Když telefon zazvoní ráno v 5:00

S KRYŠTOFEM VLČKEM Sám si nejspíš nikdy nepředstavoval tak divoký start do trenérské kariéry v NBL, jak se odehrál v brzkých ranních hodinách šestého ledna. Tehdy jej zastihl naléhavý telefonát nadřízeného Petra Czudka, který mu do sluchátka oznámil zprávu, jež mu vyrazila dech: „Musíš odjet místo mě na sever!”

„Byl to pro mě šok. Já do Ústí a Děčína původně ani neměl jet, protože to bylo před víkendem, kdy měly hrát „sedmnáctky”, které vedu. S mužstvem tak měl vedle trenéra cestovat jen další asistent David Zach. Když ale tým měl v sedm ráno odjíždět, volal mi už v pět „Čouda” (trenér Czudek), který na tom byl velmi špatně, s tím, že budu muset odjet jako hlavní já. A bylo to o to složitější, že já v tom týdnu ani nebyl u tréninkového procesu,” popisuje dva týdny staré události, jež byly na startu černé opavské série čtyř porážek, nyní zaskakující kouč a jinak asistent Slezanů Kryštof Vlček.

Kryštofe, nejde začít jinak, než se zeptat, jak to s kolegou Czudkem vypadá aktuálně, a kdy se bude moct vrátit k velení?
„Čouda” je pořád v nemocnici a podstupuje další vyšetření. Už měl třikrát nakročeno k cestě domů, tak doufáme, že tento pátek už to vyjde a pustí ho k domácí léčbě. Myslím, že do procesu by se mohl vrátit za čtrnáct dnů, ale nechci se na ten termín příliš upínat.

Streptokok, který jej sklátil, mu tedy dal řádně zabrat.
Já bych tu chtěl hlavně říct, že to nebylo covidové onemocnění, protože když se nás na to někdo ptá, tak si myslí, že to je z covidu. Tak to musíme vyvracet. Věřím, že už je to na dobré cestě, teď už „Čouda” vypadá výrazně líp.

Pokud mu to stav dovoloval, byl s vámi Petr Czudek během některého ze zápasů v kontaktu?
Proti Kolínu jsme spolu v poločase mluvili, ale v předchozích zápasech ne. Jinak myslím, že on mi věří. A taky už jsem řekl, že kdybychom všechno vyhrávali o dvacet, nikdo mě s ním nesrovnává. Takhle mě ale srovnávají, že je to moje chyba. Není to tedy jednoduchá pozice, ale já bych zase nerad, aby mě někdo jen plácal po zádech. Jsem bojovník a budu dělat vše, abych týmu pomohl k dalším vítězstvím.

Kam se v posledních zápasech vytratila vaše ofenzivní a střelecká forma?
Zůstala asi někde u štědrovečerní večeře a novoročního přípitku. Ta herní pauza byla asi trochu delší, než by bylo příhodné, my jsme ale samozřejmě nečekali, že všechno půjde lehce. Taky jsme ovšem nečekali, že to bude takhle kousat. Faktorů, které ten výpadek ovlivnily, bylo víc, a tím, že zápasů bylo víc v krátkém čase, jsme se neměli pořádně od čeho odrazit, a proto je teď fajn, že jsme mohli týden trénovat a připravovat se na další utkání.

Dopředu jste se těch téměř tří týdnů bez zápasů neobávali?
To bych řekl, že jsme se možná trochu báli, protože ta mašina byla dobře rozjetá a všechno fungovalo. V té dlouhé sezoně si ale kluci musí i psychicky odpočinout a my věříme, že i když to teď herně drhne, tak si přes Vánoce trochu odpočinuli a ty síly nám nebudou chybět na konci sezony.

Ty výpadky kolem přelomu roku se vám po většinou výborném startu do sezony i celém podzimu stávají opakovaně. Už je to věc k většímu rozboru?
Ta sinusoida funguje u každého týmu nebo sportovce a vždy jsou nějaká slabší období. Že nám to vychází na tu dobu po Vánocích, je možná náhoda, možná ne. Já si to tak nepřipouštím, že už by to bylo pět let po sobě, ale možná to pravda je. Já si to tak neanalyzoval jako „Larry” Jurečka (křídlo týmu), ale nezbývá než se z téhle série co nejrychleji odrazit, a já věřím, že máme dost silný tým na to, aby to zvládl.

