Nešlo říct NE nejlepšímu EuroBasketu historie

S DINEM REPEŠOU Jeho mise u chorvatské reprezentace mužů trvala jen jedno léto. Léto, které měl enormně nabité, ale zároveň mu za to stálo, byť národním asistentem kouče Emira Mulaomeroviče byl jen pár měsíců.

Jeho nadřízený jej ovšem překonal jen o půl roku - nastoupil v lednu a po osmifinálovém vyřazení ze zářijového EuroBasketu sám odstoupil. Stejně jako šéf federace Stojan Vrankovič, jenž pozici prezidenta zastával posledních šest let a který věřil, že tým měl na lepší výsledek. A jak to bude dál s Dinem Repešou, toho času i koučem pardubické Beksy? Nejen o tom bude následující rozhovor pro web NBL.

Dino, když skončili všichni důležití muži, platí to i pro vás jako asistenta?
Nejdřív musím doplnit, že novým prezidentem se mezitím stal Nikola Rukavina (dosud byl viceprezidentem), což je mimo jiné člen vedení energetické společnosti HEP, která je naším hlavním sponzorem. Já s ním mám velmi dobré vztahy, on s námi byl i na EuroBasketu a je to velmi dobrý kamarád bývalého prezidenta Stojka Vrankoviče. Myšlenkově spolu souzní, takže se zase tolik nezměnilo. Jinak pro mě je nejlepší, když se během sezony budu věnovat jen jedné práci. Nechtěl bych dělat souběžně na dvou projektech, protože se pak nedá soustředit na oboje stoprocentně, když jsem hlavním trenérem v klubu.

Je možný váš návrat k národnímu týmu, který nyní na nejbližší čtyři zápasy během sezony převzal sportovní ředitel reprezentace Aleksandar Petrovič (národní tým své země tak povede celkem potřetí), příští léto?
Trenér Petrovič to převzal, protože ze čtyř oslovených koučů na to nikdo nereflektoval. Byli to Spahija, Golemac a dva další. Všichni odpověděli, že teď ne a v létě možná. V létě by mělo přijít nějaké velké jméno, to ještě uvidíme, včetně toho, jak to bude se mnou. Možná bych na nějaké důležité zápasy mohl zase pomoct.

Vy jste jako hlavní ještě osloven nebyl?
Ne, ne, ne, je mi třicet a mám ještě čas. Máme určitě zkušenější trenéry pro tuhle pozici. Jistě, je škoda, že ti oslovení trenéři to teď nemohli vzít, ale já se musím soustředit na Pardubice. Jinak u mě je každé léto dost novinek, příště to tak může být Chorvatská federace i nějaká jiná. (usmívá se)

Bralo se vypadnutí v osmifinále EuroBasketu s Finskem při téměř maximálně silné sestavě jako jasný neúspěch?
Tam se stal problém, že si v posledním utkání ve skupině zranil náš první pivot Zubac (z LA Clippers) kotník. S Finskem to na pár minut zkusil, ale nešlo to. Na bránění Markkanena potřebujete hráče na sto procent v pořádku. Nám v tom utkání chybělo trochu štěstí a možná o něco lepší forma našich klíčových hráčů. Finsko proměňovalo neuvěřitelné střely, dalo 12 trojek. My na Markkanena vystřídali čtyři pět hráčů, bránila ho křídla i „čtyřky”, on ale odehrál zápas jaký odehrál (47 bodů). V dalším utkání Finové vedli i nad Španělskem ve druhé čtvrtině o 15 bodů. My tak prohráli s velmi dobrým týmem. Myslím, že to nebyla tragédie nebo velký neúspěch. Byla ale dobrá šance jít ještě o kolo dál.

Jak vyřazení brali vaši fanoušci a média?
I fanoušci by si přáli to čtvrtfinále. A média, ta byla korektní, neproběhla velká kritika. Hlavní trenér Mulaomerovič po turnaji odstoupil, je pravda, že byl pod určitým tlakem. Mně ale už před turnajem řekl, že po něm skončí. Musí se ale vzít v potaz i velká kvalita soupeřů. Byl to podle mě nejkvalitnější EuroBasket v historii.

Když jste zmínil Markkanena, ten asi mnohé na turnaji překvapil, jak skvělé individuální a navíc všestranné výkony podával. Hrál lépe než v NBA, že?
Když jsem ho po EuroBasketu viděl ve dvou zápasech za Utah, tak hrál s velkým sebevědomím a velmi dobře. Zlepšil se a v Jazz má teď velice dobrou roli, lepší než předtím v Clevelandu. EuroBasket odehrál skvěle, navíc finský tým má výbornou vnitřní chemii, funguje v této sestavě už několik let. Hrají pospolu a moc dobře, jako by to byl klubový tým. Od pozice 1 po pozici 4 všichni skvěle střílejí, špatně se tak od nich pomáhá, protože třeba Markkanen, který je týmový hráč, ze zdvojení uměl hledat volné trojkaře. My měli skvělé hráče, ale nehráli jsme tak dobře spolu a ta chemie nebyla taková jako u Finů.
 
