Jak se MVP listopadu nestal německým občanem

S MVP MĚSÍCE TOMÁŠEM VYORALEM Je to takový rozdíl, jako by prošlápl plyn až na podlahu v autě s prázdnou a plnou nádrží. Při premiéře v pardubickém dresu mu „plynový pedál“ nezafungoval vůbec. V Nymburce, kde předtím dva roky zařezával, na úvod sezony ztratil v souboji s mistrem desetkrát míč! Nic tak strašného se mu za deset let v basketbalové lize nestalo. Po tom zápase ale řekl: „Tohle už není možné.“ A devět kol nato vystřihl představení sezony celé Kooperativa NBL – 43 bodů v Kolíně, kde za 36 minut nepřišel jako rozehrávač ani i o jeden balon. A protože nebývale „řádil“ po celý listopad, stal se pardubický dirigent Tomáš Vyoral už po jedenácti utkáních v novém angažmá ligovým MVP měsíce.

S MVP MĚSÍCE TOMÁŠEM VYORALEM Je to takový rozdíl, jako by prošlápl plyn až na podlahu v autě s prázdnou a plnou nádrží. Při premiéře v pardubickém dresu mu „plynový pedál“ nezafungoval vůbec. V Nymburce, kde předtím dva roky zařezával, na úvod sezony ztratil v souboji s mistrem desetkrát míč! Nic tak strašného se mu za deset let v basketbalové lize nestalo. Po tom zápase ale řekl: „Tohle už není možné.“ A devět kol nato vystřihl představení sezony celé Kooperativa NBL – 43 bodů v Kolíně, kde za 36 minut nepřišel jako rozehrávač ani i o jeden balon. A protože nebývale „řádil“ po celý listopad, stal se pardubický dirigent Tomáš Vyoral už po jedenácti utkáních v novém angažmá ligovým MVP měsíce.

„Je fakt, že ten první zápas v Nymburce se mi extra nepovedl. Od té doby jsme ale i jako tým začali pracovat líp, víc se sehráváme a i mně osobně se hraje líp,“ pochvaluje si tvůrce hry Východočechů. „Tohle ocenění už za listopad je ale trochu překvapením i pro mě.“

Beksu v listopadu dotlačil k bilanci 4-1, když výhry přišly v halách USK a Kolína, doma nad Svitavami a Děčínem a jedinou porážku tým utržil na kurtu silné Opavy. Vyoral měl průměr užitečnosti 26,4, k tomu 22,6 bodu, 5,6 doskoku, 4,2 asistence, 6,4 získaného faulu, téměř neomylné trestné hody (38/32) a také 52procentní úspěšnost trojek (25/13). Po polovině základní části byl sedmým střelcem a pátým nejužitečnějším hráčem ligy, získával nejvíc faulů a dokonce byl i devátý na útočném doskoku.

 

Ve městě perníku se jeho kariérní cesta po více než osmi letech opět zkřížila se zkušeným americkým koučem Kenem Scalabronim, který jej jako 18letého zelenáče vedl jednu sezonu v pražském USK. Podle Vyorala je 63letý kormidelník stále stejný. „Úplně. Občas nás dokáže seřvat za špatnou obranu nebo za hloupou ztrátu, ale celkově nám na hřišti dává hodně prostoru a to je fajn,“ oceňuje metodiku přísného trenéra, s jehož ostrým pohledem se však i při kritice neobává potkat. „Trenér si určitě umí zjednat respekt, když člověk nedělá, co má, ale že bych se ho bál, to ne.“

Vyoral se MVP měsíce stal přesně po 4 letech. Poprvé to dokázal ještě v barvách Děčína. A nyní je tak prvním, kdo toto ocenění získal v dresu dvou různých týmů. Zdá se tak, že jen je vypuštěn z Nymburka, není pro něj problém být lídrem týmu a ligovým mužem číslo 1 takřka kdekoli.

„V Nymburce je to těžké. Hraje tam dvanáct lidí, každý kolem 20 minut, někdy víc, jindy míň. Tady v Pardubicích nebo kdekoli jinde je toho prostoru daleko víc, takže je určitě snazší vyniknout,“ podotýká 27letý rozehrávač, který byl po polovině základní části s 31 minutami na utkání jedenáctým nejvytíženějším hráčem NBL.

Jako Hráč měsíce bude po celý prosinec řídit tradiční odměnu pro laureáta – černého elegána Hyundai Genesis, na jehož dveřích bude svítit velkými písmeny rozehrávačovo jméno. „I kvůli tomu si musím dávat za volantem větší pozor, ale nebudu to zase přehánět,“ usmívá se.



Když vůz šoféroval před čtyřmi lety na Děčínsku, nedošlo prý ani na žádnou pokutu. „Kupodivu ne,“ pochválí se, aby jen tak mimochodem dodal: „Jednou jsme se zajeli podívat i do Německa.“

Právě Vyoral by tu mohl použít ještě jiná slova - „do mé rodné země“. Byť říká, že k Německu nemá žádný nadstandardní vztah, protože v zemi žil jen krátce, už mu nikdo neodpáře, že 28. září 1992 se narodil právě tam. Konkrétně ve Weissenfelsu, kde jeho otec Vladimír – tehdy 30letý reprezentant a také vicemistr Evropy z roku 1985 -, kroutil své jediné zahraniční angažmá.

Jeho syn strávil v Německu jen první dva roky svého života, pak se rodina, která odcházela ještě z Československa, vrátila už do samostatné České republiky. „Ve Weissenfelsu jsme bydleli v domě u tátových kamarádů, takže bydlení jsme nemuseli řešit. Taky vím, že taťka si tam založil firmu,“ informuje Vyoral junior.

On sám si z města pamatuje především městskou halu, ale to až díky pozdějším přípravným utkáním proti místnímu MBC.

A nemohl vlastně díky rodišti získat i německé občanství? „Vím, že jsme tohle zjišťovali, bylo by ale potřeba v Německu žít delší dobu než dva roky, takže z toho důvodu to nešlo,“ vykládá playmaker národního týmu lvů, který už stejně jako táta zanechal zásadní otisk ve zdejších podkošových dějinách. Zatímco Vladimír Vyoral má ve sbírce poslední cenný kov z EuroBasketu z československé éry, Tomáš byl pro změnu členem historického týmu, který hned při první samostatné české účasti na MS vyrovnal letošním šestým místem československé maximum z roku 1970. Dá se tak říct, že i v tomto případě nepadlo jablko daleko od stromu...