Konečně! V nejklidnějším derby. Proč s Ústím nebyly ztráty? A nos drží?

Válečníci se až na čtvrtý pokus dočkali v této ligové sezoně kýženého vítězství nad rivaly z Ústí (94-74). V domácím prostředí tak navázali na pohárový triumf z Bratislavy a hlavně tím přišla velká úleva.

„To stoprocentně. Když se proti nějakému soupeři takhle nedaří, člověk ho chce porazit víc a víc. Konečně se to podařilo i v lize a jsme za to všichni rádi,” odfoukl si dnes děčínský křídelník Filip Kroutil, který se do derby osmého kola skupiny A1 před 1150 fanoušky otiskl 6 body, 5 doskoky a 3 asistencemi za 25 minut.

Filipe, věřili jste si po pohárovém vítězství v Bratislavě, kde byl náboj a prostředí přece jen jiné než v rámci NBL, že na tento úspěch dokážete v domácím prostředí navázat?
Samozřejmě jsme věřili o to víc, ale pohár byl specifický tím, že jsme už měli my i Ústí v nohách jeden zápas, byla tam nějaká únava a trochu nekoncentrovanost. Teď jsme si na ně věřili a věděli jsme, že už musíme začít vyhrávat, protože se chceme vyhnout předkolu play-off.

Čím se vám podařilo středeční derby na přelomu poločasů ovládnout?
Největší díl bych viděl v obraně, kde jsme tak útočně laděný tým jako Ústí udrželi na 74 bodech. To je určitě důvod naší výhry. Velice dobře jsme rotovali a i přes nějaké chyby to od nás byl v obraně nadprůměrný zápas.

Taky se v této sekvenci vyžhavili oba vaši bodoví lídři Ogundiran s Edwardsem, že?
Jordan Ogundiran podává tyhle výkony stabilně, je naším klíčovým hráčem v útoku. A o Jadenovi platí víceméně to samé. Každý zápas dává podobný počet bodů jako včera a je velice platný. Měl extra motivaci, protože v Ústí byl na začátku sezony, a to nám pomohlo.


Oba spolu dali 47 bodů, na druhé straně nevadí vám ostatním, že si ve dvou vezmou i polovinu všech vašich střel?
Myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že pokud budeme mít v týmu hráče, kteří s vysokou úspěšností ty body budou dávat, tak ať klidně dají padesát a já nebo i ostatní se přizpůsobíme. Jistě, vidíme to ve všech lepších ligách, nebo i v Nymburce, že je lepší, když má pět šest hráčů dvojciferný počet bodů a rozloží se to do celého týmu. Jsou ale i zápasy, kdy to rozhodnou dva tři hráči.

Právě Ogundiran s Edwardsem byli vašimi skoro jedinými tahouny i dva zápasy zpět v Písku, kde to ale pro vás nakonec nedopadlo úspěšně. Kde byl hlavní rozdíl mezi těmito dvěma duely?
V Písku byla horší naše obrana. Když jsme se na ten zápas pak dívali, tak největší chybou bylo nedostatečné vypomáhání se slabé strany. Dostali jsme strašně moc bodů zpod koše a k tomu jsme měli víc ztrát.

Těch jste měli přes dvacet v Opavě i v Písku, s Ústím to už bylo jen 11. Zaměřili jste se na tuto slabinu enormně?
Je fakt, že Písek i Opava když chtějí, mají tu obranu mnohem agresivnější. Ústí hraje víc odstoupené a člověk má víc prostoru. Je to tedy jiný soupeř, ale v každém případě jen 11 ztrát úspěchu napomohlo.    

Jaké bylo poslední derby dlouhodobé části po stránce emocí a vyhecovanosti?
Označil bych ho jako jedno z nejklidnějších, jaké jsem zažil. Fanoušci z obou stran jsou divocí, obvykle řvou celý zápas, ale včera ústečtí fanoušci ve větší míře chyběli a možná i proto to bylo klidnější. Roli hrálo i to, že nám se dařilo střelecky, měli jsme skvělé trojky (32/14), a když tohle soupeř cítí, je těžší se do těch větších emocí dostat.  

Aktuálně máte o zápas méně než pátá SLUNETA a šest utkání do konce i o dvě výhry míň. Při už horších vzájemných utkáních myslíte ještě na předstižení Pand?
Nekoukat se dopředu, nemuseli bysme hrát. Pro nás je teď nejdůležitější vyhrát všechny zápasy, které vyhrát musíme. S některými soupeři jako s Nymburkem to bude těžší, ale musíme hlavně navázat na dobré výkony s USK a Ústím, od  toho se odrazit a hrát tak i proti ostatním. Máme ještě několik domácích zápasů a věřím, že ta vítězná vlna se prodlouží.

Nedávno se po několika letech vrátil do týmu rozehrávač Lukáš Feštr. V čem se oproti prvnímu působení změnil?
Vrátil se zkušenější, řekl bych, že i trochu extrovertnější, víc se projevuje, což nese své ovoce. Zároveň hodně radí s rozehrou Tadeáši Slowiakovi, který je hodně mladý, ale už hraje obrovské minuty. A pro něj je skvělá příležitost mít kolem sebe takové hráče jako Lukáše a AJ Waltona, kteří mu předávají spoustu informací. I sám Lukáš podle mě cítí, že do kabiny zapadl okamžitě, všichni ho tu známe a myslím, že je velice vděčný, že tady je.

A ještě nejde neprověřit, zda-li váš nos už nenese stopy od pokousání levickým soupeřem Tonym Hicksem na Česko-slovenském poháru v polovině února?
Stopu to pořád nese, myslím fyzickou. Mám to pořád ještě trochu rozevřené, ale lepší se to. Po tom kousnutí to začalo trochu natékat, pár dní jsem musel brát antibiotika, takže nějaká infekce určitě proběhla. I proto bylo hojení pomalejší, ale nijak mě to neomezuje. Je to spíš jen drobná kosmetická vada.

Pachatel se kdykoli po tom zápase dostavil s omluvou?
Absolutně ne. Ani nenapsal. My se tam viděli v dalších dnech ještě několikrát, ale z jeho strany nepadlo ani slovo.

Divíte se stále, že se v tom vypjatém momentu koncovky nestrhla kolem této situace větší mela?
Z mojí strany by možná na potyčku i dojít mohlo, ale už jsem poučený situací z loňského play-off proti Brnu (Kroutil byl vyloučen za zapojení do potyčky z lavičky - pozn.), říkal jsem si, že mi to za to nestojí a spíš jsem čekal, jak to vyřeší rozhodčí. A pokud jde o spoluhráče, tak už ve hře nebyl zraněný AJ, který by tam jinak asi vletěl. Tam ale spíš všechny překvapilo, že se to stalo. Ani já jsem něco takového nečekal. Takže jsme byli hlavně udivení.