MVP NBL už konečně zvládl i celé pivo
S MVP SEZONY JERRICKEM HARDINGEM Pro nymburského lídra Jerricka Hardinga to začíná vypadat na velmi požehnaný závěr sezony. Nejdřív byl v basketbalové lize zvolen MVP měsíce března, když týmu pomohl k dokonalé bilanci 7-0 průměry 19,7 bodu, 3,6 doskoku, 2,9 asistence a 1,3 zisku za pouhých 22 minut, přičemž proměnil 15 z 30 trojek a při vítězství v Opavě úřadoval rovnými 30 body.
A aby toho nebylo málo, v čerstvých 24 letech se v Kooperativa NBL stal americký guard i vůbec nejmladším MVP sezony. Jako by tak chtěl potvrdit, že nikoli náhodou ční coby historický top skórer univerzity Weber State, kde z trůnu před časem sesadil i hvězdu současné NBA Damiana Lillarda.
Metr osmdesát dva vysoký chlapík z basketbalové rodiny samozřejmě patří i do nejlepší pětky české ligy, spolu s Adamem Čížem z Kolína, Vojtěchem Hrubanem z Nymburka, Mattiasem Markussonem z Opavy a Hunterem Mickelsonem z Brna.
V top zahraniční pětici Hardinga, Markussona a Mickelsona doplnili Kyle Mangas z USK Praha a Lamb Autrey z Ústí nad Labem. Nejlepší českou pětku pak vedle Číže s Hrubanem tvoří i Jakub Šiřina z Opavy, Ladislav Pecka z Ústí a Petr Benda z Nymburka.
Jerricku, už ve své druhé sezoně v Evropě se stáváte MVP NBL, což pro hráče Nymburka není právě obvyklé.
A to jste přitom hrával v průměru jen 22 minut, během nichž jste dával 19 bodů se 3 asistencemi a trojky sázel s vysokou úspěšností 48 procent.
Jo, tohle je taky neskutečné. A ode mě to rozhodně vyžadovalo se přizpůsobit, protože v NCAA jsem hrával 35 minut. Tady jsem se musel naučit být efektivnější, což ale i pomohlo zlepšit mou hru, přineslo to ovoce a je to pro mě přínosné do budoucna. Trenér mi pořád říká, ať hraješ minutu, nebo 25, pořád tomu musíš dávat sto procent. Hrajeme tu ve vysokém tempu, a když člověk nemůže, potřebuje si oddychnout na lavičce. My máme navíc široký kádr, takže se v lize hodně střídá a vychází to, proto je pak i dobré tak hrát.
Loni měl Nymburk víc ofenzivních zbraní, pomohlo vám letos k ceně MVP, že jste hrál o něco víc, musel dávat víc a celkově dělat víc i ve hře?
Je pravda, že loni jsme měli ještě větší sílu a já jsem věděl, že moje role bude letos větší. Loni jsem byl pořád nováček v Evropě, učil jsem se. Tuhle sezonu už jsem se cítil komfortněji a trenér mi věřil, za což jsem mu vděčný.
Koho byste vybral za ligového MVP vy?
Pokud bych to bral mimo náš tým, dal bych asi Adama Číže, nebo Lamba Autreyho. A u nás by to byl Vojta (Hruban), který má fakt dobrou sezonu. Celkově je v lize ale dost dobrých hráčů, takže by se dali vybrat i další.
Posledním nymburským MVP NBL byl v roce 2018 další výjimečný americký skórer Kendrick Ray, který pak hrál i za euroligový Maccabi Tel Aviv nebo za AEK Atény. Půjdete v jeho stopách?
Trochu jsem o něm slyšel a viděl jeho „highlighty”. Snad i mě tahle cena může posunout tak daleko, protože on má zatím super kariéru tady v Evropě. Můj hlavní cíl je samozřejmě NBA, ale půjdu postupnými kroky a co nejdál to půjde. Hodně se koukám i na Euroligu nebo na španělskou ACB a jakýkoli klub z těchto soutěží by byl fajn (usmívá se).
Co vás motivovalo k tomu zůstat v Nymburce a v NBL druhým rokem?
Věděl jsem, že Saša bude novým hlavním trenérem a v létě jsme spolu hodně mluvili, i o tom, jaký má se mnou plán a o mé větší roli. A že bych mohl mít skvělou sezonu a ukázat vše, co umím. Cítil jsem, že první rok jsem vše ještě neukázal, zvlášť v Lize mistrů, ale i v NBL. Takže druhý rok pro mě byl dobrou volbou pro to se dál učit. Po loňské sezoně už jsem se cítil vyspělejší, jako hráč i člověk.
V Lize mistrů jste letos byl druhým skórerem základní části s 21 body, bylo pro vás tohle ještě důležitější?
