Napadlo mě, že se to může stát

S ROMANEM MARKEM Býval zvyklý na roli ústředního dirigenta a klíčové opory. Ve stále nabitějším kádru Brna, jež přijalo za svou ambici bít se už i o nejvyšší příčky Kooperativa NBL, se ale v této sezoně převtělil do pozice záložního dirigenta, byť na průměr atakující 25 minut si jistě nemohl stěžovat.

Tak či tak, 35letý veterán Roman Marko si uměl počkat na stěžejní roli blanického rytíře, který v kritické situaci čtvrtfinále play-off, jež mohlo zlomit dlouho velmi úspěšnou sezonu týmu do oceánu smutku, povstal, aby mužstvo přes překážky sedmizápasové série dovedl ke druhému postupu do semifinále NBL v řadě. Ze své nové důležitosti při zranění kolegy Viktora Půlpána ale nedělá velkou vědu a po decentní čtvrteční oslavě „do pěti piv bez panáků” usedl k následujícímu interview o dění v brněnském táboře.

Romane, spadl vám ve čtvrtek před dvacátou hodinou ze srdce velký kámen? A šlo by si vůbec představit po takové sezoně konec už ve čtvrtfinále?
Upřímně, po těch zraněních před a v play-off mě i napadlo, že se to stát může, ale zaplaťpánbůh nestalo. Možná nám už někdo nevěřil, protože jsme měli užší rotaci, ale v té nakonec hlavně na perimetru hrály, myslím, i Pardubice. Ty síly tak byly celkem vyrovnané. Určitě se nám po postupu ulevilo, už jen hrát sedmkrát se stejným soupeřem znamená, že ho pak nechcete nějakou dobu vidět (usmívá se).

Pokud vše nebylo známo, sečtěte teď, prosím, vaše zdravotní limity.
Bylo toho hodně. V pohárovém FINAL 4 se zranil Hunter Mickelson, který byl v tu dobu ve výborné formě a do play-off se vracel po zranění, což bylo docela znát. Rashad Madden si pak zlomil kotník a vypadl úplně, „Půlpy” (Půlpán) má zlomeninu ruky z první minuty třetího utkání s Pardubicemi, Richard Körner sice nastupoval, ale s bolestivým výronem kotníku. Do toho Kuba Nečas dostal ve třetím zápas čtvrtfinále ránu do hlavy a měl asi i menší otřes mozku. Nebyl ale čas brečet a nějak extra na to myslet, museli jsme hrát.

Jak dlouho jste po sedmém zápase s Pardubicemi vstřebával tu horskou dráhu? Z vedení o 18 jste prohrávali v poslední čtvrtině o sedm, ale závěr jste zvládli. A to vše v atmosféře sezony s téměř 1300 fanoušky, což je velikost publika v Brně roky nepoznaná.
Zase se stalo, že jsme měli 18bodový náskok a prohospodařili ho. Nevím přesně, co se tam stalo, ale hodně nás trápil Walton, který dával střely z dálky i nájezdy, a my nebyli schopní ho zastavit. Zaplaťpánbůh jsme to ale nevzdali, a když jsme ztráceli sedm bodů, „Kraky” (Krakovič) tam dal dvě trojky a vrátil nás zpátky. Tohle je naše celosezonní klasika, hrajeme velmi dobře, vypracujeme si náskok 15 až 20 bodů, který pak za pět šest minut ztratíme. Je to už takový rituál. Bavili jsme se o tom už víckrát, ale stále se to opakuje. Kéž by se to už v play-off nestalo.

Co vám v hektickém závěru nejvíc pomohlo?
Po té vysoké porážce v Pardubicích jsme zápas celkově uchopili za správný konec, odjezdili to a slušně jsme zastavili útočný doskok soupeře, s kterým jsme se potýkali celou sérii. Někdy Pardubice měly útočných doskoků i dvacet a to bylo strašně moc. A v obraně jsme se snažili vytvářet tlak na míč, protože bylo vidět, že Vyoral s Šafarčíkem už tahají nohy. Chtěli jsme je utavit, aby koncovku neměli silnou, a to se celkem povedlo.

