Je to pořád krásné. Co padlo na Matese? A co je boží?

Nakonec i bronzovou medaili lze vzít na milost. I když jeho tým chtěl až do finále proti Nymburku. Děčínský kapitán už je ve čtyřiatřiceti natolik zkušený a uznalý, že si umí vážit i těch méně blyštivých vavřínů.

„Jasně, že dokud se liga ještě hrála, člověk přemýšlel, že tam mohl hrát, ale třetí místo je pořád krásné. Postupem času si uvědomíte, že je to skvělé umístění a pořád je to medaile,” podotýká Tomáš Pomikálek k pátému bronzu svých Válečníků v NBL.

Tomáši, byl v dané situaci, při zásadním oslabení Nové huti, úspěch v sérii o bronz povinností?
Vzhledem k tomu, že soupeři vypadli tři hráči ze základní rotace (Madden, Rhodes, Stevens), tak to naše povinnost byla, ačkoli nechci říkat, že i tak neměla Ostrava svou kvalitu.

NH si při velkém oslabení musela hlídat fauly zbývajících opěrných hráčů a ve většině obou zápasů se uchýlila k zónové obraně. Šlo pak hlavně o to, jak se do ní dostávat?
Určitě. Oni to teda různě střídali, ale pak zjistili, že ta zóna na nás vcelku platila, protože jsme do ní měli zbytečné ztráty, a oni to dokázali rychle trestat. A v útoku trefovali trojky, což jsme tušili, protože tím prakticky porazili Opavu. Chtěli jsme si na to dávat pozor, ale ve chvílích, kdy jsme si mysleli, že už jim trochu odskočíme, byli zase schopní ty trojky dávat, hlavně doma. Nakonec ta série byla náročná, ač při pohledu na ostravskou sestavu by to nikdo předem nečekal. Takže klobouk dolů před nimi.

V domácím zápase jste si poměrně zavařili. Doznívalo tam stále zklamání ze semifinále, když třeba váš top skórer Matěj Svoboda nebyl skoro vidět?
Byla to kombinace té frustrace a zklamání z nepostupu do finále a náročnosti těch sedmi zápasů semifinále. Vím, že Mates Svoboda mluvil i o tom, že na něj trochu padlo i to, že to můžou být jeho poslední zápasy za Děčín. Asi se to sešlo všechno dohromady.

Při všech ofenzivních problémech a spoustě ztrát jste ve druhém poločase druhého utkání v Ostravě už vysázeli přes 50 bodů, když se činil především Jordan Ogundiran. Našli jste už klíče od ostravské zóny, nebo soupeř postupně fyzicky odpadal?
První poločas jsme se ještě trápili a pak už domácím i trochu začaly docházet síly. My se proti jejich užší rotaci snažili hrát rychle a to byl, myslím, klíč ke konečnému úspěchu.

I vy jste se zónovému bránění zejména ve druhém zápase věnovali dost. A právě v tomto utkání oba celky nasbíraly dvacítku ztrát. Bylo na vině víc útočení právě do zóny, nebo se projevila na úplném konci sezony enormní únava všech?
Bylo to oboje. My už jsme to chtěli nějak ukončit. Věřím, že Ostrava by ještě k rozhodujícímu zápasu k nám klidně přijela a i vůči našim fanouškům by bylo na jednu stranu hezké to ukončovat doma a nechat si tam předat případné medaile, kdyby to klaplo, ale to jsme určitě nechtěli, protože v jednom utkání se pak může stát cokoli. Řekli jsme tak, že to jedeme do Ostravy ukončit a naštěstí se to povedlo.

Jak budete sezonu hodnotit jako celek, když po loňském triumfu v poháru a stříbru v lize letos cinknul „jen” ligový bronz?
Člověk chce myslet pořád směrem nahoru, nebo já to tak mám a představa zlata s Děčínem by pro mě byl splněný sen. Minulá sezona se nám povedla a očekávání asi bylo možná trochu větší, zase ale pokud si představím, co jsme za sebou nechali za týmy, tak s odstupem času to opravdu budeme brát jako úspěšnou sezonu.

Očekávané severní semifinále definitivně rozhodla až čtvrtá čtvrtina sedmého zápasu, pokud byste se ale na sérii podíval globálněji, co vám v ní nejvíc chybělo?
V průběhu celé série nás trápily ztráty. Víme, že Ty (Nichols) nebo Lamb (Autrey) mají cit na vypichování, nebo na to přiběhnout někde zezadu, když o nich nikdo neví, a my si to až na nějaké výjimky v celé sérii bohužel nedokázali pohlídat. Na doskoku a v dalších ohledech to bylo celkem vyrovnané, nebo se to naklánělo i víc k nám, ale ty ztráty jsme si celou dobu nepohlídali. To byl jeden z těch rozhodujících faktorů.

Je příliš odvážné tvrzení, že hlavní rozdíl mezi vaším loňským a letošním týmem byl Ty Nichols?
Takhle jednoznačné to nebylo. My jsme přivedli zase další hráče. Obměnili se v podstatě cizinci, minuty nově dostal Tadeáš Slowiak, což je super, chopil se toho skvěle. Maksim Šturanovič, Jordan Ogundiran i Honza Štěrba do týmu zapadli a pořád jsme měli kvalitu na to postoupit do finále.

