Kariérní zásah? Věděl jsem, že padne. Curryho ale nedělám

Proměnil se v jednoho z novodobých slezských hrdinů. Jeho rozhodný trojkový zásah z koncovky čtvrtfinálového Duelu 2 se může stát i rozhodným zásahem celé série. 

O tom, zda tomu tak bude, chce ale forward Filip Zbránek promluvit až po jejím skončení. Hodiny před startem Bitvy 5 pod Špilberkem (15:30) za vedení 3-1 hovořil víc o emocích série, euroligové mele v madridské aréně, mentální rozdílnosti různých zápasů, důvěře ve vlastní střelu a také o na poslední chvíli procitlém opavském týmu.

Filipe, vést 2-0 po zápasech v Brně a 3-1 po domácích - je to víc, než byste mohli před sérií čekat?
Určitě byly překvapením ty první dva zápasy v Brně, kde jsme odvedli dobrou práci. To se ale nedá říct o třetím utkání doma. Celkově bych ale to vedení překvapením nenazval, my na Brno celou sezonu uměli (3-1 po dlouhodobé části) a za vedení 3-1 jsme samozřejmě rádi. Až teď ale přijde ten nejtěžší krok.

Upřímně, tak rychle jako první poločas prvního zápasu v Brně jsem vás v této sezoně ještě zahrát neviděl. Byl to velký plán, jak soupeře na úvod zaskočit?
Splnili jsme, co jsme si řekli, samozřejmě tak ale nejde hrát celý zápas. Spíš šlo o to, že jsme si řekli, že to, co jsme předváděli celou základní část a nadstavbu, nebyl náš basketbal. Už poslední zápasy nadstavby jsme se hecovali, že už konečně musíme začít hrát naši hru, ale pořád to nešlo. Na Slavii v předkole to dopadlo stejně a nakonec se to povedlo až v Brně. Tam už to byla naše hra jako v předchozích sezonách.

Přesto, s průměrem 28 let máte druhou nejstarší rotaci v lize, a hráli jste proti druhé nejmladší (Brno 24). Věřili jste, že tím úvodním tempem neuštvete sami sebe?
Po pravdě, těžko říct. Když takhle vstoupíš do zápasu a vedeš, tak je ta energie jiná. Tým působí jinak, hráči jsou plní sil a v tom zápase jsme nad tím určitě nepřemýšleli.

Podle všeho se ale velkým výkonem, kdy vás v koncovce sám donesl k výhře, v prvním utkání musel enormně vyšťavit váš šéf Jakub Šiřina. Toho ale ve druhém duelu zdatně zastoupili další rozehrávači Radovan Kouřil a stále lepší Radek Farský.
U nás je hodně důležité, když máme oba rozehrávače zdravé (Kouřil absentoval při porážce v Utkání 3). Je pravda, že co předvedl „Šířa” (Šiřina) v Zápase 1, to byla one man show. Za to klobouk dolů před ním, v kolika letech ještě zvládá běhat tak rychle (úsměv). Tohle z nás starších kdokoli nedokáže. Máme ale tým dobře postavený, jednou si to vezme „Šířa”, jednou „Fary” (Farský) nebo „Kuřka” (Kouřil), anebo ještě jindy „Švanda” (Švandrlík) nebo kdokoli další, je to úplně jedno. Je to kolektivní sport, a pokud by se hrálo na individuality, daleko bysme to nedotáhli.

Brno se i ve druhém utkání dokázalo dvakrát vrátit z vyššího deficitu a v koncovce i vedlo. Než přišla vaše velká trojka dvě sekundy před koncem, po předchozím nástřelu 7/1. Kam tenhle zásah v kariéře řadíte?
Nad tímhle jsem absolutně nepřemýšlel! My si předtím řekli, že zahlásíme nějakou akci, která vůbec nevyšla, a nakonec jsem to dostal do ruky já. První trojka, to jsem věděl hned po vypuštění, že jde mimo, ale pak to kluci skvěle doskočili a zase to vyšlo na mě. A při té poslední už jsem věděl hned po odhodu, že tam spadne. Sice jsem se nechtěl otáčet dopředu zády jako Steph Curry, takový střelec zase nejsem (směje se), ale člověk už ve dvaatřiceti pozná, jak ta střela má vypadat, a já věděl, že tam spadne. A jak jsem se vracel, už jsem jen zvedal ruce, když se nechytil poslední pokus Culpeppera z půlky. A kolikátá nejdůležitější tahle trojka byla? To vůbec netuším. Zeptat se mě, co bylo za zápas tři měsíce zpátky, nejsem schopný to říct. Já to takhle neberu, že jsem to dal právě já. Samozřejmě, byla to velká střela, ale třeba dám ještě nějakou důležitější...

