Nechápu, že i po 18 prohrách přišla plná hala!

S DALIBOREM FAITEM Kdo nikdy neztratil grandslamové finále ze tří mečbolů, ten si jen těžko představí, jak se to může stát… Kdo nikdy nestál před hrozivou tíhou exekuce rozhodujícího pokutového kopu, nikdy by neuvěřil, jak nicotně malá se najednou může zdát ta více než sedmimetrová brána…  A kdo nikdy nečelil psychickému tlaku a důsledkům 18 porážek v řadě, nad to ve světlech reflektorů nejvyšší soutěže, ten by se jen těžko mohl vcítit do duší skupiny mužů z jihu Čech, kterou to potkalo v této sezoně v Kooperativa NBL. A stejně tak by mohl být udiven, jak niternými a hluboce euforickými emocemi bylo v sobotní večer provázeno sprovození této strašlivé série z povrchu zemského…

S DALIBOREM FAITEM Kdo nikdy neztratil grandslamové finále ze tří mečbolů, ten si jen těžko představí, jak se to může stát… Kdo nikdy nestál před hrozivou tíhou exekuce rozhodujícího pokutového kopu, nikdy by neuvěřil, jak nicotně malá se najednou může zdát ta více než sedmimetrová brána…  A kdo nikdy nečelil psychickému tlaku a důsledkům 18 porážek v řadě, nad to ve světlech reflektorů nejvyšší soutěže, ten by se jen těžko mohl vcítit do duší skupiny mužů z jihu Čech, kterou to potkalo v této sezoně v Kooperativa NBL. A stejně tak by mohl být udiven, jak niternými a hluboce euforickými emocemi bylo v sobotní večer provázeno sprovození této strašlivé série z povrchu zemského…

„Byla to euforie, jako bychom vyhráli ligu. Nebo jako bychom postoupili v rozhodujícím zápase play-off. Neskutečný pocit! Pro některé z nás to byl opravdu hodně emotivní moment,“ přiznal power forward Dalibor Fait, který jako druhý střelec velkým dílem – 16 body za pouhých 17 minut – pomohl jindřichohradeckým Lions doma složit Svitavy a ukončit tak bezmála čtyřměsíční čekání na první ligovou výhru sezony.  
 
„Samozřejmě jsme to zapili, jako kdybychom slavili nějaký titul,“ dodal.



Dalibore, když vás poslouchám, skoro se nejde nezeptat – byli někteří z vás i dojatí?
Já se k tomu taky přiznám, byl jsem hodně dojatý. Nějak to ze mě spadlo a nevydržel jsem to.

Povězte pro ty, kdo si tak nekonečnou pouští porážek nikdy neprošli, jak jste si celé ty čtyři měsíce protrpěli?
Ta „deka“ byla už tak těžká, že kdykoli jsme vyhrávali jen o pár bodů, tak už tam jsme byli tak nervózní, jak jsme to chtěli hlavně udržet a neudělat žádnou chybu. Jenže právě tou křečovitou snahou chyby neudělat k nim docházelo a názorně se to potvrdilo třeba v Kolíně. Ta nervozita byla neuvěřitelná a všichni jsme tu výhru už potřebovali. Naštěstí tím, že přišel nový člen trenérského týmu, který trochu uměrnil naši hru, něco nám k tomu řekl a řada věcí se změnila, jsme dostali i takový impulz s tím pohnout a konečně se to povedlo.

Chorvat Rudolf Jugo přišel pár dní před zápasem – kolik toho stihl a čím vypomohl během samotného utkání?
Během čtvrtečního tréninku, kdy nás viděl poprvé, jen seděl na tribuně a sledoval nás. V pátek už se do toho zapojil aktivně, byl při rozboru videa a už i trénink měl jiný náboj než klasická předzápasová příprava. Ten trénink byl i trochu jinak sestavený. Pan Jugo měl dobré nápady, pozměnil třeba některé obranné rotace i další věci a během zápasu trenéru Forejtovi hodně pomáhal. I na něm byla vidět úleva, že tam konečně má někoho, s kým by mohl konzultovat taktiku nebo střídání, do kterého pan Jugo zasahoval dost. Všichni s ním jsou zatím spokojení.

