Nechceš si to připouštět, ale v hlavě by to bylo
O HLAVĚ S LUKÁŠEM FEŠTREM Během šesti dnů minulého týdne zlomili obě dosavadní pravidla této sezony – 1. venku neškodní, 2. doma suverénní „stovkaři“. Stačilo se vydat do Pardubic, kde se Válečníci vždycky nějak dokážou vyhecovat, což potvrdili dalším velkým lupem. A pak se přidal i složitý domácí duel se zónujícími Sovami, kde Děčín v závěru málem doplatil na svou aktuální jedenáctou pozici na trestné linii. To když Američan Klint Carlson a poté i Robert Landa minuli celkem čtyři rány a při tříbodovém vedení stále nechávali Pražany při životě. Kariérně 81procentní šestkový kat Lukáš Feštr by se v takovou chvíli cítil jako ryba ve vodě, počkat si ale bude muset na jinou příležitost. Právě i o šestkách svého Děčína bude hovořit v následujícím rozhovoru, stejně jako o – pro jednou zaplašené - „pražské noční můře“, defenzivní pasti Dina Repeši, třicetiprocentních výkonech venku a záchranném výjezdu do města perníku.
O HLAVĚ S LUKÁŠEM FEŠTREM Během šesti dnů minulého týdne zlomili obě dosavadní pravidla této sezony – 1. venku neškodní, 2. doma suverénní „stovkaři“. Stačilo se vydat do Pardubic, kde se Válečníci vždycky nějak dokážou vyhecovat, což potvrdili dalším velkým lupem. A pak se přidal i složitý domácí duel se zónujícími Sovami, kde Děčín v závěru málem doplatil na svou aktuální jedenáctou pozici na trestné linii. To když Američan Klint Carlson a poté i Robert Landa minuli celkem čtyři rány a při tříbodovém vedení stále nechávali Pražany při životě. Kariérně 81procentní šestkový kat Lukáš Feštr by se v takovou chvíli cítil jako ryba ve vodě, počkat si ale bude muset na jinou příležitost. Právě i o šestkách svého Děčína bude hovořit v následujícím rozhovoru, stejně jako o – pro jednou zaplašené - „pražské noční můře“, defenzivní pasti Dina Repeši, třicetiprocentních výkonech venku a záchranném výjezdu do města perníku.
Lukáši, zažil jste to díky působení u Sov a nyní v Děčíně na obou stranách – jak se stalo, že USK je pro Děčín poslední dva tři roky tak obávaným soupeřem, ať se hraje kdekoli?
To vůbec nevím. USK asi ví, jak na nás hrát. I ten víkendový zápas vypadal tak, že jsme dobře začali, ale pak jsme se už zápasem protrápili a urvali ho ne právě basketbalově. Nešlo nám to, USK nás přibrzdil zónovou obranou, my nebyli schopní se trefit z dálky (trojky 25/3) a spíš jsme to ubojovali a umlátili. Určitě jsme soupeře nepřestříleli a nepřehráli pěknými akcemi. Bylo to na morál.
Když jste ještě v sezoně 2016/17, kdy vám to šlapalo pod koučem Alilovičem, hájil barvy USK, tehdy jste se na zápasy s Děčínem už téměř těšili?
Už za mých dob v USK jsme v Děčíně párkrát vyhráli. Pamatuju si, že jsme tam jezdili s tím, že nás sice čeká bouřlivá atmosféra a že Děčín doma bude silný, ale že to bude super, a i kdybychom prohráli, tak ne že by nám to bylo jedno, ale přece jen s výhrou se tam nepočítalo. Prostě jsme se vždycky chtěli v zápase udržet co nejdéle a v koncovce už se pak může stát cokoli. V minulé sezoně se USK na nás dařilo extrémně, a i když jsme dosud všechna tři utkání doma dominovali a dali soupeřům stovku, tak jsme věděli, že to zase nebude jednoduché. Osobně jsem ale rád, že jsme doma zase nevyhráli o dvacet, ale až v koncovce a vydřeně, což je lepší, než doma vyhrávat pořád jednoznačně a pak se najednou spálit. Takhle víme, že máme stále ve hře rezervy a musíme dál pracovat.
Trochu zvláštní je, že ta schopnost USK vás strašit stále trvá, i když letos je opět jiný trenér, a z užšího kádru zůstali jen čtyři muži.
Já teď nechci nijak podceňovat USK, ale oni k nám mohou jet s tím, že už tu párkrát vyhráli, že pod tlakem na výhru jsme my a že jejich vítězství bude spíš překvapení. Nebudeme si nalhávat, že by sem jezdili v pozici favorita. Hrají tu s čistou hlavou a to jim často pomáhá.
Docela překvapilo, že ačkoli USK má nyní jen jednoho opěrnějšího pivota, vy jste na doskoku vyhráli jen o osm.
Tohle bylo zapříčiněné i tou zónovou obranou, ve které byl soupeř možná tři čtvrtiny času, a přece jen zóna nám přibrzdí rytmus hry. My chceme hrát rychle dopředu, vytvořit si volné pozice, a ty hned využívat. Při zóně ale není vždycky snadné dostat se do podkošového prostoru.
