Motorka i Adam bez tréninku. Bál se kouč i já. A auto nebo svíčka?

Byl to možná vůbec nejvyrovnanější Slam Dunk samostatné české ligy. Oba finalisté nasbírali za své dva pokusy ve finále shodných 79 bodů, když jejich lepší kousek od poroty obdržel plný počet 40 bodů, a ten „slabší” 39.

Pro vítězného power forwarda Brna Milana Stráněla tak rozhodlo lepší představení v semifinále, kdy inkasoval další čtyřicítku za přeskočení motorky. Paradoxně nejméně bodů (31) tak vytěžil z jediného kousku, který před soutěží trénoval - nahození o desku od spoluhráče Richarda Bálinta se zárazem zády k obruči.

Milane, jak dlouho jste letošní show se svými poradci vymýšlel?
Až po cestě do Děčína s Ríšou Bálintem, jen o motorce jsme přemýšleli hned, jak jsem se dozvěděl o své nominaci.

Bylo na ni třeba trénovat, nebo stačilo vědět, že něco v té výšce přeskočíte?
Zhruba vím, co dokážu přeskočit, takže v tomhle jsem šel na jistotu.

Měla vás právě motorka vyvézt až do finále?
Ano, řekl bych, že jsem měl jistý postup, pokud bych to dal na první pokus, což se podařilo.

Klubový trenér Matin Vaněk, který vás zároveň vedl při All-Star Game, jednostopý stroj povolil?
Trenérovi jsem radši dopředu nic neříkal, protože myslím, že by to nedovolil, ale šel jsem takříkajíc „přes mrtvoly”. Když pak během semifinále motorku přivezli na plochu, tak jsem na něj koukal a trochu se bál.


Co bylo těžší, přeskočit v semifinále motorku, nebo ve finále 212 čísel vysokého spoluhráče Adama Kejvala?
Asi Adama, hodně jsem se bál, že ho můžu zranit, ale asi díky podpoře fanoušků jsem ho přeskočil.

Jak dlouho jste trénoval svůj finálový kousek s prohozením míče mezi nohama po rozběhu po zadní lajně, tedy zpoza koše?
Takhle jsem to dal poprvé v životě.

Teď vtipkujete.
Ne, vážně. Znám prostě svoje limity a vím, co dokážu. Vlastně všechno jsem dal bez tréninku, jediné, co jsem si trochu zkoušel, byla první semifinálová smeč s nahozením o desku od Ríši. Z toho jsem měl velký strach, to se mi do teď taky ještě nepodařilo.

Taktizovali jste s poradcem Bálinten nějak ve finále?
Spíš před začátkem. Ten kousek s Ríšou jsem si původně chtěl nechat až na finále, ale pak jsem si řekl, že na finále musím dát něco lepšího a musím se nejdřív pořádně rozeskákat.

Celá soutěž včetně vás se rozjížděla pomalu, některé ze smečí v prvních kolech nevyšly dokonale, ale finiš byl parádní, že?
Jo, i mně se ten první pokus nedařil, ale potom přišla motorka a rozjelo se to.

Co jste říkal na pokus finálového soupeře Baileyho, jejž z kostky pod košem nahazující asistent Autrey sledoval vsedě, zády k němu, jen v mobilu?
Je to odkoukané z NBA, myslím, že takovou smeč dělal minulý rok Jalen Brown, ale mě to asi úplně nenadchlo. Jak jsem už ale řekl, Adrio Bailey má silové dunky a fanouškům se to líbí.  

Vyhrál jste podruhé za poslední tři roky. Půjdete si za rok pro trojkorunu?
To se necháme překvapit.

Když jste letos viděl, jak Mac McClung jako první dunker, který soutěž smečařů v NBA vyhrál potřetí v řadě, přeletěl auto a zasmečoval zády, když míč si během výskoku vyzvedl z rukou asistenta čouhajícího z auta, je to už mimo tento svět, nebo...?
Je to můj sen auto přeskočit a uvidíme příští rok, jestli budu pozván, a budou k tomu podmínky. Jinak McClung to dunkování má už v podstatě jako profesi, vydělává tím víc než basketem.

A co jiný vítěz, Gerald Green, a jeho sfouknutí svíčky na obroučce před zárazem, o tom jste už přemýšlel?
Sázeli jsme se s Adamem Kejvalem, ale nedošlo k tomu. Myslím, že bych to zvádl, i Adam mi věří. Za rok? Možná...