A co emoce takového Zápasu 7 před návštěvou sezony?
Tuhle sezonu přišlo takhle víc lidí asi potřetí, což určitě bylo znát. Hned vám to dodá extra motivaci, nohy vám jdou jakoby samy, protože cítíte tu podporu. Je prostě rozdíl, když na „Vodovku” přijde 130 a 1300 lidí.

Při dvou stovkách se nohy hůř přemlouvají, že?
Tak (usměje se), ta atmosféra výkonu určitě pomáhá, člověk se víc vybičuje.

Zajímavé bylo, že při vaší síle pod košem jste byli z tohoto prostoru minus 12 bodů, vaši pivoti ale zase čtyřmi projektily přispěli k trojkové převaze 11-6, když se třikrát trefil Krakovič a jednou Puršl.
Tohle byl trochu obraz celé série. Když já nebo někdo z našich guardů hrál pick-and-roll s hráčem na pozici 5, Hunterem Mickelsonem, nebo Šimonem Puršlem, tak oni to bránili ve třech lidech, většinou i s pozicí 4, kdy hlavně Walton zesiloval krytí na míč. A to za sedm zápasů nezměnili. Nechávali tak našim „čtyřkám” spoustu prostoru na střelbu, takže „Krakymu” a Danilovi (Djuricicovi) se to hodně otvíralo ke spoustě volných střel. Pardubice zřejmě spoléhaly na to, že to nejsou takoví střelci a nebudou dávat, což se jim ale nakonec nevyplatilo, protože „Kraky” dal v sedmém zápase tři trojky a celou sérii se s Danilem celkem trefovali (Krakovič 20/9, Djuricic 24/7). Pardubice sice ubránily ten pick-and-roll, ale naše „čtyřka” zůstávala stále volná a naštěstí jsme to trefovali.

Byl to kumšt zvládnout sedmý zápas na výsledek 83-76 s 22 ztrátami, minus 12 body zpod koše, 10 minutými šestkami a minus 16 střelami z pole?
My v poločase vedli o 13 bodů, a to jsme ještě zahodili podle mě tak čtyři jednoznačné „šoupáky” zpod koše. Do toho jsme dělali ztráty typu, že nám někdo vytrhl míč z ruky, nebo byly úplně školácké, kdy jsme se trestali sami, aniž by na nás Pardubice nějak tlačily. Na sedmý zápas toho bylo až moc. Asi jsme měli i štěstí, nebo soupeř neměl den, ale někdy to i s tímhle šíleným číslem ztrát vyjde.

Důležitými dvojcifernými postavami zápasu byli vaši mladí, Bálint a Nečas. A právě u Jakuba Nečase bych se rád zastavil. Po slušném startu sezony z vašich statistik takřka zmizel, od půlky listopadu měl jediný bodově dvojciferný zápis, a to až ve skupině A1. Na jaře přes měsíc prakticky nehrál a teď v takovém zápase vystřihne 12 bodů.
Nejdřív je potřeba říct, že Kuba toho má hodně. Chodí na gymnázium, se studiem bez úlev, do toho hraje dorosty i první ligu mužů, plus samozřejmě za nás. Těch zápasů a tréninků má pak spoustu, předtím byl celé léto s reprezentací a kolem Vánoc tak byl pokles formy způsoben fyzickým a možná i mentálním vyčerpáním. Byl zatavený, a to známe všichni, když nejde hlava, tak pak nefunguje ani tělo. Kuba měl navíc i covid a nějaké zranění, blbě se to sešlo. Ten sedmý zápas ale nejen Kuba, ale všichni naši mladí zahráli velmi dobře, na to, že v play-off mají téměř nulové zkušenosti. Jsou to šikovní kluci a tím, že jsme měli ty zraněné, oni museli hrát. A odvedli velmi dobrou práci.