Po žhavé semifinálové sérii s Ústím a po všem, co se událo a bylo veřejně řečeno zejména po pátém utkání, máte pocit, že je to vyřešené a vyříkané, nebo se něco přenese i do nové sezony?
Nemyslím si. Každý, kdo mě zná, ví, že jsem úplně jiný na hřišti a mimo něj, a ještě je rozdíl, jestli jsem spoluhráč, nebo soupeř. A pro mě to, co se děje na hřišti, je jedna věc, a to, co je mimo, druhá. Tohle prostě vygradovalo v to, co se stalo. Řekl bych, že se o tom mluvilo až zbytečně moc a já to v sobě mám ukončené. Nevím, jak ostatní, ale tyhle derby zápasy v sobě vždycky budou mít náboj, vždycky to bude zajímavé a oba týmy budou chtít hrozně vyhrát. Fanoušci se na to budou vždycky těšit a to je na tom to nejlepší.

Takže i to, co se událo mezi vámi a koučem Ústí Šotnarem, je ukončená záležitost?
Já nevím, jak pan trenér, ale já už nemám o čem se bavit. Jestli si to někdy bude chtít vyříkat, nemám s tím absolutně problém, ale tohle prostě proběhlo a já to mám pro sebe ukončené.

Do jaké míry se podle vašeho odhadu promění v létě sestava týmu?
Určitě odejde Mates Svoboda, to je jisté. Pokud jde o cizince Maksima (Šturanoviče), Zdravka (Boškoviče) a Jordana (Ogundirana), tam nedokážu říct. My se od pondělí po volnu vracíme zase do haly, tak uvidíme, jestli se něco dozvíme.

Anthony Walton si děčínské prostředí vždy pochvaloval, ale naposledy nevyloučil, že v případě zajímavé nabídky by se i nechal přesvědčit k angažmá jinde. Mohlo by nějaké to laso přilétnout?
Věřím, že mohlo. U nás odehrál skvělé sezony a není důvod, proč by neměl dostat nabídky odjinud.

Pokud setrvá trenér Grepl, nebude se měnit ani výrazný charakter vaší hry zaměřené pod koš?
Střílet bláznivé trojky mi přijde jako vabank, kdy pokud to padá, tak jste schopní porazit prakticky kohokoli třeba i vyšším rozdílem, a když to nepadá, tak jste naopak schopní s kýmkoli prohrát. Proto ta varianta hrát do koše u nás spíš přetrvá.

Vy tedy nemáte problém s tím častým dobýváním stažených nebo zónových obran, kdy třeba Ústí bránilo v semifinále své vymezené území v kruhu jako kolem táborového ohně?
Je to těžší, ty týmy to vědí, jsou na to i krásné statistiky, které si každý najde. Mně ale tenhle způsob útoku vyhovuje, protože když všichni vědí, jak budeme hrát do koše, tím víc se nám otevírá trojková střelba, jsou to otevřenější pozice. Takže když budeme chytří, vyhodíme to ven a dáme si nějakou extra přihrávku, budou i volné pozice na trojce a nějak se to tím dorovná.

A na závěr nejde vynechat to „nejdůležitější” - jak se těšíte na druhý díl dokumentu ze zákulisí vašeho týmu v této sezoně v podání tuzemského génia svého oboru Ladise Zemana?
Samozřejmě se strašně těším! Mohli jsme mu ten finiš udělat ještě hezčí, byli jsme k tomu blízko, ale on je neskutečně šikovný a klobouk dolů před ním. Odjezdil s námi v sezoně tisíce kilometrů, cestoval s námi na některé zápasy i v dodávce a trávil s týmem spoustu času. Vlastně i celou rodinu to neskutečně chytlo, syna i manželku, která mu to toleruje, což je taky skvělé (usmívá se), takže Ladis už teď dává každou chvíli videa na sítě, že chodí sám hrát. Věřím, že z toho zase dokáže udělat veledílo.
 
Soudě podle první části, když uvážíme, že vše dělá prakticky sám, to bylo opravdu neskutečné dílo. Nedostal z vás někdy i víc, než byste sami chtěli?
Ladis ví, co se může, nebo nemůže veřejně použít, jeho sestřih pak vidí vedení klubu, ale myslím, že loni při tom posledním dokumentu ani k žádné korekci nedošlo, takže to celé byla jeho práce. My o něm vlastně ani nevíme, on se pořád někde schovává, natáčí všechno možné a pak je člověk překvapený, co zvládne zachytit, a jak to dokáže zakomponovat.

Fotbalové kluby Baník Ostrava nebo Viktoria Plzeň už nějaké to dokumentární nakoukání do svého zákulisí fanouškům poskytly, ale v této intenzivní podobě s řevem z poločasové kabiny a s dalšími výjevy jste nejspíš průkopníky na scéně tuzemského sportu. Přijde vám pořád neuvěřitelné, že jste právě v basketbalové lize s Děčínem šli v tuzemských podmínkách do tak syrového dokumentu z průběhu celé sezony?
Tohle je boží! Jen o tom teď mluvím, běhá mi mráz po rukou. Ještě když se vrátím k úplně prvnímu dokumentu z minulé sezony, byla škoda, že Ladis nepřišel o trochu dřív, aby tam mohl být i triumf v Českém poháru, což by bylo úplně boží. Člověk má v ruce neskutečnou vzpomínku, a jen když si to teď připomínám, cítím, že to ve mně vyvolává emoce, jak to celé sestříhal. Jen kolik je té práce a hodin s tím strávených, jak s námi, tak u počítače při střihu, americké kluky nebo i trenéra musí titulkovat a pak se k tomu dodělával komentář Kuby Bureše a Boba Landy. Je to prostě neskutečné práce, ale tu vlastně celou dělá Ladis. Jsem strašně rád, že jsme první, nebo jedni z prvních, kdo mají zkompletovanou celou sezonu v dokumentu. A věřím, že se na to ve svém životě ještě hodněkrát podívám.