Na 99 procent přesvědčen o nutnosti 2 výher

S ANTONÍNEM PIŠTĚCKÝM Pokud by se ústecká SLUNETA probila z aktuálně hodně horkého bitevního pole až do nadstavbové skupiny A1, směle by mohla být oznčena za černého koně soutěže. Ztratila sice několik zápasů, které ztratit nemusela, nebo dokonce neměla, ale dobytí palubovek Kolína či Ostravy, domácí skolení Děčína a Pardubic nebo série pěti výher z šesti posledních zápasů ji po 17 kolech katapultovaly až na čtvrtou příčku s bilancí 10-7. Ani ta ale ještě nezaručuje průnik do elitní nadstavbové skupiny. O tom i o zákulisí ústeckého týmu bude nyní hovořit jeho kormidelník Antonín Pištěcký.

S ANTONÍNEM PIŠTĚCKÝM Pokud by se ústecká SLUNETA probila z aktuálně hodně horkého bitevního pole až do nadstavbové skupiny A1, směle by mohla být oznčena za černého koně soutěže. Ztratila sice několik zápasů, které ztratit nemusela, nebo dokonce neměla, ale dobytí palubovek Kolína či Ostravy, domácí skolení Děčína a Pardubic nebo série pěti výher z šesti posledních zápasů ji po 17 kolech katapultovaly až na čtvrtou příčku s bilancí 10-7. Ani ta ale ještě nezaručuje průnik do elitní nadstavbové skupiny. O tom i o zákulisí ústeckého týmu bude nyní hovořit jeho kormidelník Antonín Pištěcký.

Kouči, jak příjemný, anebo naopak ošidný byl pro vás pohled na tabulku po 17 kolech?
Pokud jde o postup do A1, je všechno stále otevřené. Jak před sezonou spousta lidí říkalo, že liga bude vyrovnaná, tak se to potvrzuje neustále, v podstatě každé kolo. My víme, že los nemáme do konce základní části tak snadný jako některé jiné týmy, ale pokud chceme do A1 - při té vyrovnanosti a kvalitě soutěže -, tak musíme vyhrávat i těžké zápasy. A pořád je to jen na nás. Pevně věříme, že dokážeme urvat některé z těch těžkých posledních utkání a do A1 se probojujeme.

Čtvrté místo s bilancí 10-7 po 17 kolech jste tedy za žádný velký šlágr nebral.
Určitě ne. Když se na tabulku podíváme za dvě kola, všechno může být úplně jinak. Druhá věc je, že my jsme ztratili některé důležité zápasy, na druhou stranu jindy jsme zase překvapili. Čtvrté místo po 17 kolech nebylo vůbec směrodatné. Při pohledu na los dalších kol je jasné, že ani 12 vítězství nám nemusí na A1 stačit. Z našich zbylých zápasů je jeden s Nymburkem a další tři jsou venku – vedle Svitav jedeme ještě do Děčína a Opavy. A doma už pak máme jen USK. Věřím, že budeme schopní urvat minimálně dvě vítězství a doufám, že to bude stačit, ale nikde není psáno, že nevyhrajeme čtyřikrát, ani to, že už nevyhrajeme nic.



Jak už jste naznačil, čeká vás dost pekelný los. Ty dvě výhry jsou podle vás k postupu do A1 povinným minimem?
Na 99 procent jsem si jistý tím, že budou potřeba určitě. Rozhodně ale nechci naříkat na los. Stejně jako je teď nepříznivý, v první fázi druhé poloviny základní části jsme ho měli příznivý. A pokud si máme zasloužit postup do A1, musíme si ho zasloužit i výhrami v těžkých zápasech.

Vás v první polovině základu potkal i kritický úsek, kdy ještě nebyl zpět zraněný rozehrávač Šotnar, a chyběl i power forward Wolfram, který se rozhodl z rodinných důvodů odejít. Nějakou dobu jste byli pod košem oslabení a hráli v dost úzké sestavě. Přišly tam porážky doma se Svitavami i Opavou a taky bolestivá prohra na USK. Jak těžký úsek to pro vás byl?
Jednoduché  to nebylo, ale bylo by nefér se na to vymlouvat, protože i jiné týmy bojující o A1 se potýkají se zraněními. Musíme to zvládnout i tak, a chceme-li do A1, musí se projevit kvalita týmu. Zranění jsou jedna věc, byť se můžeme bavit i o tom, jak se Michalu Šotnarovi stalo, protože si to způsobil sám, ale v tom se už šťourat nechci. A že nás opustil Josh Wolfram, to se stát může, spíš mě mrzí, že nám trvalo hodně dlouho – téměř dva měsíce -, než jsme byli schopní sehnat kvalitní náhradu.