Rozhodně bylo důležité ukázat, co umím, i v Lize mistrů, hlavně po stránce bodů. Chtěl jsem si dokázat, že se vyrovnám těm nejlepším hráčům, což se mi povedlo. Zároveň se nám ale nepovedlo postoupit mezi nejlepších 16 týmů, což byl důležitější cíl, a v tom jsme zklamali. Víme, že jsme teď stále měli být v soutěži, ale bohužel jsme těsně prohráli některé zápasy. 
V Lize mistrů jste šel z loňských 8 bodů za 18 minut na 21 bodů za 31 minut, v čem nastal ten hlavní rozdíl?
Jasně že roli hrály delší minuty i větší role, byl jsem už ten hráč, přes kterého se hrálo. Taky minulou sezonu jsem si ještě procházel spoustou nových zkušeností, častými střídáními a tak dále.
Co bylo nejtěžší na tom přetavit roli top skórera Weber State do přední evropské soutěže?
Jedna věc je, že hráči jsou tu starší, zkušenější. Tomu je třeba se přizpůsobit, protože rozhodčí tu nechávají mnohem fyzičtější hru. Taky jsem měl pocit, že jsem tu byl víc součástí skauting reportů soupeřů. Tohle jistě platilo i v NCAA, ale tady je to přece jen jiné, týmy se snaží nedat vám některé věci a já musel dost makat, abych se s tím vyrovnal. To mi ale i pomohlo a dalo mi to i jiný náhled na hru.
Pro Nymburk je tohle hodně nestandardní sezona, s brzkým koncem v Evropě i porážkou ve finále domácího poháru. Byla porážka s Opavou pro vás velkým budíčkem?
To rozhodně byla. Tyhle zápasy nejde brát tak, že je určitě vyhrajeme. Pokud jde o finále poháru, měl jsem pocit, že jsme začátek prospali. Spadli jsme do velké díry a takhle zápasy nejde začínat. Takže teď myslíme na jediné, a to jak vyhrát ligový titul. A náš cíl je vyhrát titul bez ztráty v play-off. Jak říká kouč, teď už je to válka, až do konce, a my pro to musíme udělat všechno.
V březnovém utkání v Opavě jste dal 30 bodů, v jednom z nejtěžších prostředí v lize. Motivuje vás, když jsou fanoušci proti vám?
Rozhodně to mám rád a my i rádi to publikum utišujeme. Jasně že atmosféra je tam skvělá, jsou tam hluční a mají hodně fanoušků. Lepší je ale nakonec tam vyhrát. Zápasy v Opavě jsou jako válka, bude to velký boj, pokud se potkáme i v play-off. Budeme potlučení, poškrábání, ale my jim to vrátíme stejně. Já mám tohle rád, když na mě někdo mluví, nebo mě někdo trefí, ještě víc mě to pak motivuje.
Kde jste se vyučil svému skvělému ovládání míče?
Když mi bylo ještě hodně málo, chodil jsem všude s balonem a denně jsem hrával venku. Děda mi asi v sedmi koupil koš a s kluky jsme hráli před domem každý den. Anebo u jednoho kamaráda a pak taky na kurtu u školy za rohem. Hráli jsem prakticky pořád. Později to bylo v halách YMCA, prostě kdekoli to šlo.
A k šikovnému zakončování v hustém provozu z nájezdů vás nejvíc vyškolil kdo?
Vždycky jsem byl menší, takže jsem si musel hledat cesty, jak odpoutat střely, nebo jak atakovat koš. A čím jsme byli starší, kdy už se dost faulovalo, tím jsem získával větší a větší odolnost a nějak to ve mně zůstalo. Naučil jsem se být efektivní a skórovat. Táta mi řekl už hodně brzy, že pokud chci být dobrý skórer, musím umět zakončit všemi třemi způsoby. A já si na tom zakládám. Když se nedostávám do koše, střílím hodně ze střední vzdálenosti, což se v dnešním basketu už moc nenosí. 
K výbavě střelce patří dnes i „floatery”, které se ale v Česku moc nepraktikují, všiml jste si?
Já nebo spoluhráč Colbey Ross to používáme hodně, ale s naší výškou prostě musíme (smích). je to rychlé zakončení, které prakticky nejde blokovat. Je to i efektivní a my na tom v tréninku pořád hodně makáme.
Od koho jste dostával ty nejlepší střelecké rady?
Rozhodně od táty. Ten mě naučil prakticky všechno, co umím. A radí mi dodnes. Když třeba v zápase tady střílím špatně, hned mi napíše, co jsem dělal chybně. Natočí mi to na telefon a obvykle má pravdu. Neřekl bych, že by byl lepší střelec, ale naučit to umí (smích).
Taky máte super výskok. Co vás v zápasech motivuje ke smečím jako třeba v pohárovém finále, kde vám málem vyšel jeden monstr „dunk”?
