Je obrovský rozdíl v připravenosti kluků

S TOP SKÓREREM LIGY MISTRŮ VOJTĚCHEM HRUBANEM I dva dny poté se člověku chce nejdřív promnout oči, než uvěří, že český mistr odstřelil v Lize mistrů aktuálního lídra silné francouzské ProA z Dijonu senzačním rozdílem 40 bodů. Snadno se tak nečekaný výsledek nevysvětluje ani těm nejpovolanějším. Třeba křídelníkovi Nymburka Vojtěchu Hrubanovi.

„Nejlíp to jde popsat jako velké překvapení. Tak jednoduchý zápas jsme rozhodně nečekali. Věřili jsme si na výhru, ale v myslích byl maximem ten 24bodový rozdíl ze zápasu venku. A i to už by se myslelo docela vysoko. Někdy se ale takové zápasy stanou, že my hrajeme dobře a soupeř nemá svůj den, čehož jsme dokázali absolutně využít k přejetí Dijonu. Výhra by se proti tak kvalitnímu týmu počítala při jakémkoli rozdílu, ale o 40 je to perlička, o které se mluví trochu víc,“ usmívá se reprezentační kapitán, který však v následujícím rozhovoru nebude hovořit jen o senzaci středečního večera. Řeč bude i o jiné kvalitě české ligy a jiném nastavení soupeřů Nymburka, rodící se nové rivalitě, souboji Nymburka s Nymburkem, klenotu v táboře Polabanů nebo o účasti ve francouzské lize.

Vojto, když vy jste v Dijonu prohráli o 24, a bylo to po dlouhé covidové pauze vašeho týmu, už to se zdálo jako docela velký rozdíl, teď jste ale vyhráli o 40, když pro změnu soupeř měl herní pauzu od Vánoc. Může tím takový výprask částečně omlouvat?
Asi tam ta pauza určitou roli hrála, ale od Vánoc nebylo tak dlouho, navíc mohli trénovat. Na jednu stranu je ta prodleva asi trochu omlouvá. Na začátku zápasu byli hodně „rezaví“, střely jim nechodily jednoduše. A v pozdější fázi už to víceméně vzdali.

Když takhle vyřídíte lídra Francie, skoro se nabízí otázka, jak byste dopadli v celé sezoně ProA?
No, to nevím. Francouzská liga je strašně, strašně specifická. Když si ty týmy skautujeme, tak mají obrovský atletický potenciál, ale samotný basket, když to řeknu blbě, moc neumějí. Takže my bychom tu soutěž museli hrát úplně jinak než Ligu mistrů a to se hrozně těžko srovnává. Myslím, že horní polovinu bychom hráli stoprocentně, ale tipovat, jestli bychom mohli být v první čtyřce, nebo měli na finále, to už by bylo jen šílené tipování.

Stihli jste už probrat Dijon i s „repre“ kolegou Jaromírem Bohačíkem ze Štrasburku?
Jen nám pěkně napsal, že o 40 už je dost a že ta francouzská liga musí být úplně strašná, nebo tak něco... (směje se).

Už jste sklidili i nějaké mezinárodní ohlasy?
Jediný mám asi od svého agenta, kterému po zápase napsalo pár lidí, a pak mi poslal tu „klasickou větu“ WTF just happenned?! (Co se to do pr… stalo?!) Tak asi tak. Ti lidi to ale asi vnímají a třeba až bude Liga mistrů příště vydávat odhad síly týmů, tak se to, předpokládám, na tom podepíše.

Co bylo klíčem vaší defenzivní a ofenzivní strategie?
Při útočném systému Dijonu jsme chtěli nechat jejich pivoty, aby dělali všechna důležitá rozhodnutí. A pick-and-rolly řešit co nejvíc jen ve dvou hráčích a nezapojovat do toho nikoho dalšího. Celá jejich hra je založená na pick-and-rollu a rychlých příhrách od dvojice Julien a Holston. Věděli jsme, že těm dvěma v tom nezabráníme, takže jsme nechali všechny pivoty, aby dělali rozhodnutí, jestli přihrát, střílet, nebo přenášet hru. A bylo vidět, že to na ně moc týmů nehraje, protože v tom byli trochu ztracení. A pak se přidalo to, že v úvodu nedali několik střel, což jsme pak využívali a nechávali je volné, abychom je „vyzkoušeli“. A oni nebyli schopní se trefit celý zápas. V útoku jsme odvedli standard. Na začátku jsme solidně pohybovali balonem, ale hlavně nám vycházelo úplně všechno.

