Ladislav na roztrhání. Jaké má ředitelské cíle?

AKTUÁLNĚ Z NYMBURKA Majitel druhého nejvyššího počtu domácích ligových titulů ještě navýšil svou multifunkčnost. Ladislav Sokolovský, dosud kouč reprezentace mužů U20 a šéf nymburské mládežnické akademie, se od nové sezony stane i sportovním ředitelem nymburského klubu. Tato funkce se tím po čase vrací do organizační struktury Polabanů. Někdejší reprezentační křídelník se v jejím rámci bude starat o sportovní aspekty fungování týmu mužů z dlouhodobého hlediska a společně s trenérem Amielem bude také skládat mužstvo.

AKTUÁLNĚ Z NYMBURKA Majitel druhého nejvyššího počtu domácích ligových titulů ještě navýšil svou multifunkčnost. Ladislav Sokolovský, dosud kouč reprezentace mužů U20 a šéf nymburské mládežnické akademie, se od nové sezony stane i sportovním ředitelem nymburského klubu. Tato funkce se tím po čase vrací do organizační struktury Polabanů. Někdejší reprezentační křídelník se v jejím rámci bude starat o sportovní aspekty fungování týmu mužů z dlouhodobého hlediska a společně s trenérem Amielem bude také skládat mužstvo.

„Vzhledem ke zkušenostem, které Láďa nabral jako hráč i v naší akademii, bude pro náš sportovní úsek velkou posilou. Věříme, že přinese jiný úhel pohledu a okysličí náhled na skladbu týmu. Je dobré, když trenér bude mít k sobě dalšího partnera na diskusi jak při sestavování týmu, tak i v průběhu sezony, kdy bude dostávat zpětnou vazbu. Jde navíc o návrat k modelu, který u nás fungoval v době, kdy sportovního ředitele dělal Michal Ježdík,“ uvedl manažer klubu Ondřej Šimeček na adresu Sokolovského, který si jako hráč v dresu Nymburka odkroutil osm sezon a poté vedl několik jeho mládežnických týmů.



„I dál budu šéfem naší akademie, ale už nebudu mít tolik trenérských závazků. Povedu jen tým do 11 let. K akademii mi přibude sportovní stránka mužské složky a teď přes léto mám i národní tým do 20 let, takže momentálně je toho hodně, co musím zařizovat. Já se ale práci nikdy nebránil, to mi problém nedělá, takže trpí hlavně rodina, která už si na to už tak trochu zvykla,“ přiznal Sokolovský.

Při skládání elitního týmu bude mít v gesci především doplňování českých hráčů. „Je to tak. Trenér kouká na nejbližší zápasy, já jako sportovní ředitel bych měl koukat víc do budoucnosti a hlídat střednědobou koncepci, rok dva dopředu. Chceme, aby čeští hráči tvořili kostru týmu a byl bych rád, kdybychom měli v týmu nejvýš čtyři cizince. Věřím, že tomu tak bude i příští sezonu. Čeští hráči u nás mají výborné podmínky, mohou hrát Ligu mistrů, kde se ukážou v Evropě. Samozřejmě s koučem konzultujeme i cizince. Když trenér přichází s nějakými návrhy, ve spolupráci s manažery Ondrou a Rudolfem Šimečkovými se snažíme najít nějakou shodu. U cizinců je to tedy kolektivnější, u Čechů si víc dovolím říct, kdo je pro nás do budoucna zajímavý, a koho bych chtěl přivést. Komunikace s trenérem je pro mě trochu zvláštní, jelikož jsem pod ním ještě hrával, když tu byl jako asistent. Vždycky jsme spolu ale vycházeli dobře a tak to bude i nyní, i když bych mu měl dělat trochu oponenta, protože pokud bychom měli stejný pohled na věc, tak by to ani nedávalo smysl.“

Při výběru zajímavých českých hráčů se Sokolovský bude nejvíc opírat o pětileté působení u národního týmu do 20 let - v roli asistenta a nyní i na pozici head coache. „Tam jsem nabral velký přehled o českých hráčích a vím, co v každém je, a zda může být pro Nymburk zajímavý.“

Vlastní hráčská kariéra i působení v nymburském týmu mu pak otevřely další vhledy do problematiky. „Určitě se dokážu vcítit do hráčů, co od angažmá u nás očekávají, a dokážu posoudit, zda mu to nabízíme. Přivést někoho, kdo má jiné očekávání než my, by nebylo dobré. Dovedu si hráče poslechnout a udělat si názor, zda nám to ladí. Jsou hráči, kteří by nejraději hráli 35 minut na zápas, což u nás není reálné i kvůli stylu hry ve vysokém tempu. Většinou hráči hrají maximálně 25 minut. I na tohle se při výběru posil musí přihlížet.“



Cíle si Sokolovský v nové funkci vytyčil poměrně jasně. „Chtěl bych, abychom měli každý rok osm platných českých hráčů a také bych se chtěl zaměřit na individuální přípravu hráčů. Ty méně vytížené bych rád spojil s nejlepšími mladíky z akademie a dělal pro ně speciální tréninky. Mladší hráči, kteří tolik nehrají, potřebují pořádnou tréninkovou zátěž. A pro kluky z akademie je zase obrovská zkušenost trénovat s kluky z áčka. Na tom bych chtěl zapracovat. Rád bych těm nejlepším v akademii ukázal, kolik jim chybí do toho být platným hráčem v áčku. Věřím, že si to uvědomí a ještě tím zvýšíme jejich motivaci na sobě pracovat. Snažíme se jim vytvářet co nejlepší podmínky, ale je na hráčích, aby na sobě dřeli.“

„A pak je naším společným cílem přiblížit se postupu do Final Four Ligy mistrů. I když se to někomu může zdát jako hodně namyšlený sen, tak v předchozích sezonách k tomu nebylo úplně daleko. V play-off jsme vypadli vždy o jeden koš, a kdybychom postoupili, mohli jsme to Final Four atakovat.“

Jeho slova dokládá dění v posledních dvou ročnících. Zatímco loni ve vyřazovacích bojích tým uspěl na horké půdě pozdějších vítězů soutěže AEK Atény, letos ve skupině skolil doma například Antverpy, pozdějšího účastníka Final Four.

„V letošní sezoně nám ale chyběl hráč typu Sant-Roose, Dixona nebo Beriši. Na tom se snažíme pracovat, abychom takového hráče v příští sezoně měli. Je to ale alchymie. Trenér má nějaké představy na různé typy hráčů a podle toho se je snažíme vybrat. Není to ale samozřejmě nic jednoduchého. Všichni by chtěli mít v týmu střelce, který dokáže zakončovat v poslední vteřině útoků a zároveň vidí spoluhráče a dokáže přihrávat. Ale naše finanční možnosti jsou omezené. V Čechách možná máme nejvyšší rozpočet, ale v Lize mistrů z pohledu financí patříme do spodních pater, takže musíme při výběru riskovat a někdy to prostě nevyjde. V předchozích sezonách jsme ale měli velké štěstí na hráče, kteří byli vybírání opravdu pečlivě a odváděli velký nadstandard.“