Trenér Forejt po zápase přiznal, že doma i u vašeho týmu už se z něj pod vlivem vršících se porážek stával „nesnesitelnej dědek“. Byli jste ke svému nejbližšímu okolí stejně nerudní i vy, hráči?
Naštěstí generální manažer a majitel klubu Radek Novák se snažil nevyvíjet na nás nějaký tlak a bral to spíš na sebe. My samozřejmě věděli, jak to je, ale v šatně to pořád fungovalo. Když to vezmu, máme tu neuvěřitelně skvělou partu. Nezažil jsem nikde lepší. Srb Edi Sinadinovič řekl to samé, i když hrál ve spoustě týmů, tak tady mu to přijde jako rodina, což ještě nikde neviděl. My jako hráči jsme na sebe samozřejmě tlak vyvíjeli sami, ale od vedení jsme to vyloženě nepociťovali. A doma nebo mimo se to na někom mohlo podepisovat, ale nebylo to tak znatelné jako u trenéra. Na nás to padalo i ze sociálních sítí, ale neřekl bych, že to bylo tak hrozné.

Proč to nakonec klaplo zrovna se Svitavami?
Sešly se takové věci, jako že jim chyběli Kerr a Smithson, navíc jsme měli informace, že řada hráčů byla nemocná nebo se zdravotními  limity. My navíc znovu hráli před plnou halou. To dodneška nechápu, že i po 18 prohrách na nás znovu přišla plná hala! Podpořila to i trenérská posila, dařila se nám střelba, kdy jsme dávali někdy i hodně těžké střely. Nějak se to všechno sešlo. Myslím, že kdyby proti nám stál jakýkoli český soupeř kromě Nymburka, hráli bychom s ním podobně.

Rozhodla druhá půlka (55-41). Co jste do ní změnili?
Spíš jsme pokračovali v našem výkonu. My do teď měli v zápasech výkyvy. Nejdřív bývala jedna čtvrtina dobrá a tři špatné. Pak se to zlepšilo a byly už tři dobré a teď mi to přišlo stabilní, bez výkyvů, celý zápas. Plnili jsme pokyny a v poslední čtvrtině při našem náskoku už Edi na rozehře dobře natahoval čas.

Vy sám jste toho za pouhých 17 minut postíhal docela dost – 16 bodů, 4 asistence, 3 doskoky, zisk i blok. Jak se to všechno povedlo?
Ani nevím (směje se). Nějak se to sešlo. A v útoku jsem asi byl ve správný čas na správném místě. A byl to asi můj první zápas odehraný podle mých představ.

Za poslední dva měsíce jste vyměnili celou zahraniční část posádky. Nový kvartet už vypadá, že vydrží?
Myslím, že dalších změn už potřeba nebude. Od vedení víme, že už to ani měnit nechceme. S příchodem rozehrávače Ediho Sinadinoviče, který v šatně mluví s Američany i s námi Čechy, jsme získali takovou spojku mezi všemi. Později přišel i pivot Ratko Petrič, s kterým je sranda, a nakonec Kenny Rhymes, s kterým si taky rozumíme. Teď jsme v sestavě, které je už ideální.

Jako týmu vám posledních pět zápasů pokaždé napršelo nejméně 10 trojek. S Tury jich bylo 13. Spoléháte na palbu z oblouku hodně?
Neřekl bych. Snažíme se hrát hodně na Ratka Petriče pod koš. Máme ale i kvalitní střelce a snad až na Ratka můžeme z dálky vystřelit prakticky všichni. Zase se na to ale nechceme nějak soustředit.               

13 zápasů do konce dlouhodobé části, při manku 5 výher na USK, Brno a Ostravu, je pro vás reálné se ještě z poslední pozice pokusit vymanit?
Hrát se o to dá stále, ale bude to samozřejmě těžké.