Jak jste byli nachystaní na nejlepší obranu podkošového prostoru v soutěži?
Měli jsme na to připravených několik kroků, ale moc k tomu nedošlo, protože jsme je dokázali přehrávat v prvním nebo druhém kroku našeho útoku a další nebyly potřeba. Celý ten systém na tenhle zápas jsme tak ani nemuseli mít.

Jaromír Bohačík v prvním rozhovoru o francouzské lize naznačil, že se tam příliš neřeší taktika. Je to pak výhoda soupeřů z jiných zemí?
„Boči“ to naznačil dobře, ale je tam obrovský rozdíl v tom, že právě Dijon je jedním z týmů, které taktiku docela řeší. Jejich trenér, s kterým jsem měl několikrát možnost mluvit, má velký taktický systém, který chce dodržovat. A v tom je síla Dijonu, proto je tak vysoko v domácí soutěži. Nemá o tolik lepší hráče než třeba nejlepší osmička ligy, ale dokáže hrát takticky, systematicky a chytře, navíc jsou dlouho spolu. Kromě Dijonu a euroligového Asvelu ale ten zbytek ligy po taktické stránce docela ztrácí, což v některých mezinárodních zápasech je znát.

Jak by dopadlo srovnání aktuální formy vašeho současného týmu s tím loňským, který měl svou top formu na jaře před ukončením soutěží?
No, to by byl hodně zajímavý a vyrovnaný zápas. Teď jsme na tom daleko líp po stránce útočného talentu a potenciálu, zatímco loni jsme hráli mnohem systematičtěji a asi trochu týmověji, plus jsme byli o dost lepší v obraně. Těžko se to ale srovnává, protože aktuální tým má silné stránky úplně jinde. Naopak nám jako by chybí ta nátlaková obrana, kterou jsme loni dokázali porážet prakticky každého. Zase ale dáváme mnohem víc bodů a jsme lepší v tom tlaku na obranu soupeře. Už jsme ale opět v takové formě, kdy se nemusíme bát nikoho.

Dá se už nyní po všech těch pauzách lépe odhadnout, kam byste letos mohli dojít?
Já věřím, že můžeme dojít stejně daleko. Pořád se můžeme hodně zlepšovat i v té obraně, což není tak složité, a Final-8 je znovu náš cíl.

Loni jste patřili v Lize mistrů k tomu nejlepšímu, letos na to pomalu aspirujete. Napadne vás někdy, jak byste dopadli v sezoně Euroligy, od níž byl svého času Nymburk jedinou výhru?
To už je samozřejmě vysoké patro. Myslím, že nějaké zápasy bychom vyhráli. Asi bychom ale potřebovali širší soupisku. Euroliga už je jiný svět a ten rozdíl je obrovský. Byli bychom schopní ty týmy někdy porazit, ale stabilně je porážet by bylo nad naše síly.

Skoro za „kauf dekády“ by šlo označit belgického rozehrávače Retina Obasohana, který je svými všestrannými kvalitami v útoku i obraně možná lepší než někteří z top hráčů Nymburka nedávné minulosti, jakými byli Chester Simmons či Kendrick Ray. Za jak zásadní článek vaší hry jej považujete vy, i pro výhled do zbytku sezony?
Za tu asi nejdůležitější součást. Je to motor týmu a mě obrovsky překvapil. Když jsme proti němu hráli loni v zápase s Bambergem, byl spíš nenápadný. Letos ale svou hru v mnohém zlepšil. Hrozně si sednul s naším systémem, s tou rychlou hrou dopředu. Nebojí se zakončit hned z přechodové fáze, pro což je jak dělaný. Dává z toho obrovské množství bodů a hraje parádně. Pro úspěch v této sezoně je úplně klíčový. Pokud by nezůstal zdravý, byl by to ohromný problém.

