Jet do Děčína vyhrát? To bysme byli blázni
První pivot Maksim Šturanovič nepřidal sedmé vyfaulování sezony, zelenáč Tomáš Dvořák zazářil životním zápasem, David Škranc sestrojil svůj nejlepší zápas sezony (21 bodů, 11 doskoků a 6 zisků) a také první dvojciferný od 25. listopadu a Sokoli po nejlepší třetí čtvrtině tohoto ročníku (27 ku 6) dobyli jako poslední tým tabulky chrám druhých Válečníků.
Tím přidali další korálek do už nekonečné řady překvapení letošní ligy. A právě forward Škranc, který po čase navázal na svůj hvězdný úvod sezony, měl k sokolí senzaci hodně co říct.
Davide, jak si tenhle váš týmový super výkon při dané zdravotní kalamitě (zejména bez Mandaliniče a Kábrta) vysvětlit?
Tak předně bych řekl, že jsme do Děčína přijeli v devíti hráčích, z toho dva byli nemocní, a jeden s námi jen trénuje (Jan Bubeníček). Třeba nemocný Ondra Peterka ani netrénoval a jel s námi jen na zápas, aby nás bylo na lavičce nejméně devět (jak vyžadují regule ligy). A když někam jako poslední tým tabulky přijedete prakticky v sedmi, tak soupeř, který je druhý, to prostě podcení. Myslím, že si řekli, že ten Hradec se porazí sám. My tam jeli s tím, že nemáme co ztratit a šli si prostě jen zahrát. Děčín měl zrovna blbý den, dělal zbytečné ztráty (celkem 21), nebyl na tom dobře střelecky a my byli rádi, že to takhle vyšlo a dokázali jsme si až do konce udržet výraznější náskok.
Byť ve vaší situaci potřebujete každou výhru, hraje se v této situaci předpokládaných obětních beránků, kteří nemají co ztratit, mnohem lépe, uvolněněji?
Určitě, nemáte svázané ruce, jako ten favorit, který musí to vítězství doručit. To my jako poslední v tabulce mohli jen překvapit. Nikdo by ani nemluvil o tom, že v naší situaci pojedeme do Děčína vyhrát. To bysme byli blázni! Tam se hraje blbě, i když je vás dvanáct, a jste Pardubice nebo Opava. Taky ale nechci shazovat náš výkon. My zrovna předvedli super zápas, pivot Šturanovič se konečně nevyfauloval, já po dlouhé době zahrál, chytil se Lamb Autrey a koho musím vyzdvihnout, je mladý Tomáš Dvořák. Ten sebral své minuty s velkou chutí a zahrál suprově.
Představte trochu tohoto skrytého hrdinu duelu, který ve dvaceti letech ve svém osmnáctém zápase v NBL stvořil 13 body kariérní dílo.
Je to klučina z Pardubic, pamatuju si, že když jsem tam ještě působil, tak s námi občas trénoval. Hradec mu dal šanci, on při těch našich zraněních vycítil příležitost, že bude hrát víc a to se vám vždycky funguje líp. Byl to opravdu jeho životní zápas. Ačkoli má jen 190 centimetrů, měl hodně nájezdů, skóroval po útočném doskoku, dokonce si jednou vzal svého hráče ke hře zády. A dal i jednu důležitou trojku s faulem přes Waltona, která ho nakopla do dalšího průběhu, kdy se mu dařilo i v obraně.
No, ale skvělým výkonem jste zazářil i vy. Bylo zranění z podzimu takového charakteru, že vaši výtečnou úvodní formu srazilo hodně zpět?
Ani to nebylo tím. Šlo o lehčí svalové zranění, které mě nějak nevyhodilo ze hry, ale přišel nový rozehrávač Lamb Autrey, který se trochu hledal. On není čistý rozehrávač, spíš „dvojka”, která hraje i hodně na sebe, a my se museli naučit s ním hrát. Muselo si to sednout a snad jsme na dobré cestě.
Letošním hradeckým paradoxem je, že ze čtyř výher jste tří dosáhli venku, kromě Děčína i na Slavii a v Olomouci. Doma to nějak nemáte rádi...
Už jsem se na to ptal i sám sebe, jak je to možné. Vliv mělo i to, že jsme na přelomu října a listopadu měli hodně zraněných, kdy jsem vypadl i já. Nevím ale, proč se nám doma nedaří. Třeba nedávno doma s Ostravou jsme to měli vyhrát, ale nevyšlo to. Nedotáhneme i slibně rozehraný zápas, protože uděláme nějaký zkrat a sesypeme se.
Povedlo se vám v Děčíně něco nadstandardně?
(usměje se) Asi to, že se Maksim Šturanovič nevyfauloval, což nám hodně pomohlo. On je náš jediný klasický pivot v týmu, za nějž není náhrada, a když se vyfauluje, tak Vojta Kalný ještě nemá tolik zkušností, aby ho nahradil. Maksima tak musíme udržet bez faulů, což se občas nepovede. A hlavně jsme si v druhé půlce udrželi získaný bodový polštář. Já už se ve čtvrté čtvrtině trochu bál, když to domácí pět minut začali trochu stahovat. My byli v úzké rotaci, síly ubývaly a domácí měli pořád někoho čerstvého, ale nakonec jsme to udolali.
Po jen těsně prohraném poločase přišla vaše čtvrtina sezony (6-27), co se tam stalo za zázraky?
Lamb, který hrál i pod koučem Greplem v Děčíně, v šatně v poločase říkal, že je to tým druhých poločasů a že je kouč seřve, oni se nakopnou, přitvrdí a bude to těžší. My to ale přijali, hráli jsme stejně tvrdě a domácí dělali chyby. Nebo když mohli vystřelit, zvolili nájezd a shazování na pivoty, kterým to házeli na nohy a měli z toho hodně ztrát. A my z toho získávali balony a v útoku jsme dávali. A Děčínu se to pak špatně dohánělo.
Děčín hodně skóruje ze hry do koše, jak jste se na to nachystali?
My jsme na tom teď zhruba stejně se Slavií a Olomouckem, takže každá výhra nad týmem, co postoupí do A1, se nám bude hodit. A ještě by to chtělo vyhrát nějaký zápas do konce základní části, třeba v Ostravě nebo překvapit v Kolíně, abysme se případně dostali i do předkola play-off. Bude to ale těžké, protože A2 bude hodně vyrovnaná.
Pokud neslepíte těch zázraků ještě o něco víc, nejspíš tahle přestavbová a omlazovací sezona nebude patřit do zlatého sokolího fondu. Přesto - našel byste i nějaké plusy?
Já věřím, že když ti mladí kluci budou dál hrát, protože při těch zraněních ty větší minuty dostanou, a pokud každý zápas někdo vyletí jako teď Tomáš Dvořák, tak za rok dva ty zkušenosti a důvěru přetaví do ještě lepších výkonů. Jistě záleží i na dalších faktorech, ale věřím, že za dva tři roky budou hrát svůj nejlepší basket. Tedy pokud se udržíme v lize...
Určitě. Mně a prakticky kohokoli byste se zeptal, tak se ta vyrovnanosti líbí. Nymburk už není tak suverénní, otěže přebírají i jiné týmy a je to pro fanoušky atraktivní. Přitáhne jich to víc, třeba do Brna nebo jinam. Poženou ten tým, aby překazil tu neuvěřitelnou šňůru titulů Nymburku.
