Kouč ze mě nebyl nejšťastnější. Ukážu mu první půli! A Liga mistrů?

Bylo už pěknou chvíli po skončení pátého duelu finále a jemu pod bílou ponožkou stále blikala červená kontrolka na přístroji, který mu zdvojnásoboval velikost kotníku. Že by kondiční trenér nových nymburských mistrů chtěl ověřovat výkonnost svých svěřenců i během oslav?

„To je GoPro kamera, kterou dostal kapitán Martin Kříž na snímání zápasu, a já mu ji pak srazil šampaňským. Když jsem ji našel, schoval jsem ji do ponožky, aby o ni náš tiskový kolega David Šváb nepřišel,” smál se forward Jaromír Bohačík, který se před sezonou vrátil ze zahraničních štací, aby se pět let od svého posledního nymburského titulu dočkal v Polabí dalšího zlatého večírku.

Jaromíre, čím je tenhle titul pro vás speciální?
Nevím, jestli je to tím, že je zatím poslední, ale speciální je. Nerodilo se to vůbec lehce. Co se týče zranění, bylo to letos až šílené. Mám pocit, že kohokoli jsme přidali do týmu, tak měl nějaké zdravotní trable. Ač to z výsledků sérií 4-0, 4-0 a 4-1 nevypadá, tak to byla opravdu moc těžká sezona a o to šťastnější teď všichni jsme.

Kvůli tomuhle jste se loni vrátil ze zahraničí, abyste po čase zase pozvedl pohár pro vítěze ligy?
Jakmile jsem se dozvěděl, že „stará pilulka” půjde ze hry a udělá se krásný pohár, můj jediný cíl byl mít první jméno na něm. To se nám splnilo, tak jsem šťastný. Pohár je zaprvé moc krásný, jeden z nejhezčích, jaké jsem kdy viděl. Zadruhé i díky tomu příběhu, který za ním je, je speciální, jak si tady všichni vážíme legendárního jména Zídek. Jsou to opravdu krásné pocity, které jsme zažívali, a bylo to umocněno tím, že George (Jiří Zídek mladší) tady byl na místě.

A to číslo nymburských titulů by chtělo za rok zaokrouhlit na dvacet, ne?
Já si taky myslím. Majitel už mi říkal, že by měl být příští sezonu ještě lepší tým, takže asi cílí na dvacítku.

Co jste si říkal, když vaše jasné vedení o až 41 bodů postupně v pátém duelu sklesalo až na 12?
Nemyslel jsem si, že se mi to někdy stane v prakticky rozhodujícím zápase finále, ale stalo se. Je to klasika, když brzo vedete o hodně bodů, tak když to spadne, už se strašně těžko nahazuje ten řetěz zpátky. Kluci z Ústí prostě ukázali, že umí trefovat tyhle střely stejně jako v celé sérii. Asi jsme začali oslavovat trochu dřív, než jsme měli.

Pět zisků, které jste zapsal, je na vás v takovém zápase monstr číslo, že?
To je super, náš trenér se na obranu specializuje a v této sezoně ze mě nebyl vždy právě šťastný, tak já mu hlavně ten první poločas pustím a budu jen čekat na jeho reakci (smích).

Doslova symbolické byly pro tuto sérii scény ze čtvrtého zápasu v Ústí, kdy vaše lavička ve druhé půli s každou další úspěšnou trojkou doslova explodovala nadšením a stále byla na nohou, jak zápas prožívala, což se týkalo i vás. Bylo tam znát, jak moc ti, co měli v paměti loňský rok, chtěli tenhle titul?
Myslím, že tomu napomohlo, že jsme dlouho Ústí dotahovali a Ty Gordon nás tam svou energií neuvěřitelně zvedl. Vyplynulo to tak z té situace, ne že bysme už mysleli na ten titul. V takovém zápase chcete hrát každý útok se stoprocentním nasazením a myšlenky na titul tam ještě nebyly.

Nemrzí trochu, že letos nedošlo na vendetu s Opavou, nebo by to při její letošní formě nebylo ono?
(usměje se) K Opavským mám jistě mnohem větší vztah než k Ústí nebo Olomoucku, ale nakonec je to úplně jedno. A díky Bohu, že máme pohár v rukou a můžu se koncentrovat jen na oslavy.

Složitý první a na hlavu prohraný třetí zápas finále berete jako určitou kaňku na výkonech, nebo to vůbec neřešíte?
Je mi to už úplně jedno. (smích) Po tom, co jsme předvedli v tom prvním zápase, jsme věděli, že naše výkony se budou jen stupňovat, kdy po tom třetím tréninkovém kempu během jednoho play-off to bylo strašně těžké při těch dlouhých pauzách. A první půlku pátého zápasu jsme už ukázali naši tvář, kdy jsme byli všichni rozjetí a koncentrovaní.

Ve třetím zápase jste ale šli výkonem opět dolů.
Tam to šlo trochu za Ústím, které hrálo ten zápas výborně. Nevím, jak hodnotit naše vystoupení, ale soupeř tam byl na vysoké úrovni.

Před pátým zápasem jste si byl už jistý, že to bude dobré?
Upřímně ne, celkově atmosféra v šatně byla na mě až moc uvolněná, kluci byli v rozverném módu, tak jsem si říkal, jak to asi bude vypadat. Ta vidina ukončení série, kdy už po čtvrtém zápase v Ústí jsme si v šatně řekli, že se tam vracet nebudeme, byla ale velmi silná.

Na nymburské lavičce se letos objevil nový zahraniční element, a to italský. Jak jste si s koučem Tabellinim sedl vy a jak české jádro týmu?
Kouč má úplně jiný styl hry, než na jaký jsem byl celou kariéru zvyklý. A řekl bych, že ze mě nebyl každý den úplně nejšťastnější, ale nakonec jsme to dali dohromady a ani jednomu z nás nezešedivěly vlasy.

Co mu na vás vadilo?
Byly to taktické prvky, kdy on opravdu dbá, aby se 40 minut tlačilo na míč a všude jste byli co nejagresivnější.

Zůstáváte u Labe, nebo jste ještě nezavrhl zahraniční angažmá?
Ještě nevím. Zahraničí není mimo hru, ale loni jsme se s rodinou chtěli vrátit, mělo to víc důvodů. Jinak se ale cítím stále mladý.

A měla by se do Nymburka vrátit Liga mistrů?
Jak jsem se bavil s panem majitelem a ten říkal, že Liga mistrů bude. To jste nečekali, že? (smích)