Nájezdník proti své vůli o tajích obrany. A Nymburk v ACB?

Úřadující Hráč s největším zlepšením Kooperativa NBL zatím slibně našlapuje k obhajobě cenné individuální trofeje. V lize už čtyřikrát za šest posledních utkání zaznamenal dvojciferné body, jeho aktuální průměr osmi je oproti minulé sezoně dalším posunem a s dvaceti minutami se stal už stabilním členem nymburské rotace.

Ovšem až evropská scéna je i pro 21letého guarda tím pravým měřítkem kvality. Po velkém středečním duelu se Zaragozou, kdy do půle táhl tým osmi body jako top skórer a natočil v Europe Cupu zatím rekordních 26 minut, si František Rylich může říct, že je na dobré cestě. A to ještě půlku loňského léta musel strávit rehabilitacemi po zranění z konce minulé sezony. Zážitek, jako byl ten ze středy, pak ale všechno přebije.

„Jako tým pořád chceme výš, a i když to ještě není stoprocentní, tak ne každý den se podaří porazit dobrého španělského soupeře. Určitě tak byla v šatně velká radost,” vrátil se hbitý křídelník a stále respektovanější obránce k triumfu 70-64 nad 11. celkem španělské ACB.

Františku, zaspekulujme si trochu - jak byste si s tímhle týmem a obranou, kterou předvádíte na evropské scéně, podle vás vedli v ACB?
Je to jen jedna výhra. Španělská liga je i pro mě nejlepší v Evropě a tohle se těžko porovnává. Týmy jsou tam neskutečně vyrovnané a pro nás by v každém zápase bylo nesnadné udržet tu vysokou intenzitu v obraně. Ještě se s takovými týmy úplně srovnávat nemůžeme. Samozřejmě ten poslední výsledek taky něco říká, ale ještě bych nás s kluby ACB nesrovnával.

Když Zaragoza pět dní poté, co jste ji měli na jejím hřišti v prosinci na lopatě a měli vyhrát, doma složila i euroligovou Barcelonu, šlo víc o shodu okolností při enormně náročném programu katalánského klubu, nebo to říkalo i cosi víc?
Barcelona jako euroligový klub má těch zápasů hrozně moc a všechny týmy v ACB jsou hodně vyrovnané. A je to stejné jako tady, kde si na nás každý brousí zuby a chce  nás jako nejlepší tým v Česku porazit. Když někam ve Španělsku přijede Barcelona, ten domácí tým ať je ze spodku tabulky nebo z vrchního patra, cítí šanci Barcelonu porazit, zvlášť při tom jejím náročném programu. My tak věděli, že intenzita hry bude doma od Zaragozy ještě vyšší a že doma jsou o trochu jiný tým.

Když ještě budeme pokračovat na teoretické úrovni, věříte, že byste se v současné ACB dokázali minimálně zachránit?
Těžko odhadovat. Pokud bysme hráli konzistentně náš nejlepší basket a podávali ty nejlepší možné výkony, tak bysme s těmi týmy mohli soutěžit. Nemyslím, že na předních příčkách, ale šanci některé celky porazit bysme měli.

Pojďme do nitra posledního duelu se Zaragozou. Vy jste vystřihl famózní první půli, byl jste s 8 body top skórer týmu a proti jedenáctému celku ACB najížděl i do postavené obrany odvážně jako veterán. Máte tu od kouče zelenou i v takto těžkých utkáních?
V tomhle mám od trenéra podporu, občas mě k tomu musí i nutit proti mé vůli. Je pro něj lepší, když se to občas nepovede, než abych byl na hřišti „k ničemu”, do počtu (lehký úsměv). Tahle podpora trenéra mi v zápasech pomáhá.

Už jako kouč USK Francesco Tabellini ukazoval, že nájezdnickou hru ve velkém má rád, že?
Jo, chce, aby najížděli všichni. Má k tomu sklony.

Předpokládám ale, že najíždět do obrany týmu ACB je o něco složitější než v NBL.
Já se snažím mít to nastavení pořád stejné, a jakmile mám příležitost, tak to zkusit. Jistě máme v týmu každý svou roli a kolem mě je spousta skvělých spoluhráčů, ale když ta příležitost je a daří se, je to snazší, což zrovna platilo o středečním zápase. Samozřejmě je tam rozdíl proti takovému týmu, ale já se to snažím nevnímat a chci brát každého soupeře stejně. Připouštět si to by mi nepomáhalo.

Vy nejste taková korba jako třeba rozehrávač Ondřej Sehnal, přesto jste si cestu do koše i přes obránce dokázal najít. Musíte víc sázet na rychlost a úhybné manévry ve dvojtaktu?
Ta rychlost určitě pomůže. Já nejsem ani extra vysoký, takže si pod košem musím nějak poradit, hlavně když přijde vypomáhající pivot na blok. Nějaké úhybné pohyby tak jsou potřeba, a i když nejsem tak fyzický hráč jako Ondra, tak i tak musím využít fyzično na maximum.

Ve druhé půli, kdy jste už neskóroval, si na vás soupeř dával víc pozor?
Tam se hra mírně zpomalila a nechávali jsme to na naše jiné hráče, kteří víc hráli pick-and-rolly.

