Když hrajete kvůli obraně své země

I uprostřed dramatického pohárového zápolení o bronz si na lounské palubovce nemohl pomoct. Jednoduše se nedokázal koncentrovat jen na bitvu na hřišti. Musel myslet i na úplně jiné bitevní pole. To válečné a v daný moment jen osm set kilometrů vzdálené. 

Válečné pole, v něž se v posledních týdnech proměnila celá jeho země. V myšlenkách byl i se svou ženou, která se v době zápasu pokoušela autem zdolávat přeplněnou silnici k západní hranici, aby se na bezpečnějším místě shledala se svým mužem. A ten, ač chtěl co nejvíc pomoct svému novému týmu k bronzovým medailím, těkal co chvíli k čemusi mnohem důležitějšímu, než je výsledek jednoho utkání.

„Soustředit se teď bylo těžší. Myslel jsem na ženu, jak zvládne tu cestu, ale zároveň se snažil být v zápase,” přiznal po těsně prohraném duelu s Pardubicemi svou rozpolcenost Oleksandr Mišula, nový ukrajinský guard Basketu Brno.

Ruská invaze do jeho rodné země mu před pár týdny převrátila život vzhůru nohama doslova ze dne na den. Nejdřív se s týmem ukrajinského mistra BC Prometey na řadu dní ukryl do bezpečného azylu v Nymburce, k čemuž pomohl kouč mužstva Ronen Ginzburg. Prometey dokonce na palubovce českého šampiona odehrál jedno utkání Ligy mistrů, kde měl skupinu rozehranou na postup do play-off. Jenže pak přišel náhlý veletoč.

„Po zápase si nás zavolal prezident klubu a oznámil nám, že musí finančně podpořit naši armádu, protože potřebujeme ubráni naši zemi. A proto tým rozpouští, naše smlouvy tím končí a můžeme si najít nový klub, nebo se vrátit domů,” vzpomíná na týmový mítink, který mu i při vědomí aktuálních těžkostí vyrazil dech.

„Tohle jsme nikdo nečekali. Všichni jsme byli v šoku. A každý hráč hned volal svému agentovi, aby se mu pokusil najít další práci. My musíme vydělávat, protože jinak bychom byli zbývající měsíce sezony v minusu.”

To si právě v téhle době nemůže dovolit nikdo. Ovšem v případě řady ukrajinských profesionálních sportovců se za onou větou skrývá ještě něco víc. „My jako basketbalisti se teď snažíme pomáhat tím, že vyděláváme a posíláme část výplat domů, na armádu. Vím, že někteří hráči posílají celý plat a já sám už jsem peníze taky poslal.”

V tuhle chvíli je to možná to nejpotřebnější, co pro svou zemi mohou udělat. Přesto, při vyhlášení všeobecné mobilizace na Ukrajině, kdy zemi nemohou opouštět muži od 18 do 60 let, a kdy už se se zbraní v ruce ruskému agresorovi postavila i řada vrcholových sportovců, nebudou ve větší míře povoláváni i hráči zpod bezedných košů a z dalších sportů?

„Slyšel jsem o tom, že hodně kluků se chce k armádě přidat. Berou ale hlavně ty s nějakou zkušeností, protože když tam chcete bez toho, tak někoho asi taky vezmou, ale všechny, myslím, ne,” soudí 29letý ukrajinský reprezentant, který už má za sebou jak EuroBasket, tak mistrovství světa.

Situace v jeho rodném Dnipru, kde sídlí i Prometey, byla podle něj dlouho relativně bezpečná. „Před pár dny už ale začali shazovat bomby i na něj, i několik denně,” oznamoval křídelník minulou neděli.

Ligová soutěž basketbalistů, stejně jako veškerý sport v zemi, musel být po začátku ruské invaze přerušen. A jeho obnova je nyní v nedohlednu. „Třeba Charkov, kde sídlí jeden ligový tým, už prakticky neexistuje, protože na něj shodili už asi čtyři sta bomb,” podotýká k tragické situaci druhého největšího města s původní populací čítající jeden a půl milionu lidí.

Nejspíš nepřekvapí, že v příchodu Mišuly do Brna sehrál svou roli i kormidelník Prometeye a české reprezentace Ronen Ginzburg. „Říkal mi, že mluvil s trenérem Brna a že se mi ozvou. A asi dvě hodiny po prvním hovoru jsme podepsali kontrakt,” popsal křídelník rychlost jednání. Dodal, že až na dva hráče už získala nový džob celá sestava Prometeye.

Střelecky disponovaný guard zažil v Brně řádně ostrý start. „Po tom, co nám prezident Prometeye oznámil konec, jsem asi šest dní netrénoval a pak po jednom dni s Brnem jsme hned hráli v Opavě a vzápětí následovalo pohárové FINAL 4. Takže za prvních šest dní v týmu jsem odehrál tři zápasy a to bylo dost těžké. Byly to ode mě tři špatné zápasy, ale zlepším se a týmu pomůžu.”

Tři špatné zápasy?

V premiéře v Opavě 13 body pomohl k velké výhře Brňanů. V semifinále poháru dal Nymburku deset bodů a den nato Pardubicím osm. „V Opavě to celkem šlo, ale ani tak to ode mě nebyl nějak skvělý výkon,” trvá si na svém křídelník, kterému se zabudováním do nového týmu pomáhá, že kouč Růžička - jako bývalý asistent trenéra Ginzburga u reprezentace - využívá koncepty některých systémů izraelského stratéga.

„Jo, pár signálů je podobných, ale i tak to pro mě je na začátku těžší, protože ještě nevím, jak kdo v určitých situacích reaguje, a na to ještě potřebuju trochu času,” přiznává Mišula.

Rychlého nalezení nového týmu ve složité situaci si velmi považuje. „Jsem moc rád, že tady můžu být, všichni kluci jsou tu hodní a já mám novou šanci hrát o titul. Zároveň ale někdy musím myslet na svou zemi, není možné to vytěsnit,” říká křídelník a slova mu při tom trochu drhnou.

I za pár týdnů v Česku už si také stihl všimnout, jak se zdejší obyvatelé i úřady snaží už více než čtvrt milionu jeho nově příchozích krajanů pomáhat. A nejen oni. „Už když jsme byli s Prometeyem v Nymburce a Poděbradech, viděl jsem tu všude spoustu ukrajinských vlajek nebo připnutých stužek a zaslechl jsem, že u vás máme třeba dopravu zdarma. A podobné je to i v Polsku, Chorvatsku, Litvě a dalších zemích, kde nám hodně pomáhají,” cení si.