V některých televizních zápasech bylo partné, že zejména zahraniční hráči nebyli v některých důležitých momentech sto plnit vaši nastavenou taktiku a pokyny. Jak jste s tím pak nakládal a už se to podařilo zlepšit?
Tým je složen i z pěti zahraničních hráčů, a když nebudu zdůrazňovat, že jde o cizince, bylo to pět nově příchozích hráčů, z nichž někteří měli předchozí zkušenost s Evropou, a jiní ne. Tohle je vždy běh na dlouhou trať a bude to trvat až do konce sezony. Už jsme zase o něco dál a ti chytřejší hráči jsou schopní se adaptovat rychleji. U jiných to jde pomaleji. Je to věc, o které víme, ale nejsme jediní. Dost pravděpodobně to bude vidět i v jiných týmech, že budou skládané z vícero cizinců. A pak je na nás, jaký typ hráčů budeme schopní přivést, jestli se adaptují rychle a jestli budou schopní plnit naše pokyny. V našem herním projevu je znát posun, ale nikdy nejde počítat u nově poskládaného týmu s vyrovnanou výkoností od začátku sezony. Už se mě jeden novinář ptal, kdy si to sedne. My i kdybychom spolu byli pět let, tak tam vždy bude nějaký vývoj. Základní věci už si nějak sedly, nicméně my se na konci sezony rozejdeme a ani tam to nebude ideální. A to by nebylo nikdy.

Trefili jste před touhle sezonou výběr cizinců lépe než loni?
Jsem přesvědčen, že náš výběr byl dobrý, až na Joshe Treadwella, u kterého máme větší očekávání. Nicméně i on se zapojuje víc a víc a věřím, že nám ještě pomůže. A pokud jde o Joshe Wolframa, ten od začátku sezony úplně nenaplňoval představy, ale byl to velice chytrý kluk a já věřím, že by nám býval pomohl, pokud by zůstal. Vždy se taky musíte dívat na poměr cena – výkon. Tohle bude vždy běh na dlouhou trať. Pokud nebudete mít podepsaných deset českých kluků, které vhodně doplníte o jednoho dva cizince, nemůžete počítat s ničím jiným. A já to tak bral.

Když dojde k neuposlechnutí pokynů v zápasech, řešíte to pak s danými hráči důrazně?
Tohle se dá řešit různými způsoby a já opakuju, že tady narážíme na určitou herní inteligenci hráčů. Při tom, jak jsme se přihlásili do Alpe Adria Cupu, a postoupili jsme až do čtvrtfinále domácího poháru, těch zápasů je hodně, což jsme ale i chtěli. Na druhou stranu hrajeme pravidelně šest sedm a možná i osm utkání za měsíc a hráči se z těch chyb v zápasech musí poučit. My při více zápasech nemáme možnost tolik trénovat, na což si nestěžujeme, ale je to prostě fakt. Při dvou zápasech týdně je strašně důležitá regenerace, protože se chceme vyhnout zraněním, a taky musí být čas na taktickou přípravu. A pokud hráči nejsou schopní poučit se z chyb, o kterých mluvíte a ukazujete je na videu, a přenést si to do dalších utkání, je to složité. Někteří toho schopní jsou, výkonem rostou rychle a dokážou se adaptovat na evropský styl. A pak jsou hráči, kterým to jde pomaleji, nebo vůbec. Myslím ale, že se nám tohle daří a výkony z posledních zápasů jsou docela slušné. A pak jsou faktory jako nasazení a další, které mnohdy rozhodují zápasy, takže to vždy není jen o taktických věcech. V té oblasti, na kterou jste se ptal, progres nicméně vidím a poslední kola základní části ukážou, jestli jsem měl pravdu, nebo ne.

Vy máte plusové průměrné skore, 39 doskoků a také jen 12 ztrát na utkání, posledních pět zápasů jste navíc dávali v průměru téměř deset trojek. Je z číselného pohledu přesto něco, s čím jste zásadně nespokojen?
Trápí mě dvě čísla, a to v první řadě útočný doskok, kde si dokážu představit mnohem větší aktivitu. Jsme možná i poslední, nebo patříme mezi dva nejhorší týmy (SLUNETA byla po 17 kolech desátá s 9,65). O téhle bolesti se bavíme od začátku sezony. A druhá věc, která jde ruku v ruce s procentuální úspěšností hlavně tříbodové střelby, je sdílení balonu. Jinými slovy jde o počet asistencí. Pokud jsme schopní míč sdílet, ty otevřené pozice si vytvoříme, a úspěšnost hlavně trojek stoupá. Naopak když hrajeme sobecky, střílíme z driblingu a podobně, jde úspěšnost samozřejmě dolů.   

V této sezoně máte oficiálně nového hrajícího asistenta Stanislava Votroubka. Osvědčil se zatím?
Tam nebyla otázka osvědčování. My jsme na podobé bázi fungovali i loni. Standa je po basketbalové stránce i celkově už zkušený člověk, vycházíme spolu dobře i lidsky a to, co jsem od něj čekal, plní na sto procent.