Hráli jsme hloupě, to mě štvalo. 1-4 by si ale Nymburk nezasloužil

Skončil pátý zápas semifinále a zhruba stopadesátičlenný sektor opavských tifosi stále dokola a hlasitě skandoval - „Doma to skončíme!”.

Tým Slezanů jim potleskem poděkoval, ale po dvacetibodové porážce s pouhými 70 nastřílenými body byl také viditelně přešlý. Do Nymburka přijel za vedení 3-1 bojovat o postupovou výhru a historické vyřazení tuzemského hegemona. Jenže v tomhle utkání k tomu měl hodně daleko. Věděl to i možná nejzklamanější člen poraženého celku Jakub Šiřina.

Jakube, dopadne to v sobotu v Opavě tak, jak skandovali vaši příznivci?
To uvidíme až  po tom zápase. My pro to samozřejmě uděláme maximum, budeme se snažit využít toho, že jsme si vydobyli možnost tu sérii u nás doma ukončit. Máme tedy ve svých rukou ten postupový mečbol. Uděláme maximum pro to, abysme hráli stejně jako v těch třech vítězných zápasech.

Nymburk stál zády ke zdi a hrál poprvé na maximum od první minuty. Co naopak nešlo vám?
Nám nešlo prakticky nic. Nedávali jsme trojky, trestné hody a hlavně rozhodly doskoky. Nechodili jsme za útočným doskokem i za doskokem celkově tak jako v těch vítězných utkáních. Pro Nymburk, který měl už v poločase 12 druhých šancí, to byl zápas all-in a s tím do toho šli. Jezdili celý zápas, vítězství si zasloužili a velký kredit za jejich hru. My jsme od začátku ztráceli, a když celý zápas prohráváte dvojciferně, stojí strašně moc sil to dotahovat. My se musíme poučit a vrátit k tomu, co jsme předváděli v předchozím průběhu série.

Zdálo se, že obránci Nymburka se vás poprvé v sérii snažili výrazněji odřezávat od míče, s čímž na vás začal Tůma. Bylo to tak?
Je pravda, že v pátém utkání to bylo výraznější než v dosavadních zápasech. Vystřídalo se na mně víc hráčů a snažili se mi to co nejvíc ztížit. My se na to musíme lépe připravit, aby tým byl schopný na to lépe zareagovat a nebylo to jen o tom, že se budu pro míč uvolňovat a vymýšlet akce jen já. Musí tvořit i jiní a vzít zodpovědnost do svých rukou, když je na mně takový tlak, a někdy mě soupeř ani nepustí k míči.

Nymburk, kterému to 25 minut nepadalo z trojek a z dálky celkově, se celý zápas tvrdošíjně tlačil i do vaší zóny zatahující se pod koš, kde to byla často jedna velká houština. Jde ten prostor ucpat ještě víc?
Samozřejmě jde. Oni to hodně napichovali ještě z rychlého protiútoku, kdy jsme nebyli postavení a konsolidovaní, čehož v tomhle utkání využili. A na tom musíme doma zapracovat, abysme měli mnohem rychlejší návrat do té naší formace v zóně a tyhle nájezdy nevznikaly.

Když jste už po třech minutách třetí čtvrtiny střídal a při čtyřech rychlých ztrátách se nedařilo krátit manko ve skore, byl jste cestou na lavičku hodně naštvaný. Víc na sebe, nebo na tým?
Celkově, na sebe i na tým. Hráli jsme tam opravdu hloupě, nehráli jsme ten basket, který nás dosud v sérii zdobil. A to mě štvalo. Najednou jako bysme ztratili tu basketbalovou myšlenku a to, co umíme, se najednou pod nějakým tlakem drsnější obrany sesypalo. Jako bysme přestali hrát naši hru a přemýšlet o tom, což mě docela štvalo.

V utkání bylo odpískáno ohromné množství 64 faulů. Bylo to dané důležitostí zápasu a bude to v šestém utkání u vás podobné?
To se asi musíte zeptat v kabině rozhodčích. Ne mě, já k tomu víc nemám. Je to play-off, je to řežba, kdy někdy to pustí a faulů je míň, a jindy se píská každý dotek. A tak to je a my hráči se s tím v tom daném zápase musíme naučit žít. Někdy je to těžší, někdy lehčí a takové je play-off.

Bude šestý zápas u vás celkově jiný?
Jistě doma se nám hraje před plnou halou úplně jinak než v Nymburce, i když jsme tu měli prakticky domácí prostředí. Omlouváme se tak všem fanouškům, že jsme je zklamali, ale pořád je to Nymburk. Nikdo nemůže být překvapený, že je to 3-2. Kdyby to bylo 4-1 a byl by konec, to by si domácí ani nezasloužili.

Mít 150 fanoušků venku je fantazie, že?
Je to perfektní, přijel plný autobus z Opavy i plno fanoušků, které máme v Praze. Někteří jeli i po vlastní ose z Opavy, takže za to jim patří obrovský dík a ještě jednou naše velká omluva, že jsme to nedotáhli.