I přes všechny naše problémy musíme koukat po medailích
Po potížích, kterými si tým procházel v létě, a po stránce kádrových výpadků stále prochází, zní tahle slova až prazvláštně. Kouč Medvědů je ale myslí naprosto vážně.
„Já hráčům vždycky říkám - přes všechny problémy, které máme, se musíme koukat, jak hrát o medaile, a ne jak se vyhnout baráži. To musí být náš cíl. Ten první jsme postupem do skupiny A1 splnili. Uvidíme, jak to dopadne v Alpe Adria Cupu, kde bysme chtěli do FINAL 4, a i v Českém poháru stále máme své šance. Ještě se může stát pro nás spousta úspěšných věcí. S A-jedničkou se ani náhodou nespokojíme,” hlásí po obratovém a dost nepravděpodobném domácím triumfu (83-75) nad rozjetým Děčínem Predrag Benáček.
Trenére, když se vezme v potaz vaše sestava bez dvou hlavních hráčů, sotva doplněná úplně novým dirigentem, a na druhé straně kompletní Děčín se sedmi výhrami v řadě, bylo to po obratu z minus deseti bodů zatím největší vítězství sezony?
Zatím ano, a nejen kvůli tomu, že nehráli Číž se Smithem, který je stále na naší soupisce, ale i kvůli zranění Adama Gogy asi po deseti minutách hry. Proto je to ještě cennější, protože nový rozehrávač Burns, který zrovna přišel z Ameriky, byl s námi pět tréninků, naučil se pár signálů a odehrál na nejdůležitější pozici, bez které se opravdu v zápase neobejdete, dobré utkání a na konci nás dovedl k vítězství.
Vy jste to otočili z minus deseti na začátku čtvrté čtvrtiny, kdy jste měli po 30 minutách už 16 ztrát. Pak ale už ani jedinou. Jak si to vysvětlujete?
Ztráty nás poslední měsíc trápí hodně a těžko se s tím vyhrává, protože jsme po nich často hned inkasovali. To ale souvisí s absencí rozehrávačů. Pak tam musel hrát i Pavel Novák, ačkoli to není jeho pozice. A při velké zátěži a agresivních obranách to měl těžké i Adam Goga. Ta nula ztrát v poslední čtvrtině je i pro mě záhadou (směje se), asi jich předtím bylo moc. Kluci to prostě odehráli koncentrovaně. Pokud jsme chtěli mít účast ve skupině A1 ve svých rukou, byla tohle poslední šance. A oni do toho dali všechno, hlavně obraně, a pak nás to nakoplo i do útoku. Třeba když náš nový rozehrávač Burns dal „čepici” (blok) Waltonovi, nebo když Tomáš Merta, který půl roku nehrál, dal po faulu na trojce všechny tři šestky. Kluci tam bojovali jako o život a povedlo se porazit Děčín.
Kde se vám podařilo najít takto adaptabilního rozehrávače, který hned v premiéře dovedl tým ke zdolání rozjetého Děčína?
My o něm uvažovali už dřív, bylo to mezi ním a křídlem Redparthem. Chtěli jsme ale spíš někoho, kdo nebude brát tolik z role vůdce Adamu Čížovi, proto přišel Redparth. Po zranění Číže a v situaci, kdy Goga ještě nemá takovou jistotu, jsme už asi před dvěma měsíci zvažovali, že Burns přijde místo Redpartha, ale ještě jsme se shodli, že ne. Pak se ale ukázalo, že musí přijít a zaplaťpánbůh byl stále volný. Je to zajímavý hráč, mně se líbí. My potřebujeme takového hráče, který je výborný ve hře jeden na jednoho, i po přebrání ve clonách. On má hrozně rychlý hlavně první krok a nájezd, obejde každého obránce a to nám strašně chybělo, abysme získávali přečíslení a pak se uvolní buď on, pivot pod košem, nebo Novotný s Haladou v rozích. A hodně zrychlí i náš protiútok.
Platí původní informace, že naposledy hrál soutěžně před rokem a půl až třetí ligu v Německu?
Teď hrál nějakou ligu v Americe, ale k nám byl uvolňován z Ázerbájdžánu, kde mají hodně peněz a dobrou ligu. Sám bych se tam rád dostal, ale nepovedlo se. (směje se) Burns tam hrál podle mě ještě v minulé sezoně.
To platí. Od Veljkoviče jsem chtěl zhruba 10 bodů i doskoků, což plní. A v obraně je ho plná „bedna”, když na něj jde někdo v nájezdu, nemá to přes jeho 217 čísel snadné. Proto nás tolik nebolel odchod pivota Petráše. Když odjel Smith, jehož zranění menisku, s kterým musel i na operaci, se protáhlo, odehrál výborná utkání Stegbauer, tak nám Smithova čísla taky tolik nechyběla. A přišel Boškovič, který hraje líp, než jsem čekal. Je to kus chlapa, těžko se brání, může hrát zády, umí trojky a běhá i do protiútoků. Není to ale snadné, protože z původní základní pětky už nám teď zbyl jen Novotný a to je velký zásah do týmu. Proto kluky obdivuju a jsem na ně hrdý. Není tam žádný špatný charakter a přes všechny naše problémy dávají do zápasů i tréninků maximum.
Jakou šanci v této chvíli dáváte návratu Smithe před koncem sezony a jak to vypadá s oběma Adamy?
O Smithovi, který tu má smlouvu do konce sezony, máme málo informací, ale s jeho manažerem je dohoda, že pokud vše půjde dobře, tak se na závěr sezony vrátí. Záleží ale na průběhu rehabilitace. Pokud by se vrátil, měli bysme už opravdu silný tým. Asi by se nevrátil ve stejné formě, v jaké sezonu začal, ale vždy by to byl dobrý hráč. Adamu Gogovi se při zápase s Děčínem zablokoval nějaký stal v zádech a nemohl pokračovat. Není to ale vážné. A Adama Číže za poslední měsíc trápilo několik menších zranění i nemoc. Zvládl odehrát jen zápas v Písku, kde nastoupil jen na vlastní žádost a pomohl nám, protože bez něj bysme na 99 procent nevyhráli. Ve čtvrtek by měl začít znovu trénovat a snad už si smůlu do konce sezony vybral.
Když Jakub Důra, sportovní manažer Děčína, proslulého hrou od podlahy, po utkání řekl, že jste jeho tým zatlačili fyzicky pod koš a Válečníci se s tím nedokázali vyrovnat, jak zvláštně vám to zní?
Tohle před utkáním nebyl náš záměr, že bysme se s Děčínem takto poprali a převálcovali ho nějakou silou nebo pod košem. Boškovič s Burnsem ale mají rádi kontakt a těla, z kterých mají soupeři respekt, rádi hrají do koše, a když přidáme našeho obra na pivotu, už máme nějakou sílu. Jsem rád, že tohle soupeř pocítil, ale i mě zaskočilo, když jsem slyšel tahle slova. Byl to pro nás právě od Děčína kompliment.
