Jako bysme se viděli prvně. Sociální Ty+Lamb? Nechme si něco pro sebe

Připomínalo to mávnutí pověstného kouzelného proutku. Jen se v Ústí znovu zjevil jeho někdejší lídr a dirigent Lamb Autrey, tým se zázračně probral z dalšího bídného startu do sezony a ve středu sebral už třetí výhru v řadě, čímž se dostal na bilanci 3-3, a chystá se jít i do plusu. 

Bylo to ale všechno tak snadné? Na to nyní odpoví další rozehrávač Pand Martin Nábělek, který v pětadvaceti letech prožívá renesanci své kariéry a jako každý v podobné situaci doufá, že to v následujícím rozhovoru nezakřikl.

Martine, kdyby se to trochu zjednodušilo - přerušil další neradostný rozjezd do ústecké sezony příchod Lamba Autreyho, který nahradil v létě pořízeného playmakera Kahrona Rosse?
Nechci z Lamba dělat úplně hrdinu (usmívá se), to by mu mohl narůst hřebínek. Chtělo to prostě čas, ale on nám pomohl hodně. Nechtěl bych mu dát veškeré zásluhy, ale ocenit si zaslouží.

Co k tomu obratu z 0-3 na aktuálních 3-3 pomohlo dál?
No, my ten začátek odehráli tak, jako bysme se viděli poprvé. Ty další tři zápasy už ale vypadaly týmověji a začalo to mít nějaké očekávané parametry. Teď nám ta sestava vyhovuje víc.

A to sehrání by nebylo možné s Kahronem Rossem?
Já si myslím, že by bývalo bylo, že kdyby zůstal, fungovalo by to, ale v té době to nešlo a pak už je to, co by kdyby.

Byl zřejmě tlak, aby vše fungovalo hned, že?
Asi bylo potřeba, abysme vyhrávali hned od začátku, protože tady ty špatné začátky se opakovaly a chtěli jsme to konečně napravit, jenže to zase nevycházelo.

Obrat přišel v utkání bezvítězných týmů v ostravském Tatranu, kdy jste ovšem hned po minutě navždy přišli o křídelníka Daileyho, který prý naskočil do sezony velmi dobře připraven, a při absenci Rosse tak musel Autrey fungovat jako by za dva americké krajany. Přesto to dopadlo třicetibodovým vítězstvím...
Lamb má kvality, že dokáže zastoupit nejen dva, ale i pět hráčů. (směje se) Jinak k té kádrové situaci - vedení se netají tím, že za Maisheho Daileyho někoho hledá. A taky musím říct, že na křídle si svou práci odvede i Franta Váňa. Sice má teď chudák zánět průdušek, ale dokáže nám strašně pomoct. Znám ho celý život, vím, co v něm je, a věřím, že nám to s ním bude klapat.

Poslední tři zápasy jste v útoku šli z 91 bodů v Ostravě na 97 v Pardubicách a ve středu už na 105 s Olomouckem. Zabírá vaše ofenziva čím dál tím líp?
Nebudeme zastírat, že útok je naší prioritou, a když nám půjde, bude fungovat i obrana, což platilo i minulý rok. Nechci to zakřiknout, ale máme hodně extrémně silných háčů na útočné polovině a ofenzivní potenciál je tak neskutečný, na druhé straně bych řekl, že letos jsme lepší v obraně.

Chcete stejně jako v minulé sezoně létat tolik i do rychlých protiútoků?
Trošku se to přibrzdilo, Lamb nehraje stejně jako jsme hráli minulou sezonu, ale ještě se k tomu vrátíme. Anebo najdeme balanc, bude to něco mezi a změna tempa hry bude jednou z našich zbraní. Určitě ale nebudeme hrát pomalu.

Kolega Ty Nichols už je jako top skórer NBL na průměru 25 a půl bodu. Jede podle vás i nad plán?
Po pravdě, když jsem ho tu viděl na prvních trénincích, tak on je hráč, který když se rozhodne dát koš, tak je jedno, kdo mu stojí v cestě. Věřil bych mu tak i na víc než 25 bodů.