26 plodných minut se Zaragozou je váš rekord v Europe Cupu. Máte jste pocit, že byste mohl časem fungovat i v té ACB?
U mě je to hodně specifické. Trenér mě využívá převážně kvůli obraně, a když se mi v ní daří, ty minuty dostávám. Těžko říct, jaké by to bylo v jiném týmu nebo lize. Tady mi to svědčí a prostor hlavně kvůli té obraně dostávám. I se Zaragozou jsem měl pocit, že těch minut bylo víc hlavně díky tomu. Taky jsme ještě neměli ve hře Spencera Svejcara a na křídlech nebyla tak široká rotace.

Při pouhých 64 inkasovaných bodech od takového soupeře se spoustou individuálního talentu a převahou na podkošových pozicích, dal by se tento výkon označit jako „obrana sezony”?
Mohlo by se to říct. Nemusí to být jen o naší obraně, když to soupeři tolik nepadá ani z otevřených střel, ale dostat tak málo od takového týmu je vždycky příjemné. My do každého zápasu hlavně v Europe Cupu jdeme úplně stejně a tím, že tam není tolik zápasů, každý bod se počítá.

V obraně se jako většinou v těchto eurozápasech smělo hodně, což je pro hráče z NBL dost nezvyk, že?
Je to jak kdy, občas je ale ten přístup v těchto zápasech a v NBL jiný. Je pravda, že na ten volnější metr nejsme z ligy moc navyklí, což je pak těžší se na to připravit. Tak to ale prostě je.

Snažíte se tedy být připraven, že nájezd musíte dát i s větším kontaktem, co by se dal pískat, ale většinou se nepíská?
Zvlášť na mladé hráče se ty fauly tolik nepískají a je to pak těžší se prosadit, takže do každého nájezdu jdu s tím, že to může i nemusí být faul. Většinou očekávám, že to pro mě nebude nic jednoduchého.

Věnujete se tomu i při tréninku? Žďuchají do vás asistenti oněmi k tomu určenými vrážedly, abyste byli připravenější?
Jo jo, to používáme docela často, abysme si na ten kontakt zvykli a dokázali zakončit i pod tlakem. Většinou to má na starosti asistent Adam Konvalinka nebo kondičák „Rička” Reimaris.

Po středeční řeži vás už v neděli bude čekat pohárový zápas v Opavě, kde se zase i nicotné kontakty často budou pískat. Je hodně těžké o dost v té agresivitě ubrat?
Je to jedna z těch těžší věcí. Ve srovnání s Europe Cupem se na tyhle kontakty nahlíží dost jinak a najednou u nás se všechno, co by v Europe Cupu prošlo, píská. Dost často je to i frustrující, když na to nejste zvyklý. Je to o tom se co nejdřív přizpůsobit, aby to netrvalo celý zápas.

Letos v lize bráníte na 70 bodech, když loni to bylo i po play-off o deset víc. Dokonce na této úrovni už dokážete držet i soupeře v Europe Cupu, v čem nastal posun?
Máme hodně specifický systém, kdy každý má v obraně svou roli, ví, co má dělat, a když to všichni plní a jsou na správných místech, tak to může fungovat hodně dobře. Jedním z hlavních prvků je, že když soupeř dostane míč do „bedny”, tak ho nesmíme nechat dát lehký koš. Nebo nesmíme nechat volnou střelu, i kdyby člověk věděl, že už to ke střelci nestihne, tak aby k němu stejně vyrazil a měli jsme pořád stejnou intenzitu a návyky, což se pak může přenést i do podvědomí soupeřů, že nic nebudou mít zadarmo.

Vám i proti Zaragoze hodně vycházel vysoký předskok při krytí clon, kdy i pivot Mathon se vysouval pomalu na půlku hřiště, aby pak sprintoval pod koš zpět ke svému hráči. A soupeř to většinou nedokázal rychle vyřešit a využít.
Jasně, má to i svoje minusy, a pokud by se na to soupeř dobře připravil, tak by se to dalo obejít. My ale i se Zaragozou ten předskok, který je naším hlavním řešení, střídali i přebíráním nebo zónovým presinkem. Hodně jsme to míchali, aby se soupeř nemohl ničemu na delší dobu přizpůsobit a mohli jsme ho překvapit.

Zdá se, že po získání loňské ceny pro Hráče s největším zlepšením v NBL dál rostete. Pracoval jste na sobě v létě hodně?
Léto bylo horší v tom, že jsem se dlouho dostával ze zranění z konce sezony. Asi měsíc a půl jsem tak rehabilitoval, s čímž mi pomáhal kamarád, který je vystudovaný fyzioterapeut. A potom jsem měl pár srazů a kempů s Andrejem Červenkou (koučem prvoligového Jindřichova Hradce), se kterým jsem byl takhle první léto.

A na závěr se musíme dostat k nedělní bitvě v Opavě o postup do FINAL 8 Česko-slovenského poháru. Domácí už budou bez Townese a dál i bez Šiřiny, ale i tak vás asi bude čekat perné odpoledne, byť jste nyní v roli mírných favoritů...
S Opavou to nikdy není lehké, zvlášť na jejím hřišti, kde na nás vždycky přijde plná hala. I přes ty limity, co mají, to tak nebude snadné a my do toho jdeme stejně, ať je favorit kdokoli. To pro nás není důležité. Chceme to urvat a postoupit.