Hvízdot v Opavě? NCAA se ani neblíží!

S COLBEYM ROSSEM Fanouškům seriálu Simpsonovi při pohledu na jeho zdivočele létající hřívu musí okamžitě naskočit  jméno Leváka Boba. A stejně jako výrazný účes nejde přehlédnout ani jeho hru. Ve finálové sérii měla dokonce takový dosah, že lámala výkony mistra tu na jednu a tu na druhou stranu. 

Zatímco v Duelu 2 vedle 17 bodů a osmi asistencí vyprodukoval rozehrávač Colbey Ross také osm ztrát a v kritických sekvencích se pouštěl do bezvýchodných misí, do nichž jej vlákávala opavská defenziva, ve čtvrtém utkání tenhle nováček mezi europrofíky kraloval a 16 body, 12 asistencemi na jedinou ztrátu i neústupnou obranou na opavského generála Šiřinu dovedl Nymburk k titulové třetí výhře v sérii.

Sám si svého zlepšení mezi oběma bitvami ve Slezsku cenil tak, že finálový Zápas 4 označil za jeden z TOP 5 své stále mladé kariéry. Přitom rozhodně nejde říct, že by šlo o nějaké basketbalové „ořezávátko”. Když loni končil na americké univerzitě Pepperdine, mimochodem jako spoluhráč Jana Zídka, mohl si na vizitku vytisknout - první hráč dějin elitní divize 1, který za čtyři roky v NCAA shromáždil 2200 bodů, 800 asistencí a 400 doskoků. S 2236 body se navíc stal nejlepším střelcem v historii své alma mater.

A ač byl tento playmaker s chlapecky znějícím hlasem a vizáží dorostence během následujícího rozhovoru co chvíli vyrušován nadprůměrně rozjařenými fanoušky svého týmu, zvládl vše po posledním duelu finále s nadhledem, humorem i velkou dávkou upřímnosti.

Colbey, ač o trofej MVP Finále vás připravil kapitán týmu Vojtěch Hruban, mohl jste jím docela dobře být i vy, a to nejen za tu nemalou proměnu mezi dvěma opavskými zápasy. Jak jste se během těch pár dní viděl vy sám?
Rozdíl byl v tom, že jsem věděl, co už je v sázce, a dal jsem do toho všechno. Ostatní kluci mě podpořili a trenér mi věřil, že budu dělat ty správné věci.

Dobře a které to byly?
V prvním opavském zápase se mi celkem dařilo v době, kdy jsme otočili na plus tři v poslední čtvrtině. Pak jsem začal tleskat do hlediště a najednou se všechno změnilo. Před čtvrtým zápasem mi trenér řekl, abych se soustředil jen na hru a neřešil publikum. To jsem taky udělal a celkově jsem hrál i agresivněji než v tom druhém zápase série. Věděl jsem, o co soupeři jde, že chce izolovat a dostat ze hry Vojtu Hrubana a Jerricka Hardinga a to byla moje šance dostat se do „bedny”, hledat kluky nebo skórovat.

Velký rozdíl byl ve vaší ztrátovosti, v Zápase 2 jste měl 8 ztrát při 8 asistencích, ve čtvrtém 12 asistencí na jedinou ztrátu.
Ano, tohle taky! (důrazně) V prvním opavském zápase jsem se cítil mimo, neměl jsem to pod kontrolou, někdy jsem se snažil toho dělat moc a bylo mi jasné, že k výhře musím mít ztrát co nejmíň a hrát ve vhodném tempu. To se mi v posledním utkání dařilo a přineslo nám to úspěch.

Prý pomohla i domluva kapitána Hrubana. Co vám řekl?
Hlavně to, abych nebyl dole, že mi tým věří, a jakmile jsem věděl, že mi věří, dělal jsem, co jsem měl. Věděl jsem, že když Vojtu kdekoli najdu, on se trefí. Je to skvělý hráč a budu ho vždycky poslouchat. Samozřejmě jsme ale mluvili i s koučem, když jsme sledovali video, a on mi zdůraznil, že musím snížit počet ztrát. Hlavní zpráva byla - nemusíš vždycky doručit homerun, stačí jít bod po bodu a ono to poroste.

Když se vás Opava ve finále poháru nebo ve druhém utkání finále snažila lákat do pastí a nájezdů pod obra Markussona, bylo to něco, s čím jste se v takové míře v NCAA nesetkával?
Něco takového tam bývalo taky, ale rozdíl byl, že v NCAA šli po mně a nechtěli, abych já byl ten, co hraje s míčem. Tady to bylo tak, že jsem se nedostával, kam jsem chtěl, nemohl jsem střílet, odkud jsem chtěl, a tvořit, co jsem chtěl. Byl jsem prostě bráněn jinak. Od poháru až do konce finále jsem se ale určitě zlepšil a věděl jsem, co udělat pro výhru.

Při první finálové návštěvě Opavy také bylo znát, že na většinu z vás dolehla bouřlivá atmosféra. Napodruhé už jste si se vším tím hvízdotem, z nějž zaléhají uši, uměli zřejmě poradit lépe.
Tohle sedí. V poločase mi vždycky v šatně zvonilo v uších. Tohle jsme zažili v sezoně poprvé, a když to bylo v prvním opavském utkání na začátku 14-0 pro domácí, měli jsme problém. Fanoušci se do toho vložili a dali jim momentum. Napodruhé už jsme se s tím vyrovnali a tolik to neřešili.

Vy jste hned v první čtvrtině čtvrtého utkání dal po faulu na trojce všechny tři šestky i proti ohlušujícímu hvízdotu. To bylo jako složit maturitu na nepřátelském území.
Prostě jsem se musel soustředit jen na ty šestky. Vyblokovat ten hvízdot z hlavy. (usmívá se) Je pravda, že v NCAA tohle není ani blízko.

Taky jste měl hodně na starosti hlavní hvězdu soupeře Jakuba Šiřinu, jaká to byla šichta?
On je fakt dobrý, chytrý, ale protože Opavě několik guardů chybělo, my jsme ho museli maximálně unavit a tlačit na něj, nutit ho chodit na pravou ruku, protože když jako levák jde na levou, je pak těžké ho ubránit. Myslím, že místy jsem na něm odváděl dobrou práci.

Co jste si ze své první profi sezony odnesl?
Hra je tu fyzičtější než v NCAA, při nájezdech nezískáte tolik faulů, na druhé straně v obraně můžete být agresivnější. A taky je tu týmovější hra, kdy často rozhoduje pohyb bez míče.

A kde skončíte v příští sezoně?
Ještě nevím, teprve se o tom bude rozhodovat.