Byla zóna tím hlavním, co na vás trenér Repeša zkoušel ušít?
Určitě. Na začátku utkání USK bránil osobně, my tam rychle vedli 9-2, ale pak si soupeř vzal timeout a po něm přešel do zóny, což nás zpomalilo.
Zápas byl rozhodnutý trojkou Carlsona už 100 sekund před koncem. Vy jste pak nedali tři trojky a čtyři šestky. Byly to velké nervy?
Samozřejmě byly. Že se rozhodlo už tak dlouho před koncem, bylo zvláštní, my tam ale zavřeli obranu a USK už nám nic nedal. Ty nedané šesky byly nešťastné, nejdřív minul obě Klint Carlson a pak ještě „Bob“ Landa pár vteřin do konce. Viděl jsem, že lidi už vstávají a tleskají a říkal jsem si, že stačí dát jednu a bude klid. Nakonec to tak nedopadlo, ale naštěstí „Šíša“ (Šiška) skvěle zabojoval na útočném doskoku a tím to bylo ukončené.
Vás se zatím celkem vyplatí faulovat, protože jste na trestní linii jedenáctí s 67 procenty a kromě Autreyho, Pomikálka, Kroutila a vás to u dalších tak slavné není. Cítíte, že vás šestky trápí?
Trochu asi jo. I v těch předešlých zápasech doma jsme nedali třeba deset šestek. U zápasů, co se rozhodnou dlouho před koncem, si to člověk ani neuvědomí, ale v těch vypjatých koncích rozhoduje každý nedaný pokus. Já jsem zastáncem toho, že šestky může mít člověk nastřílené z tréninku, jak chce, mít tam klidně 90 procent, ale stejně se pak na ně musí jít v zápase s čistou hlavou, protože ta psychika tam pracuje, a hráč si nesmí absolutně připouštět, že jde na šestky a že je nedá. To je začátek konce.
Vy osobně se zatím obejdete bez pomoci mentálních koučů a dalších podobných pomůcek moderního sportovce?
Já se bez toho obejdu. Jistě nějaké výpadky v šestkách taky mívám, ale myslím, že to není nijak hrozné. Hlavní je ta čistá hlava a přesvědčení, že dám.
Vy jste s 30 procenty jedenáctí i v trojkách, čemuž ty tři domácí stovky s Hradcem, Ostravou a Olomouckem právě nenapovídaly. Je to tedy v tréninku a pak v zápase výrazně jiné?
Takhle to bývá asi u všech – na tréninku se může dávat a pak i člověk, který toho může mít nastříleno spoustu, přijde do zápasu a může shořet jako papír. My ale musíme střílet dál, mít odstříleno co nejvíc a hlavně mít to sebevědomí v hlavách. Abychom věděli, že to natrénované máme, a když jsme volní, tak tu obranu potrestáme. Tak k tomu musíme přistupovat. A i když statistika říká, že jsme jedenáctí, já bych to takhle vůbec neviděl. Střelců tu máme dost, jen potřebujeme získat tu sebejistotu na proměňování těch volných střel. A doufám, že je jen otázkou času, kdy půjdeme ve statistikách nahoru.
Zatím jste nicméně ve čtyřech zápasech ze sedmi byli na šedesáti až sedmdesáti bodech. Než to začne padat víc, bude na stejných číslech nutné držet i obranu?
Tohle jsme věděli. Když jsme jeli do Pardubic, naše výkony hlavně venku nebyly ideální. Doma jsme byli schopní vyhrát o dvacet třicet bodů a venku jsme byli ani ne poloviční. Podávali jsme tak třicetiprocentní výkony z našeho plného potenciálu. Jsem hrozně rád, že jsme se chytili zrovna v Pardubicích a hodně nám to pomohlo. A i když ani tam to nebyly střelecké hody, dalo se vidět, že tu výhru chceme víc než soupeř.
Po Pardubicích už se tedy opět „nebojíte“ ven?
To venkovní sebevědomí díky té první výhře bylo pro nás hrozně důležité. Přece jen pokud by se taková série na hřištích soupeřů táhla delší dobu, v těch hlavách by to zůstávalo, ač si to člověk nechce připouštět. Nechci teď vyhlašovat, že to teď venku všude vybrakujeme, ale sebedůvěru už nějakou máme a doufám, že to budeme potvrzovat dál a dál.
Proti USK zaujalo i to, že statisticky nebyl poprvé téměř vidět kolega Autrey. Věnoval mu soupeř extrémní péči, nebo jeho herní přednosti proti zóně tolik nevyniknou?
Přesně to nevím, ale ta zóna ho asi přibrzdila. Je to typ hráče, který rád najíždí a rozbíjí obranu, a není to klasický typ střelce, co chytí míč a hned ho pošle na koš. Ne že by nebyl střelec, ale radši najíždí a chodí do „stop jumpů“. Určitě víme, že je pro nás důležitý, ale taky nechceme spoléhat jen na někoho, jak nám to říká i trenér. Každý má být nebezpečný, každý zápas má vyniknout někdo jiný, abychom byli při skautingu nečitelní a pro obrany co nejvíc nebezpeční.