Jaké byly v chorvatském týmu vaše asistentské kompetence?
Měl jsem velmi důležitou roli, trenér Mulaomerovič mi věřil dost. Zůstali jsme dál v kontaktu a mluvíme spolu každý týden o zápasech a podobně. Já připravoval každý zápas, dělal jsem i analýzy našich odehraných utkání. Chystal jsem skauting na soupeře a trenér se mě ptal, jak bych atakoval obrany, nebo jak bych bránil. Jistě si pak rozhodl sám, ale měli jsme spolu dobré vztahy a pro mě to byla výborná zkušenost.

Nakonec Zubac, Šarič, ani Hezonja neměli ani deset bodů na zápas. I když jste ve skupině odehráli všechny zápasy včetně těch s Řeky nebo Italy na pár bodů rozdílu, nechyběla od nich trochu větší produkce?
Při tak kvalitní pětce není jednoduché, aby každý dával deset nebo patnáct bodů. Zubac určitě odvedl dobrou práci pod košem, dobře doskakoval a spolupracoval s rozehrávačem Simonem. Možná jsme jen právě zpod koše nevytěžili dost bodů, i když jsme tam hráli dost. Bojan Bogdanovič měl skvělé zápasy, ale třeba s Estonskem nedal nějaké střely a potom mu chybělo sebevědomí a na konci chyběly i body, které se od něj čekají. Hezonja jeden dva zápasy odehrál dobře, v dalších už neměl moc bodů. Hlavní problém byl, že musel hrát víc na pozici 4 než na křídle, protože jsme neměli zálohu za Daria Šariče. Jistě, měli jsme tam mladé, ale třeba Prkačin nemá střelu z dálky, a na čtyřce pak není snadné hrát. Pro Maria to ale na čtyřce bylo těžké. Pozitivním překvapením pak byl na rozehře naturalizovaný rozehrávač Jaleen Smith. Odehrál skvělý turnaj, dobře bránil, by náš nejlepší rozehrávač a ani tolik nepotřeboval míč.

Objevily se na EuroBasketu nějaké nové trendy? Zdálo se, že při tolika skvělých hráčích tentokrát měly útoky navrch nad obranami.
Pokud jde o útok, tak týmy s hráči z NBA hrály jednoduše a hrály na své klíčové hráče. U Řeků jsem při skautingu viděl, že víc než půlku akcí v útoku pro Giannise Antetokounmpa hráli stejně jako v Millwaukee. Slovinci hráli pro Dončiče to co v Dallasu. Takže ta hra na turnaji byla jednoduchá, protože se hrálo jako v NBA. Skauting tak nebyl nic složitého. Ti hráči prostě dělají rozdíl ve hře 1 na 1, nebo 2 na 2 a nepotřebují žádnou dlouhou akci se šesti clonami, aby dali koš. V obraně byl vidět dost agresivní přístup s hodně přebíráním. Bylo tam dost atletických hráčů, kteří si to mohli dovolit. Hrálo se v rychlém tempu, s vysokou kvalitou a nakonec udělal pro Španělsko klíčový rozdíl trenér Scariolo, který dost měnil obrany. Já jsem se chystal i na Španělsko pro případné čtvrtfinále, takže jsem viděl, že měli dvě zónové obrany a dvě osobní, jednu s přebíráním a jednu normální. Takticky tak Scariolo udělal velký rozdíl a byl klíčem k zisku zlatých medailí. Španělé totiž neměli tak silný tým jako předchozích deset patnáct let.

Ještě pojďme na skok do Pardubic. Vy jste kvůli EuroBasketu chyběl ve většině přípravy, bylo to po návratu těsně před ligou znát?
Mně tohle říkal ze své zkušenosti už táta. Sám míval po návratu od reprezentací problémy pravidelně, pokaždé začínali špatně. Pro mě bylo ale tohle léto důležitou zkušeností a já nemohl říct NE před nejsilnějším EuroBasketem historie, když jsem měl mít tak důležitou roli. Vrátil jsem se deset dní před ligou, k tomu jsme neměli vůbec příznivý úvodní program. Začínali jsme třikrát venku a hned potom jsme měli doma nejlepší tým ligy. Po porážkách v Ostravě a Děčíně jsme ale včetně poháru vyhráli sedmkrát z osmi utkání, kdy s Nymburkem jsme mohli vyhrát taky a prohráli jsme o jeden míč. Dost jsme se tak zlepšili, a pokud se nikdo nezraní, budeme pokračovat stejně dobře i dál. A zkusíme to vítězně dotáhnout až do reprezentační pauzy. Myslím, že sezona se nerozhoduje v prvních deseti patnácti utkáních. Hlavní je postoupit do A1 a pak už hraje roli každý zápas.

Před utkáním se Slavií jste čtyřikrát v řadě v lize ubránili soupeře na úrovni 70 bodů, totéž i při třech výhrách v Alpe Adria Cupu. Hodně jste se na defenzivu soustředili?
Určitě jsme na ní po mém návratu k týmu hodně pracovali. A taky jsme přestali tolik ztrácet. První dvě utkání jsme ztratili 43 míčů, což bylo na nás neuvěřitelné číslo. Pak jsme ale začali hrát disciplinovaně, dávali jsme víc košů a potom bylo jednoduché bránit. Naopak když se ztratí míč, je z toho protiútok a ten se brání složitě.