Už jste si stihl rozebrat, co jste z trenérského pohledu mohl v těch čtyřech prohraných duelech udělat jinak?
Vědět to dopředu, asi bych si to víc pohlídal v tréninkovém procesu, že bych basketu věnoval víc, než jen té kondici. Abychom nevypadali, že jsme zapomněli basket, což tak v Ústí svým způsobem vypadalo. Tam nám nefungovalo vůbec nic. Po té pauze to tak ale prostě je. Druhý den s Děčínem ten průběh byl ovlivněný vyloučením Radka Kouřila, ale na to se nechci vymlouvat. Shrnul bych to tak, že mi vše nehrálo právě do karet. Já jsem ale byl bojovník na hřišti a jsem i mimo něj. Člověk si jistě analyzuje nějaká střídání a podobně, ale nikdy není zaručené, že by ta změna nebo jiná obrana přinesla lepší výsledek.

Třeba poslední porážku doma s Kolínem jste ale vzal na sebe.
To ano a musím říct, že mě za to „zdupalo” několik lidí, včetně těch, kterých si vážím. Někteří to řekli ostřeji, jiní spíš kamarádsky. Mluvil jsem o tom s „Čoudou”, s Láďou Sokolovským (sportovním ředitelem Nymburka a bývalým spoluhráčem) nebo s Lubošem Růžičkou (koučem Brna), kteří mi řekli, že jsem to vyjádření přehnal. Chápu, jak to mysleli, ale asi jsem nebyl plně pochopen. Nechtěl jsem, aby kluci měli pocit, že oni něco dělají špatně a přestali si věřit. Proto jsem to vzal spíš na sebe. Jinak ale věřím v tým i v sebe a věřím, že to společně zvládneme a vrátíme se zpět na vítěznou vlnu. 

Byl klíčovým nefunkčním prvkem aktuální série bídný útok, kdy jste dali jen 65 bodů v Ústí i v Děčíně a 73 v Pardubicích?
V prvních dvou zápasech určitě. V Pardubicích první tři čtvrtiny už nebyl špatný a v zápase s Kolínem to nebyl problém vůbec. Bohužel jsme ale dostali na domácí půdě moc bodů.

Fyzické manko, patrné zejména ve čtvrté čtvrtině s Děčínem, si také vybralo svou daň?
To bylo způsobené i dalšími faktory. „Šířa” (Šiřina) byl po těžkém výronu kotníku a při tom nástupu do nového roku mu neprospělo ani to, že hned v první půlce druhého zápasu byl vyloučen „Kuřka” (Kouřil), v Pardubicích pak nemohl hrát a vše stálo na „Šířovi”. Když jsme zvyklí nějak hrát, a najednou hráči vypadávají, ten vlak se trochu zadrhl. Celkově je to zvláštní sezona, kdy člověk pořád neví, jestli nebude mít pozitivní test a podobně. Je to opravdu specifické. Ještě ale k té fyzičce - po té pauze jsme měli ty čtyři zápasy asi v osmi dnech a ono se vždy lépe regeneruje, když se daří. A u nás se to hned po první porážce začalo strašně moc řešit, což myslím, že byla chyba, protože já v nás věřím a někdy prostě přijde období, kdy se daří méně.

Poslední šňůra proher vás srovnala s bilancí dosud třetího Brna. Je to komplikace?
Komplikace to je, ale myslím, že to druhé místo udržet zvládneme. Jistě, měli jsme polštář, který vypadal moc pěkně, ale stačilo osm dní a najednou se to srovnalo, což je až „šílené”. Na druhé straně je možná lepší hrát už teď pod nějakým tlakem, než až do play-off mít polštář a pořád si říkat, že je to v pohodě. Až ty vyhrocenější zápasy vás posouvají dál.

V sobotu vás čeká v roli hlavního už i první televizní zápas, doma s Ostravou. Bude to konečně první výhra?
Já v to doufám. (usměje se) Stále ale ještě nebudeme kompletní, jen v tuhle chvíli nevím, s kým budu a nebudu moct počítat. Od začátku roku pořád řešíme nějaká zranění nebo nemoci...