Kdyby to platilo? Neumím si to představit. Už takhle jsem kupoval piva

Snad to ani nemusí potvrzovat. Není divu, že takovou situaci, jíž byl v sobotu večer přímým aktérem, ještě nezažil. „Opravdu ne. A doufám, že už to tak zůstane,” sepnul ruce brněnský forward Šimon Svoboda, když se dnes odpoledne v německém Bambergu chystal s týmem na další bitvu v Severoevropské lize.

Tam už mu bylo hej. Ovšem v sobotu po osmé večer by se v něm na palubovce Děčína krve nedořezal. Nevysvětlitelně se totiž pokoušel nad košem blokovat zoufalou trojku soupeře Jordana Ogundirana se závěrečným klaksonem, která právě kvůli jeho aktivitě byla nejprve sudími uznána jako platný koš.

Šimone, když se nad celou situací zamyslíte z odstupu, způsobila vaši reakci únava, stres nebo ještě něco jiného?
Já ani nevím. Byl jsem v té poslední čtvrtině spíš přemotivovaný. Podle mě jsem si myslel, že už při té střele je konec, že Ogundiran nestihl vystřelit včas a začal jsem slavit. Nějak mi asi přeplo v hlavě a prostě jsem do toho bouchnul.  

Když rozhodčí nejdřív trojku uznali a šli na video, jakou naději jste si dával?
I když to uznali, doufal jsem, že to bylo až po čase zápasu. Když jsem ale viděl, jak se baví u videa, slyšel jsem, že střela byla vypuštěna včas. A v ten moment jsem si už moc naději nedával. Naštěstí to nakonec pro mě dopadlo dobře.

To klíčové, tedy mikro čas mezi odrazem míče od obruče a vaším dotykem koše, byl na videu okamžik asi jednoho či dvou framů, což jsou nějaké setiny sekundy. Je to největší klika, jakou jste zatím v kariéře měl?
Asi jo. Bylo tam víc štěstí než rozumu.

Nehrozilo vám, že kdyby koš byl uznán, poběžíte do Brna za autobusem? Co pak padalo ve větší šatně?
Kdyby to platilo, to si ani nedokážu moc představit. Už takhle jsem všem klukům po zápase kupoval aspoň piva. Samozřejmě jsem si vyslechl, že jsem jim málem způsobil infarkt.  

Kolik udivených smajlíků jste pak našel v mobilu?
(usmívá se) Docela dost. Málokdy mi po zápase píše tolik lidí. Nejdřív jsem se do mobilu ani nechtěl moc koukat.

I díky kupě štěstí a existenci videa jste dosáhli na už desátou výhru z posledních 11 ligových zápasů. Míříte stále výš?
Hlavně poslední měsíc dva hrajeme dobrý basket, dost se nám daří. Teď půjde jen o to udržet ty výkony i ve skupině A1, kde to bude těžší.

Čím to, že se vaše forma z ligy nepropisuje zejména do domácích zápasů Severoevropské ligy, kde jste vyšli ze tří pokusů třikrát naprázdno?
Upřímně musím říct, že jsme tam měli docela i smůlu. První dvě domácí porážky jsme prohráli jednou trojkou v poslední vteřině a podruhé po dvou prodlouženích. A ten třetí zápas s norským Fyllingenem byl z naší strany velmi špatný. Zase ale venku jsme při dvou výhrách hráli docela dobře. Nevím, čím, to je, ale doma se nám zatím nedaří.

V Děčíně jste většinu času dotahovali, což se vám povedlo jednou aktivitou zpod koše, podruhé prakticky jen trestnými hody. Na zápas venku to je úctyhodné, děkujete za to hodně i obraně?
Obrana byla dost klíčová, hlavně jsme jim nechtěli nechávat druhé šance po doskoku, což jsme si docela pohlídali. Byli jsme celý zápas konzistentní, nedali nikdy hlavy dolů, věřili si a nakonec to vyšlo.

V lize si enormně pomáháte body zpod koše a z šestek. Není už skoro zvláštní, že soupeři nezabední své vymezené území líp?
Hru na tom máme založenou a je to většinou náš zápasový plán, abysme hráli dovnitř a najížděli pod koš. Kromě Ríši Bálinta nám zase tak nejdou trojky, takže je to asi pochopitelné. Teď máme i Jordana Browna pod košem, který tam umí zahrát zády, a z toho získáváme další body.

Výhrou v Děčíně jste dorovnali bilanci druhého Písku. Jaký bude váš cíl pro nadstavbu?
Udržet druhé místo by byl nejlepší scénář. A samozřejmě by bylo super mít výhodu domácího prostředí pro play-off. Kdyby se takhle dařilo dál, měli bysme na to druhé místo mít. A samozřejmě ideální by bylo skončit do třetího místa, abysme se pro případné semifinále vyhnuli Nymburku.

Vy jste se po poměrně plodném začátku sezony bodově trochu odmlčel a do zápasu v Děčíně jste devěkrát v řadě skóroval jen jednociferně. Kde jste se schovával? Nebo měl vliv i příchod výrazného centra Browna?
S tím to nesouviselo. Nedařilo se mi tolik v útoku a hlavně jsem míval strašně moc faulů. Asi měsíc zpátky jsem toho v zápasech moc neodehrál, protože jsem měl vždycky faulové problémy a musel brzy střídat. Špatně jsem pracoval v obraně rukama a dával jsem možnost písknout nějaké hloupé fauly. Nedostával jsem se tak do herního tempa a až v posledních zápasech se to začalo lepšit. Tak doufám, že už to tak zůstane.