Je tu psychohra! Nechci si to připouštět, ale je to tak

Jako správný kapitán nechodí kolem horké koše a neschovává se za fráze. Naopak, říká věci bez obalu a přizná se i k člověčím slabostem. Třeba k tomu, že i jako chlap v Kristových letech, jako jeden z těch nejzkušenějších v lize bojuje v pro klub historické severní sérii s démony nervozity a tíhy dějinného okamžiku.

Ten největší v kariéře Ladislava Pecky nadejde ve čtvrtek úderem 18. hodiny na domácí půdě v semifinálovém Zápase 7. V zápase o postup do finále, které by pro jeho SLUNETU bylo první za dobu v lize. A znamenalo by také zisk premiérové ligové medaile. A to už za trochu té nervozity stojí.  

Láďo, vraťme se nejprve k úterní šesté bitvě, v níž Děčín srovnal na 3-3. A také vás udržel na pouhých 66 bodech. Vy jste tak vůbec poprvé v sezoně nedali ani 70. Čemu to nejvíc přičítáte?
Když nedáme ani 70, těžko se vyhrává. A my zahodili neskutečný počet střel. Domácí vsadili všechno na jednu kartu, postavili zónu, my do toho měli hromadu otevřených střel, které jsme ale nedali, a když nedáváš, tak nevyhraješ. Doufám, že z matematického pohledu to teď bude tak, že doma nám to padne.   

Bylo to nejvíc zóny, co proti vám Děčín za dlouhou poslední dobu v obraně hrál?
Myslím, že jo. Ani Opava toho proti nám tolik nehrála. Asi takhle změnili taktiku a zrovna jim to vyšlo. V zóně obrana, dá se říct, trochu víc než v osobce šetří síly a podle měl to hráli skoro celý zápas. My teď víme, na co se máme připravit, je možné, že to zase změní, ale myslím, že když jim to fungovalo, tak budou v zóně zase. My si to musíme srovnat v hlavě a ty volné střely dávat.

Trojky 37/7 na vás berete tedy jako hodně bídné...
No jasně, vždyť kolik to je?! Asi patnáct procent (19 - pozn.), to je úplně strašné. My máme velice talentované hráče a dobré střelce a tady dal čtyři trojky jen Maverick Rowan, jinak to byly jednotky.

Mohla se na přesnosti při šestém zápase ve 13 dnech už projevit i únava?
Mohla tam být nějaká tíha okamžiku, lehčí nervozita, že kdyby se vyhrálo, už bysme byli ve finále. Všichni ale vědí, že v Děčíně se hraje blbě, i když včera to bylo v poklidu a hrál se basket, nebylo tam nic jiného. Občas prostě takové zápasy přijdou, že se nedaří.

Děčín vás jasně porazil na body zpod koše a šestek 59 ku 39. Vy se přitom maximálně snažíte obranu zatahovat, abyste soupeři průnikovou hru do koše neumožnili. V čem byl tedy problém?
Strašný problém byl 18 bodů soupeře z druhých šancí Nechali jsme jim jednoduché útočné doskoky, byli jsme měkcí, a jestli chceme zítra vyhrát, tak musíme být zodpovědní každou vteřinu na hřišti a každý za svého hráče v obraně a nenechávat takové snadné koše. Je to play-off, skoro finále a tady už se počítá každý detail a každý bod.

To jak málo bodů tentokrát měli kolegové Nichols (14) s Autreym (8), přičítáte na vrub zejména těm minutým trojkám?
Tentokrát určitě. Dát třeba jen o čtyři trojky víc, hráli bysme vyrovnaně. Nás většinou zdobí rychlý protiútok a jednoduchost a je možné, že jsme neměli tolik energie. Na druhé straně v tom vidím i jednu nespornou výhodu, že my se po takových zápasech - a doufám, že to tak bude - umíme zdravě naštvat a hrajeme doma před vlastními fanoušky, takže co víc potřebujeme?!

Jak náročný úkol je při tom penzu zápasů pomáhat si body z rychlých protiútoků, kterých jste v posledních dvou zápasech měli 12 a 15?
(usměje se) To už je těžké. Je to o hlavě a o tom se trochu přemoct. Všichni už jsme unavení, jak my, tak Děčín, je to sedmý zápas a bude to spíš psychologická hra, a kdo do toho dá víc úsilí. Víme, že Děčín je jedním z nejlepších týmů v obraně 5 na 5, takže bysme měli hrát rychle, a když ne, tak najít jiné zbraně.

Platí, že už se v téhle fázi nohám, ani hlavě do těch brejků tolik nechce?
Je tam už faktor mentální i fyzické obrany, ale těžko říct, já ten balon nevyvážím. Snažím se rychle vybíhat dopředu, ale když vidím, že se klukům (vyvážejícím míč) moc nechce, tak tam už taky tolik neběhám. Vidím, že útok bude postupný. Doufám ale, že si všichni v hlavách přehrají, co bylo včera špatně, a zítra do toho dáme poslední zbytky sil.   

