Lyžník z NH má perný týden. Blíží se výmyk. I varianta snů?

Musel se soustředit i na řízení, jelikož zrovna cestoval z jižních Tyrol z na minimum dní zkráceného povinného lyžařského kurzu. Vše ale i s rozhovorem na trase do Ostravy, s níž ho už ve středu čeká další nadstavbový duel, zvládl.

Student druhého ročníku oboru trenérství a sportovní výkonnost na ostravské OSU si lyžařské minimum, které se skládalo ze sjezdu a obou běžkařských stylů, musel odbýt, aby mohl v bakalářském studiu dál pokračovat. „Na sjezdových lyžích umím. Na běžkách jsem stál poprvé v životě, ale jakž takž to šlo. A jestili se v klubu nebáli? Museli věřit, že to dám zdravý,” usměje se křídelník Nové huti Michal Svoboda, který ale to nejtěžší má teprve před sebou.

„Z prváku musím ještě splnit výmyk z úplného visu nad zemí a musím to dát třikrát,” orosil se za volantem kdesi v Rakousku.

Michale, teď už ale pojďme na palubovky. Jak důležitý krok k získání 9. místa jste v sobotu udělali vítězstvím nad Pardubicemi? Máte to s nimi nyní 3-1, a pokud byste udrželi lepší vzájemné zápasy, musely by do konce nadstavby získat o výhru víc.
Hráli jsme trochu tak, jako bysme na tu důležitost mysleli, protože se nám zápas nevyvedl úplně podle našich představ. Z celkového pohledu nám navíc pomohla i prohra Slavie v Jindřichově Hradci, protože na ni máme náskok už tří vítězství. Teď už je to, myslím, v našich rukou si to uhrát a uvidíme, jak se s tím popereme. Pokud jde o tu vzájemnou bilanci, tak to byl asi nejdůležitější zápas nadstavby, tedy zpětně viděno - dopředu jsem tohle ani nevnímal a ani jsme si to neříkali. Možná to bylo dobře, protože by nás to mohlo ještě víc svázat.

Ideální scénář je tedy vybojovat si pro předkolo souboj s USK, který už jen těžko opustí osmou příčku ve skupině A1?
To je asi ideální scénář pro všechny. Je jasné, že Olomoucko, nebo Děčín, které se perou o šesté a sedmé místo, by byly těžší soupeři.


A když už se díváme do budoucnosti, tak pokud by se podařilo Sovy vyřadit, museli byste ještě držet palce Pardubicím, případně Slavii, aby vyřadily Olomoucko, nebo Děčín a vy jste zaujali sedmou pozici a vyhnuli se pro čtvrtfinále Nymburku.
Jo, to by bylo naprosto ideální, to by byla až snová kombinace (usmívá se) a hlavně bysme se podruhé za sebou dostali z předkola až do play-off, k čemuž se teď všichni upínáme. Začátek sezony se nám moc nepovedl, když jsme si všichni představovali, že to půjde o trochu líp, a teď bysme si tu chuť ze sezony mohli zase spravit.

S Pardubicemi bodové skromný zápas rozhodly až poslední minuty. Čím jste si tam nejvíc pomohli?
Rozhodlo asi to, že za první čtvrtinu jsme udělali asi šest ztrát a za zbytek zápasu už jen jednu. A hlavně jsme si pohlídali útočný doskok Pardubic. V prvním poločase jich měly snad patnáct a to je hrozně moc.

Jak se může podařit jen jedna ztráta za posledních 30 minut?
To po pravdě nevím. Až mě to překvapilo, to se moc nevidí, je to takový úkaz (směje se).

Ztráty byly v zápase klíčovým faktorem, vy jste jich měli dokonce třikrát méně než soupeř. Přicházel o míče svou ledabylostí, nebo tlakem vaší obrany?
Bylo to tak padesát na padesát. U Pardubic hrála roli i psychika. Dobře do zápasu vstoupily, my se dokázali vrátit. Možná to potom chtěli zase urvat, byli zbrklí, měli tam lehké ztráty, kdy dvakrát třikrát to hodili do autu. A to samé se stalo ve třetí čtvrtině, kdy zase vedli o devět deset bodů, ale my to znovu stáhli.

Získali jste šestou výhru z posledních osmi zápasů. Byl v tomto období znát přínos posledních posil, pivota Balabana a zejména rozehrávače Rideaua?
Myslím, že to je povedená posila. Když si to teď konečně sedlo, bude to, myslím, už jen lepší, doufám, že na ty poslední výhry ještě navážeme a zakončíme A2 na dobré vlně a přeneseme si to do předkola.

Vy jste jako dříve údernější skórer zhruba od poloviny prosince bodově poněkud střídmější. Co všechno za tím hledat?
Těžko říct. Byl jsem tam dva týdny nemocný na antibiotikách, ale na to se nechci vymlouvat. A potom přišel nový rozehrávač a každý jsme si museli najít trochu jinačí roli a přizpůsobit se navzájem. Moje produkce klesla, ale máme těch šest výher z osmi zápasů, což by vzal asi každý.  

Dá se říct, že se už nedostáváte do tolika situací, které byste potřeboval?
Asi to možná nějaký podíl má. Samozřejmě Laquincy Rideau je rozehrávač, je hodně na míči, takže to nějakou roli má. A já se do toho netlačím, jak bych mohl, nebo i měl. Zároveň ale vyhráváme, takže jsem zatím spokojený, jak to je.

A na závěr fanouškové téma. Vy máte v této sezoně novou akční skupinu kotelníků, kteří si říkají NH Ostrava Supporters. Jsou v hledišti Tatranu hodně znát?
Jsem za ně rád. Nevím, jestli jde o první kotel, který jsme tu měli, ale od téhle sezony jedou na každém domácím zápase bomby, mají super chorea a určitě to zvedne i ostatní fanoušky v hale, že se do toho víc zapojí, když se do toho kluci a myslím, že i holky v kotli tak opírají.

V zápase s Jindřichovým Hradcem došlo i na rozvinutí nevídané 23metrové choreo plachty, která zakryla prakticky celou hlavní tribunu. Co jste na ni říkal?
To je super. Dostane se to i mimo basketbalový okruh a to může basketu v Česku jen pomoct. Viděl jsem, že už i v Opavě za košem nějaké choreo měli, tak jsem rád, že se to rozvíjí nejen u nás.

Už se u vás formuje i výjezdní skupina?
To ještě úplně ne, ale už máme fanoušky, kteří s námi jezdí do Opavy, Brna nebo Olomouce jako do bližších destinací.