Laikovi to ani neumím vysvětlit

S JAKUBEM ŠIŘINOU Byla to otázka za 1000. Nikdo by na ni ale nemohl dát uspokojivou odpověď. A znavený lídr slezských vicemistrů Jakub Šiřina se o to po posledním čtvrtém duelu finále na domácí půdě nechtěl ani pokoušet. Přesto je to téma, které se minimálně mezi opavskými fanoušky může ještě chvíli řešit.

Co kdyby? Co kdyby Opavě nechyběli ve finále zejména guardi Klečka s Gumbsem, tak důležití v zápasech, kdy ještě mohli hrát naplno? A co kdyby se během finále nezranili další opěrní muži jako Kouřil nebo Švandrlík? Jak by se pak celá série mohla vyvíjet?

„Samozřejmě nás ta zranění mrzí, protože jsme na ně měli obrovskou smůlu. I v posledním finálovém utkání jsme měli řadu hráčů v civilu. Na kdyby se ale nehraje a nejde spekulovat, jak by to bývalo dopadlo, pokud bychom byli v kompletním složení. To už nikdy nezjistíme. Já teď musím ocenit všechny ty, kteří hráli a snažili se urvat aspoň to jedno vítězství, které má pro nás cenu zlata. Mít možnost hrát tady před tím fantastickým publikem dva zápasy finále, to je pro nás něco neskutečného!” překlopil smutné téma na pozitivní notu zkušený kapitán, jemuž se v play-off rovněž nevyhnula zdravotní pauza kvůli odražené patě.

Jakube, do čtvrtého duelu nakonec nastoupili vaši zranění kolegové Jurečka a Kouřil, kteří chyběli dva dny před tím v Nymburce. Bylo to s velkým sebezapřením?
Luďa Jurečka měl naražený nos, ale mohl hrát. A „Kuřka” (Kouřil) hrál s obrovským sebezapřením. Měl zatejpovanou nohu až do sádry a hrál pod prášky. Nastoupil na chvíli do první půle, řekl, že to nejde, pak přesto nastoupil znovu a klobouk dolů, že mi dal možnost si  aspoň na chvíli odfrknout. Ukázal obrovské srdce.

Loučili jste se se sezonou před opět napěchovanou domácí halou s třemi tisíci fanoušků.
Jaká tahle rozlučka byla?
Pro nás určitě úžasná, protože basketbalová veřejnost nečekala že to bude 3-1. Čekala se oslava na domácí palubovce Nymburka, což jsme mu s vypětím všech sil překazili. První poločas jsme se snažili, ten byl ještě z naší strany snesitelný, ale pak už nám v úzké rotaci docházely síly a i přes veškerou snahu to nestačilo.


S triumfem v Českém poháru je tahle sezona ještě nezapomenutelnější, že?
Po tom vítězství jsme možná cítili lehké namlsání, ale Nymburk je Nymburk, má dvanáct hráčů v rotaci, zkušené Američany, reprezentanty, to by se muselo opravdu všechno sejít a Nymburku naopak nic nejít, aby z toho vzniklo překvapení. Nymburk ukázal, proč je mistrem, nicméně klobouk dolů před námi, že jsme mu to nedali zadarmo a tu jednu výhru vybojovali.

Kdy už jste ve čtvrtém utkání cítil, že to nepůjde?
Ve druhém poločase, kdy nám odskočili nad deset bodů. To už bylo těžké stahovat. My když jsme vyhráli, vedli jsme skoro o dvacet bodů a to se hraje jinak, než když proti takovému týmu musíte dotahovat.

Vaši kolegové oceňují, jak neskutečnou máte stále fyzičku a také rychlost. Když jsem vás ale viděl ke konci poločasu, ve vašem pohledu se už zračila ukrutná únava. Bylo to tak?
Nebudu lhát a předstírat, že jsem toho neměl plné zuby. V prvním poločase to ještě jakž takž šlo, ale ve druhém to už bylo bez možnosti nechat se zastoupit náročné, zvlášť když hrajete proti celoplošnému presinku. Teď už ale přijde volno a čas na regeneraci.

Jak nepříjemným obráncem byl zejména Ross, který se na vás v obraně doslova lepil?
Tam byli nepříjemní všichni, kdo mě bránili. Věděli, že nemám za sebe záskok v podobě dalšího rozehrávače, tlačili na mě a snažili se mi sebrat co nejvíc sil. Mít za sebe náhradu, třeba bych nevyrobil tolik ztrát a dokázal je porazit jeden na jednoho, ale síly ubývaly.

Čím to, že tentokrát Nymburk překonával jakoukoli vaši obranu až k podkošovým zakončením, kterými vás zničil?
Tohle přesně nevím. Vystřídali jsme všechny možné obrany a snažili se jim zamotat hlavu, ale Nymburk má zkušené hráče, vědí, kam mají dopravit balon, jak si ho půjčit, a tentokrát nás přehráli. V neděli jsme byli doma v obraně důslednější a v prvním poločase vedli až o 19 bodů, což rozhodlo. Když vás pak ještě ženou fanoušci, dodá vám to tolik sebevědomí, že to laikovi ani neumím vysvětlit.

Kolik útoků na titul ještě s Opavou budete chtít podstoupit?
Uvidíme, jak náš tým bude vypadat v příští sezoně. Jestli budeme znovu hrát evropský pohár, jestli přijde zase nějaká posila. Už se nějakou dobu pohybujeme na špici tabulky a budeme se znovu snažit hrát, co nejvýš to půjde.

Většina kádru zůstává i na další sezonu?
Myslím, že ano. Nevím, jak to bude dál s Mattiasem Markussonem a Keenanem Gumbsem. Uvidíme, jak to s nimi dopadne.

Po dlouhé době vás osobně nebude čekat léto s reprezentací. Z jaké dálky, či blízkosti budete své nyní již bývalé kolegy sledovat?
V kontaktu budeme dál a napíšeme si. Jinak to budu sledovat v televizi a určitě se těším, že si v létě odpočinu, protože toho mám opravdu plné zuby. Těším se na to volno. Ještě nevím, jak s ním naložím, bude to pro mě něco nového, ale určitě si to užiju.