I vy jste jedním z těch, kdo v této sérii musel - od třetího zápasu povstat - ze stínu. A doma jste v pátém utkání s 15 body a 9 asistencemi zapsal nejvýraznější zápas od začátku listopadu.
Nějak to vyplynulo z průběhu sezony, kdy „Půlpy” (Půlpán) měl výborný rok a byl motorem týmu, a to nejen v obraně, ale i v útoku. Já chodil jako záloha z lavičky a každý asi ví, že to je rozdílná role. Je jiné, pokud jste hráč, na kterém to stojí, nebo pokud naskakujete z lavičky. Já chodil z druhé vlny a pak i moje minuty nebyly vždy tak velké. Neviděl jsem v tom ale problém, je to týmový sport. Tím zraněním „Půlpyho” z úvodu třetího utkání jsem pak ale zápasy začínal a myslím, že mám dost zkušeností, abych to zvládl.

Po téměř 11 stovkách v pátém utkání dorazilo na sedmý duel už takřka 1300 fanoušků. Jaký to byl nezvyk se po sezoně se spíš nižšími stovkami diváků na hřišti možná až neslyšet?
Příjemný. V těchto velkých městech je to obecně problém, že sportovních a kulturních možností je tam spousta a na nás, přesto že jsme celou sezonu odváděli slušnou práci, ti lidi tolik nechodili. Je třeba vidět, že jsou tu i další basketbalové kluby jako KP nebo Žabiny, které jsou v ženské lize dva, dál je tady volejbal i házená a těch sportů je strašně moc a je poměrně obtížné fanoušky dostat ve větší míře na basket. Našimi výkony jsme je ale asi přilákali, už šlo o závěr série play-off, navíc hokejová Kometa má po sezoně a fotbalová Zbrojovka postoupila do nejvyšší soutěže. Nedokážu ale vyhodnotit, proč to tak nebylo celou sezonu. Bylo by určitě strašně fajn, pokud by tohle byla naše standardní návštěva. Tak aspoň že k tomu došlo v play-off.

Fanouškům letos máte co vykázat - už třetím postupem mezi nejlepší čtyři, po domácím poháru a Severoevropské lize...
To je pravda. Naše výkon občas byly nahoru dolů, ale v globálu jsou dobré a udělali jsme dvě FINAL 4, což v Severoevropské lize nebylo vůbec jednoduché, soupeři tam byli opravdu kvalitní. Teď jsme podruhé v řadě v semifinále NBL a snad si toho brněnský sportovní fanoušek všimne a ocení to svou návštěvou.

Právě v semifinále vás čeká v očekávaném souboji Opava. Jaká tahle série i při vašich významných absencích a zejména bez Viktora Půlpána bude?
No, bude zajímavé, jestli bude hrát „Šířa” (lídr soupeře Šiřina), protože jsme se doslechli o nějakých problémech s patami, tak nevím, zda bude připravený. My bychom se jistě nezlobili, pokud by jako nejlepší hráč Opavy chyběl (usměje se). Zatím jsem příliš neviděl nového opavského Američana Gumbse, kterého si budeme muset naskautovat. A ostatní známe. Oříšek bude Markusson pod košem, aby se nedostával do jednoduchých pozic a útočně nedoskakoval. Další věc je, že v Opavě se bude hrát velmi těžko, budou mít vysoké návštěvy a čekám bouřlivou atmosféru. My tam ale už jednou dokázali zvítězit, dokázal to jednou i USK ve čtvrtfinále, takže to asi jde. Oni jsou podle mě favority, mají výhodu domácího prostředí, ale my se pokusíme překvapit třeba už při prvních dvou zápasech, jedna výhra v Opavě by byla super. Taky doufám, že atmosféra z našeho Zápasu 7 s Pardubicemi se přenese i do semifinále a lidi budou chodit i dál a vytvoří nám potřebnou domácí kulisu.