den zlepšuje, v trénincích fakt dřel a nakonec byl jedním z našich hlavních hráčů.

Co ještě jde říct k vašemu čtyřicátníkovi Petru Bendovi, který byl letos možná významnější figurou vaší sestavy než v předchozích dvou sezonách? Máte pocit, že se stále jako hráč vyvíjí?
Především, Petr zraje jako víno. S věkem se ještě zlepšuje. Stojí za celým týmem, je výborným vzorem pro všechny kolem, stanovuje vysoký standard pro to, jak se připravovat na každý trénink nebo zápas. Mimochodem, těsně před čtvrtým zápasem finále zjistil, že má problémy, tuším, s lýtkem a pořádně nemohl běhat. Přišel a řekl mi: „Nevím, jestli budu moct hrát”. Nakonec ale i přes tu bolest dokázal, že to jde. I ve čtyřiceti.

Půjde po jeho druhé sezoně v Evropě udržet v týmu Jerricka Hardinga?
Rád bych, aby tu zůstal. Je to speciální hráč, a proto jsme si ho i vzali. Jednou z jeho předností je výborný charakter. V tomhle play-off byl jako MVP sezony terčem pro všechny soupeře. Každý se na něj připravil a využíval v obraně legální i nelegální prostředky, aby ho zastavil. On ale všechny překážky dokázal překonat a pomohl nám v každém zápase, což nebylo snadné. Doufám, že ho budeme schopní udržet, ale jistě by si zasloužil hrát i ve větší lize a za větší klub.

S Nymburkem jste obhajobu trofeje zvládl, nyní vás čeká stejný úkol i na zářijovém EuroBasketu se Slovinskem - o kolik to v tomhle případě bude těžší?
Nejdřív nás bude čekat okno světové kvalifikace a pak pojedeme poprvé v dějinách na EuroBasket v roli obhájců trofeje. To znamená i břemeno a terč, který budeme mít na svých zádech. Budeme mít ale jednoho z nejlepších hráčů světa, ne-li nyní toho nejlepšího (Luku Dončiče) a bude to hodně zajímavý turnaj, na který se moc těším.