Mistr motivuje každého. Pomohl i pohovor. A fauloval by se sám?

Byl to zase ten střelecký lídr, kterého fanoušci Medvědů dříve znali. A kterého ještě v aktuální sezoně v této verzi neviděli. Až v nepředpokládaný okamžik, dva dny po návratu z velké horské dráhy v Záhřebu, se nadechl ke zlomení nepříznivých okolností - v duelu s obhájcem trofeje.

Proč se střelecky poprvé výrazně probudil až v devátém kole, to nyní odhalí sám kolínský šéfdirigent Adam Číž, který v sobotu doma zasypal obruč opavského šampiona 29 body s deseti šestkami a pěti trojkami, včetně té rozhodující na vítězných 90-89.

Adame, čím to, že vás až mistr vyprovokoval k takové explozi, navíc hned po návratu z náročného výjezdu do Záhřebu?
Tím, že vyhráli ten titul, je to teď pro každého větší motivace. Jinak tam u mě nic proti Opavě není. My jsme v Záhřebu předvedli pěkný druhý poločas, s týmovým výkonem, ze kterého jsme všichni měli dobrý pocit. Ty zápasy předtím jsme nehráli právě dobře a už jsme potřebovali větší výhru nad nějakým těžším soupeřem. S Opavou si to všechno pěkně sedlo a vybojovali jsme to.

Váš předchozí kouč Adam Konvalinka přiznal, jak v minulé sezoně byla první účast v pohárové Evropě citelnou zátěží navíc, a jak to na tým při úzké rotaci doléhalo. A teď jste ještě museli v Záhřebu obracet zápas z 27bodové díry. To před Opavou zátěž nebyla?
My jsme měli takový pohovor, jak s trenérem, tak sami mezi sebou, protože v některých zápasech jsme vypadali jako leklé ryby. Ano, ta cesta byla náročná, ale pak jsme tomu uzpůsobili trénink, nebyli jsme až tak extra unavení. Bude hůř (usmívá se). Obracet z 27 bodů jistě vezme nějaké síly, ale tam nás do toho vrátili hlavně kluci z lavičky a nikdo jsme nehráli přes třicet minut. A pokud jde o cestování, je to těžké, ale takhle to má spousta týmů. My do Chorvatska jeli den napřed, navíc autobusem, takže prostoru tam bylo dost. Blbé bylo jen to, že zpět jsme jeli přes noc, což je náročnější. Trochu se každý sice snažil spát, ale není to jako doma v posteli.


Trenér po prvních zápasech řekl, že mu vaše body nějak moc nechybí a že stačí, když dobře řídíte hru. Přesto, ten průměr devíti bodů vypadal u vašeho jména podezřele.
Mně to prostě nešlo, neměl jsem formu, nedával jsem svoje střely, které tedy pořád příliš nedávám. Svou hru jsem ale nijak neměnil, nevyšel mi prostě start do sezony, do které jsem šel se zraněným kotníkem, který bolel a dlouho mě trápil. Pak jsem si z toho ještě dorazil levé koleno, které mi před domácím zápasem s Pískem nateklo vodou. Začátek sezony mě tak nezastihl v nejlepší zdravotní, ani herní formě. Ale hrál jsem s tím, máme cíl dostat se do skupiny A1, těch zápasů není až tolik a každý může rozhodnout. Až do posledního utkání jsem ale nebyl v optimální pohodě a těch pár zápasů, co jsem se držel zpátky, už jsem samozřejmě trochu znervózněl a potřeboval jsem utkání jako proti Opavě, aby vše bylo zase při starém.

A v tomhle stylu už plánujete pokračovat?
Uvidíme. Tým máme poskládaný tak, že každý se může trefit a v nějakém zápase dát třicet bodů. Hodně nám pomohl příchod Jamariho Smithe, který nás bodově táhne. Nemusí to tak být jen o mně, jako to bývalo v minulých letech.

Ač se v aktuální situaci dá výhra nad Opavou označit za překvapení, hrála u vás bez čtyř rotačních hráčů, navíc další možná nebyli v pořádku. Jak moc vám to pomohlo?
Určitě to pomohlo. Opava hrává s velkým počtem hráčů a najednou jim pár kluků vypadlo, takže kdy jindy toho využít, než když jsme hráli doma.

Výjezd do Chorvatska ale možná byl znát v první půlce, kde jste s 25procentní střelbou a mankem 20 procent na Opavu museli být hodně rádi za jen sedmibodový deficit.
Přesně tak. My nebyli schopní trefit koš odnikud a tím, že to bylo jen o sedm, jsme si do druhé půlky už víc věřili. Řekli jsme si, že už tam něco spadnout musí a že to zvládneme.

Na konci jste nejdřív vedli 80-72, aby Opava otočila na 87-89. Těžkly už vám nohy?
To bych ani neřekl. Opava je strašně zkušený tým a má výborné hráče. Nevzdají se za žádné situace a nám ten konec vyšel i s trochou štěstí. My jak jsme vedli, jsme si trochu mysleli, že už možná jo, ale Opava nám ukázala, že rozhodně ne.

Vítěznou trojku jste nějaké dvě tři vteřiny před koncem věděl, že si musíte vzít v takovém zápase vy?
Ne, ne, ne. Věděl jsem, že budu mít míč, Opava tam přebrala clonu (pivotem Pecháčkem) a pak už to bylo na mém rozhodnutí. Přišlo mi, že trojka byla v té situaci lepší a že jsem schopen ji dát, ale původní záměr to nebyl. Reagoval jsem jen na situaci, taky už jsem toho měl dost, tak možná dobře, že to nešlo do prodloužení.

Z taktického pohledu, být soupeřem, fauloval byste se tam za dvě šestky, aby z toho bylo maximálně vyrovnání a tým měl ještě několik sekund na poslední útok a přinejhorším čekalo prodloužení? Nebo byste riskoval tu trojku od hráče, který byl v laufu?
Tohle je hrozně těžké. Nevím. Asi bych jen nabádal hráče, ať jdou trochu blíž, ale cíleně bych asi nefauloval. Nechtěl bych si ale taky nechat dát trojku (usměje se). To ovšem oni určitě nechtěli taky.

Po kýžené výhře, která utnula úsek se čtyřmi porážkami v pěti zápasech, jaký je teď plán, aby nebyla znehodnocena?
Ve středu hrajeme v Děčíne a zase se pokusíme vyhrát. Musíme ty výhry sbírat, protože ta liga je neskutečně vyrovnaná, a pokud chceme do A1, nebude stačit to, co stačilo v minulých sezonách.

Vrátíme-li se ještě naposledy do Záhřebu, jak byste běžnému smrtelníkovi osvětlil ty dvě ohromné zápasové vlny proti KK Dubrava, kdy jste nejdřív před poločasem ztráceli 27 bodů, abyste ve druhé půli otočili až ke dvoubodovému vítězství?
My se v prvním poločase domácím neuměli vyrovnat fyzicky. V Alpe Adria Cupu mi přijde, že se loni i letos píská daleko méně faulů a soupeři jsou na to nějak víc zvyklí. My se té fyzické hře dokázali vyrovnat až ve druhém poločase. Soupeř měl mladý tým, byli silní, rychlí, dávali nám spoustu bodů z protiútoků a my se na to špatně vraceli. Trenér nás v poločase dost zjezdil, řekl, co jsme potřebovali slyšet, ale že to otočíme, to nevím, jestli jsme si vůbec mysleli my sami. (usmívá se)