Nejsme horší. Ale porážíme se sami

S LUKÁŠEM FEŠTREM Jako by byli stíháni deseti morovými ranami. Vedle řady těsných porážek se přidalo zranění důležitého bodovače Filipa Halady a teď jako blesk z čistého nebe přišel i odchod nejužitečnějšího hráče týmu a jednoho z nejlepších borců ligy Demajea Wigginse. 

Nově sestavený olomoucký REDSTONE neprožívá pod novým koučem a po přesunu do nové destinace právě příjemný start do další klubové etapy. A včerejší noc hrůzy to jen potvrdila. Hanáci doma ztratili duel s Brnem z vedení o pět dvě minuty do konce poté, co je soupeř přefinišoval úsekem deset k nule. A Olomoucko tak zapsalo už sedmou porážku v řadě. Tým však rozhodně nechce propadnout trudnomyslnosti, což v následujícím rozhovoru potvrdí i rozehrávač Lukáš Feštr.

Lukáši, jaká to pro tým byla rána, když jste se dozvěděli o odchodu power forwarda Wigginse? Měli jste o tom aspoň malé tušení?
Dozvěděli jsme se to po zápase v Ústí z minulé neděle, kde nám trenér řekl v šatně, že šlo o Demajeho poslední zápas. Takový je sportovní život, ale rána to určitě byla, protože žádné signály jsme dopředu neměli a o téhle možnosti (vyvázání Wigginse ze smlouvy v případě nabídky jiného angažmá - pozn.) jsme nevěděli.

Navíc vám už nějaký čas chybí a chybět bude křídelník Filip Halada, na jak dlouho to s ním vypadá?
Filip má něco s kolenem a zatím jde vše podle plánu. Nemělo by jít o nějak dlouhý výpadek v řádu měsíců, ale predikovat cokoli bych si netroufl.

Jak zatím zapadl nový power forward Balša Dragovič?
Je to další pomoc do naší zúžené rotace, která není právě velká. A když dočasně vypadl i Filip, bylo to už znát. Nebudu říkat, že Balša zapadl špatně, protože je to bezproblémový kluk, ale já to pořád beru tak, že nevyhráváme. My potřebujeme vyhrát, kolem toho se všechno točí. 

Sedm porážek v řadě, z toho řada těsných, je to už hodně na hlavu?
To určitě je. Lhal bych, kdybych řekl, že to člověk nevnímá. Bylo pár zápasů jako v Ústí nebo doma s Pardubicemi, které skončily jednoznačně, kdy soupeř byl jasně lepší. Ale pak tam byla utkání jako včera s Brnem, doma Děčín s košem v poslední vteřině, koncovka v Ostravě, nebo i druhý domácí zápas s Kolínem, to všechno byly souboje, kdy - a teď nechci, aby to znělo namyšleně, ale stojím si za tím - jsme nebyli horší, ale šlo to do koncovky, kde jsme udělali nějakou hloupou chybu a porazili jsme se v podstatě sami. Ne tím, že by soupeř byl lepší. V koncovce jsou ale chyby dvojnásob znát a my si tam pod sebou vždycky podřízli větev.

Brno teď v útoku rozhodně nezáří a vy jste ho měli dvě minuty do konce o pět bodů pod sebou. Dostavil se pak strach z vítězství?
To bych přímo neřekl. My cítili, že je to blízko a chtěli to konečně prolomit. Už potřebujeme jakoukoli výhru, klidně ušmudlanou. Když ale srovnám tenhle zápas a výkon v Ústí, tak byly diametrálně odlišné. Už byla vidět energie v obraně, konečně to šlapalo a udrželi jsme Brno na 61 bodech, a to jich ještě 27 dalo ze šestek. Jenže pak jsme neubránili klíčové pozice anebo jsme se trápili v útoku. Já ale doufám, že když budeme dál dřít, tak se to dřív, nebo později otočí v náš prospěch.

K tomu se ale nutně předpokládá i nějaká další posila.
To, myslím, zcela určitě.

Nový trenér vašeho týmu Robert Skibniewski před sezonou označil NBL za poměrně ofenzivní soutěž, kdežto polskou ligu vidí jako hodně obranářskou. Snaží se to přenést i do vašich výkonů?
To rozhodně. V útoku nám dává určitou volnost, byť v rámci nějakých principů, ale obrana je pro něj zásadní. My jsme v přípravě byli schopní odehrát defenzivně skvělé zápasy, ale pak jsme začali sezonu, kdy se nám dařilo nad poměry v útoku, a spoléhali jsme na něj až moc a obrana šla trochu na druhou kolej. My se ale musíme vrátit k základům. S tím, jak se teď v ofenzivě trápíme, nejde, abychom každý zápas dostávali 90 bodů a doufali, že v útoku najednou z šedesáti vyletíme na devadesát. Musíme tak začít od obrany a nastavit v ní určitý standard, abychom se na ni vždycky mohli spolehnout a ten útok pak přijde. Když se díváme na videa, ty pozice tam volné máme, jen nejsme schopní z nich trestat.

Poslední dny republiku opět začínají obcházet větší covidové obavy. Jaká je aktuálně situace ve vašem regionu a jak zatím po přestěhování klubu do Olomouce vypadají domácí návštěvy?
Jistě vnímám, že ta covidová čísla narůstají, ale snažím se nepřipouštět si možnost, že by mohl nastat další lockdown nebo podobná omezení. Že by znovu bylo vše zavřené a bez diváků. Už s tím žijeme skoro dva roky a nechci, aby to všem ”lezlo na palici”, když to řeknu ostřeji, a nechali jsme se tím stále ovlivňovat. Doufám tedy, že to bude dobré. Pokud jde o návštěvy, některé jsou lepší a jiné slabší, ale tohle pozoruju napříč český sportem. Když jsme hráli v Ústí, nebo když sleduju svůj bývalý tým Děčín, tak tolik lidí tam nechodí, a třeba o fotbale platí to samé. Mám na to takový náhled, že prakticky rok a půl se na sport nemohlo chodit a lidi se to odnaučili. Vytvořili si nové stereotypy a bude nějakou chvíli trvat, než začnou znovu chodit a nebudou se dívat jen na televizi a internet. Doufám, že situace bude v pohodě a my budeme moct žít normální životy.