Jedna důležitá i na vás – zrovna v tak jasném zápase, jako byl ten s Dijonem, jste přišel o šanci ještě vylepšit rekord Ligy mistrů v po sobě jdoucích utkáních s nejméně 16 body. Skončil jste tak na devíti. Mrzí to?
Na jednu stranu bych to rád protáhnul, na druhou jsem rád, že už se o tom přestane mluvit. (smích) Člověk to pořád má někde v hlavě, jde na hřiště, do konce je dvanáct minut a někdo řekne: „Ještě dva body!“ A to je trochu nepříjemné. Já s Dijonem ani neměl střely na těch 16 bodů, protože to ani nebylo třeba. Retin hrál super zápas, Stephen Zimmerman si pod košem dělal, co chtěl, takže ke mně ty střely ani nepřišly. A sám jsem se do toho za toho velkého rozdílu cpát nechtěl. Už jsem dávno za bodem, kdy bych si chtěl honit triko. Takže jsem dělal návnadu a tleskal klukům. Teď jsem na jednu stranu rád, že šňůra skončila a budu se moct zase soustředit jen na hru a dávat i víc než 16 bodů.

Jednou se vám ale bude končit kariéra pěkně, jako zřejmě top skórerovi celé soutěže…
To budu samozřejmě rád. Vždycky říkám, že jsem to vychytal dobře. A ještě musím pár let hrabat body, aby až jednou půjde o nejlepší soutěž se všemi hvězdami, jsem si mohl říct, že jsem mezi nejlepšími střelci.

V NBL poslední rok dva poměrně dost ubylo zahraničních hráčů a leckomu se teď na ní leccos nepozdává. Nicméně teď je tu tým, který sestřelí lídra kvalitní francouzské ligy o 40, aby hrál v české lize s velmi mladým celkem Brna dvakrát jen o deset a padl s nejmladším mužstvem NBL na USK. Jaký je váš komentář?
To je otázka tak na deset minut trvající rozklíčování (usmívá se), ale když to zestručním, tak podle mě koronavirus uspíšil proces počešťování NBL, což není dobře, protože se vytrácí konkurenční prostředí a kvalita soutěže se o něco snížila. To, co drží ve hře soupeře proti nám, je obrovské nasazení a hlavně přístup těch týmů. Ještě před pár lety by k nám přijely předem poražené, ať to byl USK, nebo Brno. Teď už ale chtějí hrát a chtějí vyhrát. Rvou se o každý balon a na jejich výkonu to je strašně vidět. Tomu našemu tlaku už neustupují, a proto ty zápasy jsou vyrovnané. Ti kluci nejsou basketbalově o tolik horší než my, a pokud se dokážou vyrovnat té intenzitě, což už v tom zápase s námi dokážou, tak to nekončí o 40, ale o 15 nebo 20. Takže i přes dílčí snížení kvality soutěže je obrovský rozdíl v připravenosti těch kluků proti nám hrát.

Již zmíněné Brno chce být v dohledné době vaším finálovým vyzyvatelem, jak se nechal slyšet jeden z majitelů Yedidia Rapaport. Stává se vaším novým hlavním soupeřem, nebo je to stále Opava?
My jsme s Opavou už dlouho nehráli, tak ani nevím (směje se). Ne, vážně, Opava kromě nás ještě v lize neprohrála, takže by se měla brát jako hlavní konkurence. Na druhou stranu má míň zbraní, kterými nás může porazit. Brno má víc věcí, které proti nám budou fungovat. V těch dvou nedávných zápasech bylo pokaždé skvěle takticky připravené a zvolilo basket, který mu fungoval. Takový destruktivní, se spoustou šestek a bylo to hodně agresivní, kolikrát až za hranou. My se s tím tu líp, tu hůř popasovali a taky už víme, co máme čekat.

Nicméně Brno na rozdíl od konkurence stále posiluje. Opírají se tedy ambiciózní plány i o činy?
Vzhledem k tomu, že cesta do finále povede přes dosažení pozice mezi prvními třemi po dlouhodobé části, tak to bude první základ, co bude muset Brno nejdřív splnit.

Je ve vašem týmu od kouče Amiela cítit před vzájemnými zápasy s Brnem od léta nová rivalita izraelského derby?
Nějaká rivalita už mezi oběma týmy cítit byla, to bylo znát už v nasazení v zápase. A nebyla jen izraelská. Bylo to dané i trenérem Brna Růžičkou, který u nás působil jako asistent. A bylo vidět, že nás chce hodně porazit a hodně tomu šel naproti. Takže ta rivalita bude i v příštích zápasech velká a třeba se nám rýsuje nové derby.

Díky přítomnosti kouče Ginzburga se v Izraeli vysílají i české zápasy z velkých mezinárodních turnajů. Mělo by šanci i finále Nymburk – Brno?
No, nápad je to dobrý, třeba by je to bavilo. (smích) Myslím ale, že basketu tam mají dost, i když u nich člověk nikdy neví...