Nepřipouštíme si, že by nám 7 stačilo

Jeho tým patří do pětice těch, které stále zůstávají ve hře o elitní nadstavbovou skupinu. A to se v případě pražského USK zdá jako malý zázrak. Už jen proto, že Sovy od konce října vyhrály jen dva z dvanácti ligových zápasů a jsou dvě kola před koncem základní části jen na sedmi vítězstvích, což by v minulých sezonách na A1 ani zdaleka nestačilo.

Pražané k tomu včera navíc získali ještě jeden pěkný bonus, a to postup mezi nejlepších osm v Českém poháru, kdy je jediná výhra dělí od „federálního” FINAL 8 v Bratislavě.

„Jako zázrak bych to úplně neviděl. Možná to tak vypadá v poslední době, protože se nám moc nedaří, ale do sezony jsme šli s o něco vyššími cíli. Pořád si myslím, že máme dost kvalitní tým na to, abysme všechny své cíle splnili. A je to tedy na nás,” příliš nesouhlasí soví rozehrávač Ondřej Švec, aktuálně druhý nejužitečnější hráč svého týmu.

Ondřeji, a nepřesvědčí vás ani to, že běžně bývá potřeba na postup do skupiny A1 jedenáct výher, a letos to půjde i na sedm až osm?
Tohle je dané tou vyrovnaností ligy, která se rok od roku zvyšuje. Každý může prohrát s každým, a to je stále víc znát.

A co říkáte na možnost, že osmý až jedenáctý tým se po 22 kolech můžou srovnat nejen na shodné celkové bilanci, ale i na vzájemné 3-3, a to ještě tak vyrovnané, že by rozhodoval i počet vstřelenách bodů v posledním kole?
Tak my, pokud by byla tabulka tří s Olomouckem a Slavií, bysme s oběma měli lepší vzájemné zápasy. A pokud jde o ty další možné minitabulky s Pardubicemi nebo Ostravou, tak ty, doufejme, nenastanou. Je to hodně zajímavé, ale po pravdě dopodrobna ty různé možnosti neznám.

Věříte, že je možné postoupit už bez další výhry i na těch 7 dosažených vítězství, nebo přece jen hrozba výhry Slavie, jež má také sedm úspěchů, v posledním kole nad Pardubicemi je příliš vážná a vy tak budete muset zvládnout minimálně Ostravu doma?
My si nepřipouštíme, že by nám stačilo zůstat na současném počtu výher. Počítáme, že musíme ještě jednou určitě vyhrát, ne-li dvakrát.

Po odchodu Samoury a poté i Ibarguena byl ve vaší hře znát v sezoně citelný pokles výkonu?
To určitě ano. S odchodem Patricka Samoury jsme nicméně nějak počítali, mohlo se to stát. On byl křídlo, kde máme na této pozici docela dost hráčů. Jasně, hned ten den, kdy odešel, jsme prohráli o třicet v Ústí, což nebylo příjemné, ale jinak nás víc zasáhl odchod Harvina Ibarguena. Odešla nám pozice pět, což byl větší problém. Navíc šlo o dobrého obránce, který měl i hodně doskoků.

Vzniklé vakuum se výrazně plodnějšími výkony snažil zaplnil čtyřicátník Blake Schilb, který byl mimochodem vaším jasně nejužitečnějším hráčem za měsíc prosinec. Je zejména pro vaše mladší hráče dobrým vzorem?
Nevím, jak to berou všichni moji spoluhráči, ale pro mě určitě. Ono to bylo trochu zkreslené tím, jak Blake (po zranění) začal sezonu trochu pomaleji, a než se do toho dostal, tak to trochu trvalo. Já ale od začátku říkal, že se do toho dostane, což se pak i stalo. Ukazuje, jak je kvalitní hráč. On ani nepotřebuje dávat tolik bodů k tomu, aby si všichni všimnuli, jak nám pomáhá v obraně i útoku.      

A jeho trénérský přínos v roli hrajícího asistenta se na vás propisuje také?
Při zápase je to přirozené, když se o něčem bavíme, tak funguje jako třeba kapitán, každý ho tak bere spíš jako zkušeného spoluhráče, který vám něco poradí, než jako asistenta kouče. V rámci možností to tedy nějak zvládá, ale není reálné, aby byl klasickým asistentem.

Včera jste zvládli nervydrásající pohárové drama doma s Olomouckem, které se rozhodovalo až v koncovce. Nakolik pomohlo, že soupeř přece jen šetřil minuty svých hlavních opor a vůbec nenasadil úderného power forwarda Cartera?
Asi je možné, že to pomohlo. I na naší straně to nebylo tak vytížené. Kromě Cartera ale ostatní hráli a myslím, že mají dost kvalitní tým na to, aby byli schopní vyhrát i bez něj.

Jen čtyři body za 25 minut vám dal finalista NBA z roku 2019 Jacob Evans. Z vlastní zápasové zkušenosti - je pořád znát, že je to hráč, který má něco takového za sebou? Zatím to i podle statistik není tak, že by extrémně vynikal zápas co zápas...
Souhlasím. Nevím, co měl od té doby za sebou. Mám pocit, že ho postihlo nějaké velké zranění kolen, což se asi může táhnout. Špatně se to hodnotí, zároveň si ho z NBA nepamatuju, jak tam hrál. Asi už to není, co bývalo, když je po NBA v NBL. Za mě je to hráč, který dělá tak nějak všechno, ale není v  něčem extra dobrý. Musím ale uznat, že když do mě najel v minulém zápase, tak jsem pocítil, že je hodně silný. Záleží asi, v jaké byl ve středu zrovna situaci, ale čekal bych něco víc, když sem přišel jako hráč Finále NBA.

Koncovku, kterou po nájezdu z šestek na konečných 85-84 rozhodl spoluhráč Matěj Šafařík, jste právě na něm nechali cíleně?
Vyplynulo to ze situace, soupeř přebíral clony a „Šáfa” je dobrý v nájezdu, dokáže objet jeden na jednoho pivota soupeře. Byl to nějaký plán, ale jemu se hlavně dařilo, takže to vyšlo na něj.

Pojďme i k vám. Vy jste začal sezonu výborně na doskoku, kde jste vršil na rozehrávače vysoká čísla, ale ta pak poněkud opadla. Začaly si na vás týmy dávat větší pozor?
Asi je to možné, na druhé straně na doskok si soupeř zase tolik pozor dát nemůže, možná na ten útočný. Vychází to prostě ze hry a nedá se to zase tolik ovlivnit. Nemyslím, že bych něco měnil a přestal za těmi míči chodit, ale asi ne každý zápas jde mít deset doskoků.

Aktuálně jste jako těsně druhý nejužitečnější hráč týmu za Jadenem Campbellem na 10 bodech, pěti doskocích a čtyřech asistencích. Plníte zatím vlastní očekávání?
Statistiky vždycky můžou být lepší, ale v rámci možností jsem asi spokojený. Jediná věc je, že jsme měli mít o pár výher navíc, abysme teď neřešili nějaké minitabulky o A1. Bohužel se ty moje statistiky neprojevují na týmových výsledcích, takže to pak přijde vniveč.