Kariérní poločas zničený během vteřiny

S DAVIDEM PEKÁRKEM A VIDEEM Mít tak rozpolcené pocity, ba dokonce zažít takový šok v samém závěru nejlepšího poločasu kariéry, to se může stát maximálně jednou za... David Pekárek si ale tuhle smolnou kartu v pondělí vytáhl. Jako kolínský náhradník se proměnil v zářící kometu první půle druhého čtvrtfinále, jež ovládl 23 body. Ještě než ale dunkem svou famózní sekvenci těsně před poločasem uzavřel, stalo se něco, co mu veškerou radost z do té doby skvělého večera sebralo.

”Jednou asi nebudu vzpomínat na těch 23 bodů, ale na tu inkasovanou ránu. Nevím jistě, ale asi to tak bude,” hořce se včera pousmál, když si znovu vzpomněl na okamžik, kdy se k němu v přerušené hře přiblížil pardubický soupeř Thomas Dunans a pravačkou mu švihl ránu do obličeje. Byla to reakce na srážku při tvrdší cloně z předcházejícího útoku Kolína, po níž americký guard zůstal ležet na zemi. A jen vstal, jal se konat. Následovalo vyloučení a čtyřzápasový trest s finanční pokutou. Pro křídelníka Medvědů už to ale pokažený kariérní moment nevyspraví. 

Davide, den po zápase už jste se ze všeho stihl vzpamatovat?
Samozřejmě už mi kvůli tomu psalo a pořád ještě píše spousta lidí, ale jsem v pořádku. Nebylo to zase tak hrozné a už jsem se z toho nějak oklepal.   

Nedlouho po té inkasované ráně jste zavíral první poločas dunkem z protiútoku, aspoň v tu chvíli jste vypadal poměrně v pohodě.
Úplně v pohodě jsem nebyl. Ztratil jsem koncentraci na zápas, po jeho zbytek  jsem byl jako by v šoku a ve druhé půlce už jsem se nechal vystřídat, protože jsem byl špatnej. Vůbec jsem nesledoval věci, v obraně jsem hořel, prostě jsem nebyl svůj. Hlavně jsem tak byl rád, že jsme to na konci uhráli a docela v klidu si to pohlídali. 

Jinými slovy jste na tu situaci i během hry pořád myslel...
Přímo takhle ne, ale tu koncentraci na výkon jsem ztratil, proto byl druhý poločas z mé strany špatný. 

Jak se vás tým o půli v šatně snažil dát dohromady?
Všichni z toho byli tak nějak v šoku, takže jsme se z toho vzpamatovávali společně, já tedy asi o něco víc. Kluci se mě samozřejmě snažili podpořit a říkali, ať na to nemyslím, ale jak jsem řekl, na té hře se to pak u mě podepsalo. 

Byl hodně rozčarovaný i kolega Číž, který na místě schytal rovněž vyloučení za vyšlápnutí do hřiště, které automaticky znamená diskvalifikaci?
Když jsme přišli do šatny, tak se tomu jenom ”smál” (ironicky). Byl z toho vyloučení překvapený. Ale co se dalo dělat? V návalu emocí z té situace se jako kapitán prostě chtěl přidat ke spoluhráčům na hřišti a nějak to uklidnit. 

Ústy pardubického sportovního ředitele Radka Nečase hned druhý den zazněla omluva i vám. Mluvil s vámi někdo osobně?
Dá se říct, že jo. A už jsme to nechali za sebou. I tu omluvu jsem zaregistroval a přijímám ji. 

Zdálo se, že než se po vás Thomas Dunans ohnal, tak mezi vámi krátce proběhla i slovní výměna názorů. Můžete to přiblížit?
My asi dva tři útoky zpátky měli normální konverzaci ohledně jedné situace, jestli šlo o kroky, nebo ne, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by později mohl takhle vybuchnout. A jedině, jak se ke mně přibližoval po té srážce, tak řekl: ”What´s up with that?” (Co to mělo být?) a pak už ”ji vyslal”.

Vy jste už v televizním komentáři zmínil, že jste přes Dunanse dal většinu svých bodů do poločasu. Sám jste hráč, jak je tohle nepříjemné, když přes vás někdo ”sype” takovou nálož?
V tomhle do něj nevidím. Sám si tu reakci prostě nedokážu vysvětlit. Ještě jsem si ze záznamu tu clonu pouštěl a přišla mi úplně normální, nebyl tam žádný úmysl ho zranit, nebo si na něj počkat v nějakém slepém úhlu. Reagovat takhle každý po nějaké tvrdší cloně, o které třeba neví, tak z toho bude MMA.

Čím jste v pondělí svou nebývalou střeleckou erupci nastartoval? Pomohlo zásadně, že vás kormidelník Sodoma vyslal za opět v úvodu matnějšího kolegu Wallace poměrně brzy do hry a hned jste posadil do koše dvě trojky?
Je pravda, že jsem přišel dřív než normálně a bylo to blíž od rozcvičení před zápasem, kdy já byl ještě v Olomoucku zvyklý chodit celou sezonu do základu. A jistě když takhle padnou první dvě střely, tak ne že by to pak šlo úplně samo, ale je lehčí se prosadit.   

Vy máte poměrně dlouhé ruce i nohy, což vám dává nemalou výhodu v častých nájezdech, zároveň ale při své výšce máte výhodu nad většinou obránců na své křídelní pozici. Proč to víc nevyužíváte i ke hře zády?
V létě jsem na tom už pracoval, ale ještě se do téhle hry v zápasech nedostávám tolik, jak bych asi mohl. Do budoucna bych toho měl určitě využívat, protože s tou výškou jsem často bráněn menšími hráči, a můžu tak přes ně vystřelit, nebo se dostat ještě blíž ke koši, případně uvolňovat spoluhráče. 

I díky vám se Kolínu povedlo vysázet přes 100 bodů i bez produkce jednoho z top skórerů sezony Adama Číže. Jako by vám jeho body nechyběly. Když teď při svém zranění prstu na střelecké ruce střelbu spíš vynechává, je tohle hodně důležité, že vás je víc na jeho zastoupení?
Ono ale i když Adam teď nebyl tolik vidět bodově, tak pořád je nesmírně důležitou součástí našeho útoku, protože obrana se na něj musí soustředit, je zdvojovaný a on tohle výborně čte. První zápas měl 12 asistencí a teď jich měl za poločas pět a má velkou zásluhu na tom, jak náš útok šlape. V tomhle zápase se ale ukázalo, že i bez něj jsme schopní ty body dát, což je pro nás skvělá zpráva do dalších utkání. Tým bez něj nebyl zvyklý hrát, protože Adam hrával kolem 40 minut, ale i spoluhráči jako Francis Torreborre nebo Theo Dlugoš ten útok zvládnou uřídit. Takže ty Adamovy body nechyběly. 

Není teď to přísné strážení Číže až nadbytečné, když víceméně vynechává střelbu?
On, myslím, nikdy neřekl, že teď nechce střílet. Jistě má míň pokusů, ale když v závěru nadstavby hrál v Opavě, v prvním zápase s tím zraněním, tak dal 24 bodů. Takže ty pokusy chybí spíš obranou soupeře, že ho dál natolik respektuje a snaží se ho i zdvojovat, aby se zbavil míče co nejdřív. I to je ale pořád voda na náš mlýn, protože ten tým je strašně kolektivní, umí si balon poslat do volných pozic a ty pak proměňovat.