Co se nejvíc změnilo od prvního utkání s Kolínem, kdy veškerý váš útok jako by visel jen na něm?
Ta tíha ze začátku byla na něm až moc. Jak to vypadalo, že se skoro ani neznáme, tak jsme hráli tak, že jsme mu dali míč a zkus nás spasit. Teď to funguje mnohem líp, dokážeme si víc vyhovět a týmově to vypadá o moc líp, což byl klíč k obratu.

Jeden by mohl říct, že Ostrava na tom nebyla nijak dobře, Pardubice vzápětí vstřebávaly zklamání z neúspěšné kvalifikace Europe Cupu i únavu z náročného výjezdu do Švédska a že vás pořádně proveřilo až lepšící se Olomoucko, které s vámi odehrálo vyrovnaný poločas...
My to tam trochu podcenili a ten poločas byl určitě slušnou prověrkou. Nebudu brát ale kredit ani jednomu týmu, nebyly to i přes jasné skore jednoduché zápasy.

Čím vás Hanáci v tom prvním poločase trápili? Podle vašeho kouče mají atypický útočný systém.
To řekl správně, jsou nepředvídatelní, někdy se až zdá, že se to nedá bránit, když oni sami nevědí, co udělají. Tak jak to pak má vědět obránce?! (směje se). Ne, to byla sranda, nechci to shazovat. Hrají prostě atypicky a jsou nesnadno čitelní. Bylo to hodně 1 na 1 a nemyslím, že jsme byli všichni koncentrovaní právě na obranu jeden na jednoho. V tom jsme do půle extrémně propadali, a až když jsme to pak trochu zlepšili, dostali jsme se do vedení.

A pak přišla z vašeho pohledu nevídaná 40bodová třetí čtvtina, která vše rozhodla. Z čeho se taková nálož zrodila?
Nám tam až na pět střel spadlo všechno, začali jsme bránit a líp si půjčovat balon. Najednou ten basket vypadal strašně jednoduše.

A vy jste po 21 bodech z Pardubic, což byl váš teprve třetí naddvacetibodový zápis kariéry, s Olomouckem přidal 16 bodů, což jsou dva po sobě jdoucí výkony, které jste zatím v NBL mockrát neměl. Co je u vás nového?
Asi mám zdravé sebevědomí. Cítím se nejlíp, co jsem se kdy cítil, a to bude ta změna. Asi už bylo na čase se dostat zpátky do formy, v jaké jsem se znal dřív. Cítím se jako pravý já a doufám, že to tak bude pokračovat.

Hrálo by pro vás v tomhle roli, kdyby zůstal Kahron Ross?
To už těžko říct. S Kahronem bysme asi nemohli hrát spolu, protože dva takoví prckové na hřišti, to by nefungovalo. S Lambem hrát můžeme, takže i ty minuty jsou o něco vyšší. Já se ale cítil dobře už v přípravě a jen to tak správně vygradovalo.

Teď jste na průměru 20 minut, na jaké pozici jste při hře nejvíc?
Když jsme s Lambem spolu, on je primární rozehrávač s tím, že se pak na „jedničce” (na pozici 1) točíme i s Tyem Nicholsem, ale ono je v podstatě jedno, kdo to je a kdo dohrává ty akce. Vycházíme si podle mě dobře vstříc.

Když je řeč o vašich hlavních tahounech Nicholsovi s Autreym, nejde si nevšimnout, že jsou asi nejaktivnějšémi hráči ligy na sociálních sítích. Nichols se dokonce nechal slyšet, že jste nejlepší tým NBL...
Oni těmi sítěmi žijou trochu víc, a jestli je to baví, ať to dělají dál. (směje se)

Být takhle aktivní všichni hráči, o lize by se asi mluvilo mnohem víc, ne?
To asi jo, ale mně přijde, že člověk by si nějaké soukromí měl nechat i pro sebe (usmívá se).