Konečně finále! Ještě větší eskapády. A pozor na nevycházející Duel 3
Je to celkem paradox a situace, kterou byste při jeho nymburském příchodu z kraje roku 2023 nečekali. Ač v týmu zažívá už třetí finiš sezony, teprve v úterý a ve středu se v 27 letech dočkal svých prvních dvou ligových finálových duelů kariéry aktivně strávených na hřišti.
Sérii s Brnem si tak rozehrávač Ondřej Sehnal náležitě užívá a své odehrané minuty plní velkými čísly. V Zápase 1 jako top skórer vítězného Nymburka zaknihoval 20 bodů a 10 asistencí za pouhých 20 minut, včera pak vysoustružil 16 bodů s 8 asistencemi za 19 minut.
„Při mém příchodu by mě vůbec nenapadlo, že se dočkám až na třetí pokus. Už ten první rok jsem si byl jistý, že ve finále budeme. Bohužel mě realita rychle vyvedla z omylu. A následně jsme celou letní přípravu začínali s tím, že první úkol - ještě před Evropou - je vyhrát titul. To se povedlo, bohužel beze mě na hřišti. Na lavičce jsem si to loni protrpěl, a o to víc si to užívám teď. Myslím, že je to vidět i na hřišti, že jsem asi i víc motivovaný než na jiné zápasy,” přiznává reprezentační playmaker.
Ondřeji, co Brno zkusilo i přes opět vysokou porážku ve druhém zápase změnit?
Změnili toho dost. Jejich plán byl odříznout naše pivoty a nechali hodně střílet mě s Jardou Bohačíkem a Stephem Brownem. Hlavně mně s Jardou na začátku dali hodně čuchnout, my se hned chytili a pak se hrálo mnohem líp. Chápal jsem jejich strategii a uvidíme, co vymyslí na třetí zápas.
Stála změna brněnské strategie za tím, že v prvním zápase jste po úvodní čtvrtině měli devět různých střelců a ve druhém jen vás tři, tedy s kolegy Brownem a Bohačíkem?
Myslím, že tohle byl ten účel, aby byli odříznutí naši pivoti a někteří střelci. Mohlo se to vyplatit, kdybysme se nechytili nějakými lehkými trojkami, naštěstí hned v první čtvrtině nám to padalo (Sehnal trefil tři trojky, Bohačík dvě) a dali jsme z toho spoustu bodů.
Brno vás víc trápilo snad jen seběhy, nebo záběhy za obranu po zadní lajně, hodně v situacích, kdy jste zdvojili hráče s míčem kolem koše. Bylo to tak?
Tady bych ocenil trenéry Brna. Podívali se na video z prvního utkání, z čeho měli hodně ztrát, a snažili se tomu nějak přizpůsobit. Byl to třeba ten seběh po zadní lajně, z čehož hodně do poločasu těžil hlavně Rychtecký, který tak dal osm bodů.
Vy jste měl v prvním duelu jednu lepší asistenci než druhou, většinou bez dívání. Do jaké míry se v tom řídíte efektivitou, abyste pas co nejvíc skryl, a nakolik chcete pobavit fanoušky v plné hale?
Na konci už to bylo i pro fanoušky, že jsem dělal větší eskapády, než bylo potřeba, ale v prvních třech čtvrtinách jsem ty přihrávky chtěl co nejvíc skrýt. A jestli mi to někdy trenér vyčítá, když to nevyjde? Ze začátku vyčítal, ale pak pochopil, že 80 až 90 procent pasů je správných a nějak se s tím sžil a občas i překoukne nějakou špatnou ztrátu.
Už jste se v těchto pasech nacházel před pár lety jako jeden z nejlepších asistentů bundesligy, nebo je to otázka hlavně posledních dvou sezon v Nymburce?
Takové sebevědomí nabírám až teď. V Německu jsem si ještě nedovolil skoro každou přihrávku dávat „nolook” (bez dívání), už to k tomu ale nabíhalo a v tomhle týmu si s těmihle kluky sedím tak dobře, že si takové věci můžu dovolit pravidelně.
Když dojde při takových příhrách na ztráty,vyčítáte si je pak hodně, nebo řešíte, proč k nim došlo, pokud to bylo z vaší viny?
Snažím se koukat hlavně na svoje chyby než na ty dobré akce. V prvním utkání finále jsem měl čtyři úplně hloupé ztráty, dvakrát jsem na druhou stranu místo střely přihrával. Z toho se snažím poučit, ale každý zápas je jiný a každá situace taky, takže je to velmi náročné.
Když máte míč, musí všichni čtyři spoluhráči dávat velký pozor, aby neminuli příjem nečekané přihrávky?
Jo (směje se). Bojovali jsme s tím celou letní přípravu, možná měsíc dva, ale teď už všichni včetně JT Shumatea jsou připravení na cokoli a počítají s tím.
Kontroloval jste si třeba dřív před příhrou toho, komu jste chtěl pas bez koukání následně poslat, nebo jste vždy automaticky věřil, že bude připraven?
Záleží, s jakými spoluhráči hraju. Minulou sezonu jsem to (pasy bez kontroly) až tolik nedělal, protože v některých situacích nám sehrání trochu chybělo, ale letos jsme na takové úrovni, na hřišti i mimo, že spoluhráčům plně věřím a můžu si dovolit, co si dovoluju. Jen v některých akcích se na sebe předem oba podíváme, aby spoluhráč věděl, co chci, aby udělal, a jindy už to vychází ze systému, že si to řekneme předem, nebo z toho, že kluci velmi dobře čtou hru a obranu soupeře.
Přijdou v neděli a v pondělí finálová vítězství tři a čtyři?
Samozřejmě v to doufáme, ale snažíme se koukat jen na nejbližší zápas. Brno do toho půjde s tím, že do toho třetího dá všechno, a proto se na něj musíme dobře připravit. Bohužel v Ostravě, ani v Olomouci nám třetí utkání nevyšla, takže se musíme poučit a nastoupit do toho se stejnou energií, jako to bylo teď dvakrát doma.
Bude to tedy v neděli pod Špilberkem o poznání vyrovnanější?
