Mamka odchází i ze zápasů. U nás je to ošemetné
Zejména rodiče to při soubojích svých ratolestí ve světě sportu nemají nikdy jednoduché. Jak můžou fandit a můžou vůbec povzbuzovat, nebo projevovat radost z vítězství jednoho z týmů, když mezi poraženými smutní jiný člen rodiny?
Přesně tohle rozdvojení ode dneška budou naplno zažívat i rodiče Matěje (Děčín) a Štěpána (Ostrava) Svobodových, kterým úderem 18. hodiny na severu Čech začíná série o bronz, z níž jeden odejde jako vítěz, a druhý jako poražený. Nejen o choulostivé rodinné situaci na úsvitu úvodního utkání promluvil mladší z bratrů - Štěpán (na snímku vlevo se spoluhráčem Majerčákem).
Štěpáne, přál jste si sérii proti bratrovi, nebo byste se jí radši vyhnul?
Nebudu lhát, že jsem se tomu trochu chtěl vyhnout - s tou vidinou, že bysme já i brácha měli šanci na medaili. Na druhé straně jsem ale i rád, že ta série je takhle okořeněná.
Tušíte, jak aktivně se vás série bude týkat, a zda byste na bratra mohl narazit i v osobním match-upu?
O tom musí rozhodnout náš i děčínský trenér, jestli na sebe narazíme osobně. Já doufám, že jo, protože se proti sobě dokážeme ještě víc vyhecovat.
V týmu máte několik absencí, oficiálně jsou hlášeny výpadky křídla Rhodese a pivota Stevense. Jak to vypadá s rozehrávačem Maddenem, který končil semifinále mezi zraněnými?
Je jasné, že Rhodes už s tou zlomenou rukou do zápasů nezasáhne. A pokud jde o Maddena, tak sám nevím, bude se to řešit ze dne na den.
Po euforii z vítězného čtvrtfinále jak drsná byla semifinálová sprcha od Nymburka?
Možná i tím, jaký to byl s Opavou úspěch, tak nás to semifinále posadilo zpět. Po jednom mistrovi přišel, když to tak řeknu, další. Bylo to těžké, možná už jsme neměli ani síly, Nymburk je taky úplně jiný tým než Opava. S ní umíme hrát, s Nymburkem moc ne. Myslím ale, že i přes to, jak ty zápasy dopadaly, je pro nás dobře, že jsme si to semifinále mohli zkusit. A pořád máme motivaci urvat třetí místo.
Co vám s Nymburkem nesedělo?
Ten jejich styl hry. Mají rotaci, kdy můžou hrát víceméně úplně všichni, každý může hned naskočit, jsou všichni rozehraní a mohli jít do nás agresivněji. Naše opory byly přece jen vyčerpané sérií s Opavou a ta agresivita a fyzičnost nám dělala problémy.
Nebýt zranění Rhodese či Maddena, věřil byste ve výrazně lepší skore zápasů?
Myslím, že jo. My si věřili, že bysme aspoň jeden zápas mohli vyhrát, byli jsme rozjetí, ale v té únavě a s těmi zraněními se nám to už trochu dostalo do hlavy a pak se to, myslím, sesypalo.
Vedle skutečnosti, že to bylo vaše první semifinále po 11 letech, měla pro vás série i jiné plusy?
Já myslím, že jo. Třeba já se takhle daleko dostal poprvé v kariéře a v našem týmu jsem nebyl sám. Pozitivem tak byla tahle zkušenost do budoucna, to, že člověk pozná, co tým jako Nymburk hraje. A kladem bylo samozřejmě i to, že za stavu 0-2, kdy jsme dostali dva výprasky, tak stejně pak doma přišla plná hala a fanoušci nás podpořili.
Po 11 letech máte i šanci na medaili, jak tím žijete a jaká je šance i s ohledem na stav kádru?
Podle mě šance je. Zrovna se soupeřem, jakým je Děčín, je to hlavně o tom, kdo se víc rve, kdo to víc chce. Jsou to Válečníci, tak s nimi člověk musí bojovat. A u nás ta motivace je veliká. Skoro pro všechny by to byla první medaile. A tím, že Děčín má za sebou těžkou sérii s Ústím, tak myslím, že taky nemá síly na stu procent.
Je to tedy v tuhle chvíli 50 na 50, nebo spíš 60 na 40 pro soupeře?
Mluvit o bitvách o bronz jako o sérii zklamaných ve vašem případě asi vůbec nejde, že?
Samozřejmě kdybysme na konec byli až čtvrtí, tak zklamaní budeme. A já doufám, že k tomu nedojde. Semifinále ale prostě úspěch je. Udělali jsme to po sezoně, kdy jsme byli i poslední v tabulce a prohráli nevím kolik zápasů v řadě, a proč to teď ještě nevylepšit?
Kdo při daných absencích bude muset vystoupit víc ze stínu své obvyklé role?
Asi my všichni, co chodíme z lavičky, tedy já, Matěj Snopek, Matyáš Janů i další naši mladí. Naše základní pětka včetně českých hráčů se rozehrála, a jestli ji doplníme, bude to dobré.
Kde vidíte vaši šanci, je to v té roli podceňovaného?
V tomhle určitě. Pak je tam ta motivace a vidina první medaile. Možná i v tom, že jsme teď odpočatější, ale těžko odhadovat.
Pokud jste stihli s bratrem Matějem prohodit pár slov, jak se po čtvrtečním Zápase 7 a velenáročné sérii s Ústím cítí on i tým zdrchaně?
Jistě jsou zklamaní. Matěj už to veřejně řekl, že mi předtím přál medaili, ale teď už ne, když hrají s námi. I přes to zklamání se z toho ale podle mě oklepou a už se soustředí na sérii o bronz.
Ať už to dopadne jakkoli, tak ve vaší rodině radost bude, protože minimálně jeden ze synů placku získá. Nebo...?
Tohle je takové ošemetné. Bude tam zároveň radost i smutek. Všichni u nás si přáli, aby brácha postoupil do finále, protože by šanci měli oba. Takhle se u nás doma bude trochu smutnit i radovat. V každém případě při Zápase 2 na Tatranu budou přítomní všichni.
Jak to rodiče při vašich vzájemných zápasech mají složité s fanděním?
Mamka kolikrát musí ze zápasu odejít, nezvládá se na to dívat. A taťka fandí nám oběma a v tu chvíli ani jednomu týmu. Hlavně ať se daří nám dvěma.
Kdo jiný než vy by měl vědět, jak se dá bratr jako jeden z nejlepších ligových skórerů této sezony zastavit. Dá se říct, že o něm víte prakticky všechno?
Úplně všechno ne, určitě i něco skrývá, co by mi ani neřekl. Rozhodně on toho ví víc o mně. A je navíc teď ve formě, takže i kdybych o něm věděl všechno, nebude jednoduché ho přibrzdit.
Jste i vy názoru, že by se v létě měl už pokusit o zahraniční angažmá?
Tohle já nevím, jak to má. Samozřejmě bych mu přál nějaké zahraničí, protože na to má. Za mě i pozvánka do reprezentace přišla loni docela pozdě, myslím, že měla přijít dřív a že se na té mezinárodní scéně mohl ukázat už před loňským rokem.