Tohle je další věc, která se u mě trochu podceňuje. Přijde mi, že si lidi moc nevšímají, jak atletický jsem. Když se cítím dobře, tak se rozhodně snažím přes někoho zadunkovat. A musím to ukazovat častěji.
Na univerzitě Weber State jste se stal top skórerem dějin školy, pojí se s tím i nějaká privilegia?
Mně se to stále zdá jako neskutečná věc, že jsem překonal i takové hráče a legendy, jako je Dame Lillard. Nemám díky tomu žádná privilegia, ale kdykoli se tam vrátím, ví se o mně. A jestli bych teď dostal na školní zápas lístek zdarma? Jo, doufám, že jo. (směje se)
Proč jste si v Evropě zkrátil „afro”, které jste nosil v zámořské univerzitní soutěži, a které vás dělalo vyšším?
Chtěl jsem tu začít s čistým stolem, nově, ale už se k tomu začínám vracet, připadám si tu trochu malý (smích). Když jsem se poprvé ostříhal, hned jsem si říkal, proč jsem to udělal, a už tehdy jsem věděl, že se k delším vlasům časem vrátím.
Na univerzitě jste zůstal celé čtyři roky, bylo pro vás vzdělání stejně důležité jako sport?
Vzdělání bylo určitě důležité. V rodině dosud nikdo akademický titul neměl a já rodičům slíbil, že to najisto dokončím. Studoval jsem prodej a jeho psychologii. A už snad brzy chci přijít s vlastní značkou oblečení. Stále víc tedy dělám do módy. Jako kluk jsem si ty velké značky, co nosili ostatní, nemohl dovolit. Chtěl jsem tak vždycky mít svou značku, abych nemusel řešit, co kde hledat. Až jednou budu mít svůj brand, budu fakt šťastný.
Jste z basketbalové rodiny?
Ano, rozhodně. Táta i máma hráli oba i na univerzitě, sestra hraje teď, takže jsme hodně soutěživí. I všichni moji kamarádi hrají. Nevím, jestli sestra chce hrát profesionálně, ale doporučil bych jí, aby do Evropy taky přišla. Je to ohromná zkušenost, i včetně možnosti poznat nová místa. A já si toho budu vážit do konce života.
Rád a často vyrážíte autem do Prahy, od All-Star Game se víc scházíte i s krajany z USK Mangasem a Westem. Jak ve městě trávíte čas?
S kluky nebo i se spoluhráči chodíme na Manifesto Market, na dobrá jídla a kluci z USK už mi ukázali i místa, která jsem neznal. V Praze je všechno, co potřebuju. Je tam fajn atmosféra, dobré jídlo a jsem tam tak často, jak to jen jde.
Už vám zachutnalo i nějaké české jídlo a zkusil jste aspoň jednou i pivo?
Zrovna nedávno jsem si dal v jedné restauraci guláš a bylo to vážně dobré. A i pivo už jsem zkusil, zrovna před pár dny. Nemám ho rád, ale čeští kluci mě donutili vypít jedno celé. Bylo to na společné týmové akci a pak jsme byli i na hokejovém zápase.
Už jste v hlavním městě nebo i v Poděbradech, kde bydlíte, stihl za ty dva roky zhodnotit i krásu zdejší ženské populace?
(směje se) Pro tuhle chvíli řeknu to, že české ženy jsou krásné. A co bych říkal na českou přítelkyni? No, neřekl bych ne, (váhavě a se smíchem), jsem otevřený lecčemu.
Stal jste se také DJem v nymburské šatně, co hrajete nejvíc, a jak jsou s tím spokojeni spoluhráči?
Rozhodně hraju hodně hip hopu, a když toho někteří čeští kluci už mají dost, tak požádám „Palyho” (Lukáše Palyzu), aby mi dal nějaké jiné songy. „Paly” je velký fanda Justina Timberlakea nebo Eminema, takže ty tam taky přimíchávám. Snažím se s sebou vždycky mít v posilovně nebo v šatně reprák, aby šlo pouštět hudbu a všem bylo dobře. Já si hudbu pouštím hned, jak vstanu, a taky s ní večer usínám.
Mimochodem, váš předchůdce v roli top skórera na Weber State a současná hvězda NBA Damian Lillard je také slušný rapper, jak jeho produkci hodnotíte?
Je fakt dost dobrý. Nejspíš je tím nejlepším rapperem z hráčů NBA. Řekl bych, že se mu za to zatím nedostalo dostatečného uznání. A já ho určitě rád poslouchám.
A co vy a hip hop, nezkusil byste to?
Klidně. Dnes se chce stát rapperem skoro každý, takže bych mohl. Už jsem to i zkusil a s kámoši ze školy jsme dali dohromady jeden song. Ale jít s tím ven už by bylo příliš.