Co kromě trojek a obranného doskoku bylo to špatně?
Jde to ruku v ruce. Pak se nedaří ani v obraně, necháváš soupeři jednoduché koše, i ze hry jeden na jednoho. Když Děčín nedal, doskočil si, chytil se a člověk to má pak trochu v hlavě. U nás to takhle většinou bývá, že když se nedaří v obraně, nechce se nám ani moc v útoku.

Jak v této sérii regenerujete a šetříte síly? Ubrali jste v tréninku?
(smích) Tady už se moc netrénuje, podle mě už jsme regulérní trénink neměli třeba měsíc. Většinou se sejdeme, podíváme se na video, řekneme si, co změníme v obraně a v útoku, maximálně si něco ukážeme na hřišti, kdo chce, si zastřílí a jinak každý regeneruje, jak uzná za vhodné.

To si tedy každý hráč může řídit sám?
Máme určitou jednotku rehabilitace s masérem, ale není to tak, že všichni pojďte do rehabky. Někdo nechce do ledové kádě, někdo nechce do sauny nebo na masáž. Je tak k dispozici, co kdo potřebuje.

Uklidnily se v šestém zápase vzedmuté emoce a došlo v tomto směru po pátém utkání i na nějakou komunikaci mezi kluby?
Myslím, že nepřímo jo, ať už přes text od pana Kotrče (předsedy Asociace ligových klubů NBL) nebo statusy na sítích od vedení obou týmů. Nevím ale o tom, že by se kluby na něčem domlouvaly. Podle mě jsou všichni natolik inteligentní a civilizovaní, že si uvědomili, kde byl problém, a musím říct, že až na nějaké bučení na Mavericka a trenéra Honzu Šotnara, s čímž se počítalo, to proběhlo velice v poklidu.

SLUNETA má ve svých dvou Zápasech 7 bilanci 0-2, když to bylo pokaždé čtvrtfinále s Pardubicemi. Přišel čas to zlomit?
Já doufám, že jo. Kdy jindy? My jsme v obou případech ty sedmé zápasy hráli u soupeře, teď je to doma a máme jedinečnou šanci to ukončit. Je to vabank a prostě to musí vyjít.
 
Ve třiatřiceti letech - čeká vás zápas kariéry?
Nechci si to takhle připouštět, protože jsem pak svázaný a nehraju dobře, ale určitě to tak je. A dám do toho všechno. Je mi jedno, jestli dám dvacet nebo dva body, chci být svou nejlepší verzí hlavně v obraně a pomoct týmu vyhrát. Půjdu tam zítra padnout. Uvidíme, jak ostatní, ale doufám, že oni taky. Všichni chceme vyhrát a zároveň víme, že až se bude hrát finále, tak už určitý tlak opadne a budeme si to moct užívat.

Berete to i osudověji, že už taková šance v kariéře nemusí přijít? Mimo jiné po sezoně odchází trenér...
Takové debaty teď probírám každou chvíli, a pokud jde o mou kariéru, možná to tak opravdu je. Takový úspěch tady jen tak nemusí být, odejde Honza, snad jen já s Davidem Žiklou jsme aktuálně pod smlouvou, očekávají se nové začátky a tohle chceme ukončit co největším úspěchem. Prostě největší zápas kariéry.

I vy, veteráni týmu, se v některých zápasových sekvencích zdáte být nervózní. Doléhá tíha dějinné příležitosti až takto hmatatelně?
Určitě. Pro klub je to velké, nikdy jsme to pořádně nezažili, ta tíha okamžiku tam jistě je. Já se s tím dosud nepopasovával právě dobře a snažím se na tom pořád pracovat. I pro mě je hrát otevřeně o finále nové, to se každý rok nepoštěstí, mně na SLUNETĚ ještě nikdy. Je to tedy pro mě neustálá práce s psychikou a v šestém zápase jsem se konečně nastavil, jak potřebuju, a teď to musím udržet do zítra a tu nervozitu transformovat v něco užitečného a pro tým prospěšného.  

Jak jako jeden z těch nejzkušenějších poslední dny spíte? Už jsou potřeba i uspávadla?
Musím říct, že včera po zápase se mi spalo překvapivě dobře, člověk už je po utkání tak vyšťavený, že jsem do pěti minut usnul. Tohle mám tedy vyřešené. Já většinou bojuju s jinými věcmi, spaní ještě jde. A pokud se daný den nehraje, tak ty dny po zápasech regeneruju mysl makáním na zahradě. Vymýšlím si něco na zaměstnání hlavy, ty myšlenky pošlu někam jinam a pak se mi usíná celkem dobře.