Rozhodla tuhle sérii?
To si povíme podle toho, jak série skončí. (úsměv) Na to je ještě brzo.

U vás doma ve třetím zápase, kdy chyběl druhý playmaker Kouřil, se i potřetí ukázalo, že kdo udeří první, zvítězí. Čím vás Brno zaskočilo?
Tou vloženou energií. Jak řekl po zápase trenér, my na sebe pak začali koukat, nevěděli jsme, co máme hrát, jak máme hrát. Brno předvedlo to, co my u něj v prvním utkání. Ten tým, který tak začne, potom vypadá úplně jinak, hraje se mu daleko líp, jednodušeji. My se snažili dotáhnout, ale Brno nám znovu uteklo a pak už bylo na hřišti jen jedno mužstvo.

A následoval čtvrtý zápas v šesti dnech, už opět s Radovanem Kouřilem, kdy jste ovládli doskok. Jak vypadalo to zvedání z třicetibodové porážky?
To fakt nevím (směje se). V play-off už to není o tom, jestli jsi, nebo nejsi unavený, už je to jen o vůli. Jestli se někdo bude vymlouvat, že je unavený, tak to ať do zápasu radši ani nenastupuje. Ty druhé play-off zápasy ve dvou dnech už jsou opravdu jen o vůli jednotlivých hráčů a my jsme, myslím, ukázali, že ji máme jako celek i jako jednotlivci, což podle mě rozhodlo.

Celou sérii provázejí i nemalé emoce a reakce vás hráčů. Je těžké udržet chladnou hlavu i v těch vypjatých momentech, kdy na sebe ostřeji „štěkáte” se soupeři, když člověk vidí, co se děje i v euroligovém čtvrtfinále při hromadné bitce Realu s Partizanem, nebo v NBA, kde dokonce na lavičce udeřil pěstí jeden spoluhráč druhého?
Každý sport je o emocích. Co se stalo v Eurolize, to už je opravdu extrém, tohle se na evropské scéně v basketu běžně neděje. Samozřejmě nevím, co se stává leckde na Balkáně, kde to může být podobné, ale na téhle vrcholové úrovni se to často neděje. V té NBA už je to o něco víc. Pokud jde o to udržení chladné hlavy, tak to za mě těžké není. Jsou někdy situace, když člověk prohrává a má negativní emoce, kdy to vybublá, a pak je na každém hráči, aby se udržel. Jistě jsou i okamžiky, kdy i ten nejmíň emotivní hráč vybouchne, což se může stát komukoli. Já si ale nemyslím, že je těžké se ovládat.

Dvakrát jste doma měli kolem dvou a půl tisíce fanoušků, což jsou dvě top návštěvy celé sezony NBL. Jaká byla role právě vašich příznivců v domácích bitvách?
No, v té první to vypadalo, že jsme jim asi chtěli zkazit náladu (usmívá se), to nikdo nechtěl. Jinak ale musím říct, že u nás jsou fanoušci jednoznačně nejlepší v lize, protože do haly s kapacitou 3000 přijde 2500 lidí, kdy navíc v pátek začínal prodloužený víkend a mohli odjet pryč. Patří jim tak obrovský dík a jejich vliv na utkání v tomhle počtu je veliký. Žene vás to daleko víc a dá vám to mnohem víc energie.

Bude i pondělní Zápas 5 čistě jen o vůli?
To úplně ne. Teď bylo dva dny volno, tentokrát to bude spíš taktický boj. O vůli jsou hlavně ty druhé zápasy ve dvou dnech.