Nevím, jestli už jsem takhle vypěnil. Play-off začalo!

Sám nepamatuje, že by takhle někdy vybuchl. A dokonce byl jako kapitán vyloučen. Jakub Šiřina ovšem už také dlouho nezažil takto dramatické a vyhrocené derby o severní Moravu v po střechu napěchovaném ostravském Tatranu.

Opava z něj do sobotní noci odjížděla zdrcena třetí porážkou od NH v řadě a navíc i odsunuta rivalem až na osmé místo. Na místo činu se nyní vrátíme s mužem v „hlavnej úlohe”, který neskrývá, že pro jeho letos trápící se celek už dávno začalo play-off.

Jakube, co jste cítil po už třetí porážce v řadě od NH, která vás navíc i přeskočila v tabulce?
Tak jako každý prohraný zápas to nesu těžce. Teď je to samozřejmě o to hutnější, že jde o místní derby, které jsme byli zvyklí nevím kolik posledních let vyhrávat, a to i na palubovce „enháčka”. Za tu polední dobu jsme s ním neměli výraznější problémy a teď nás už třikrát porazili. Povedl se jim letos kádr, nějací cizinci a oproti předchozím sezonám udělali velký pokrok. U nich tak nastal herní progres, u nás naopak trvá celosezonní nemohoucnost a trápení, což pokračovalo i v sobotu.

Už jste si ani nemyslel, že se ještě dočkáte pravidelně vyrovnaných derby a burácejícího vyprodaného Tatranu?
Tak Tatran při derby vždycky býval poměrně plný, přece jen jsou to dva rivalové, naši fanoušci to mají do Ostravy kousek a atmosféra tam vždycky byla jedinečná, byť jsme se většinu posledních sezon pohybovali na opačných pólech tabulky. „Enháčko” není zvyklé mít každý zápas plnou halu, o to je to derby pak třaskavější. Já jsem i tentokrát čekal bitvu až do konce, bohužel to nebylo s dobrým koncem pro nás.

Poslední derby už vypadalo jako play-off, a to se vším všudy. Dá se říct, že play-off začalo už nadstavbou?
My si samozřejmě i v šatně říkáme, že pro nás to play-off začalo dřív. Nepohybujeme se tam, kde bysme chtěli, a už i zápasy před nadstavbou jsme brali jako přípravu na play-off. Pořád ještě zbývá 12 utkání a musíme to brát jako předkolo play-off a udělat všechno pro to, abysme se tomu skutečnému předkolu vyhnuli.

Můžou ty emoce být ještě někde výš než v sobotu, kdy bylo vše nad míru vyhecované?
Těžko říct. Ten závěr byl vyhnaný do extrému a zápasy play-off budou vyhrocené podobně, ovšem nejen určitá pasáž, ale celý průběh. Tam už se jede na krev od první do poslední minuty a tak by to mělo být.

Co spustilo vodopád vaší nevole v závěru duelu v Ostravě, po němž jste krátce po sobě obdržel dvě technické chyby, a byl tak vyloučen? Šlo čistě o odpískání vašeho nesportovního faulu, nebo i o situace předtím?
Já se k tomu už nechci vracet. Byl bych pak jako jediný potrestaný a za to mi to nestojí.

Vás v dané situaci nejvíc rozlítilo, že váš defenzivní zákrok na zakončujícího soupeře byl posouzen jako nesportovní? Nebo jste dokonce reklamoval, že vůbec nešlo o faul?
Faul to samozřejmě byl, o tom není sporu. Já nesouhlasil s tím nesportovním charakterem. Jasně jsem ukázal snahu jít na blok, jako první jsem trefil balon, až pak ruku. Faul to byl, ale ne nesportovní.

Byl to ve vašem podání výjimečný výbuch emocí?
Upřímně si ani nepamatuju, kdy jsem, a jestli vůbec jsem takhle někdy vypěnil. V sobotu to ale ve mně už bobtnalo a na konci jsem se prostě neudržel. Nebudu se ale za nic omlouvat, stojím si za tím. Tak to prostě vybouchlo, dal jsem ty emoce najevo a to k tomu patří. A myslím, že naši i domácí fanoušci se bavili.

Podle všeho váš výstup měl sledovanost i na sociálních sítích, je to po uklidnění emocí nepříjemné, anebo to nijak neřešíte?
Co kde koluje, to vůbec neřeším. A je mi to úplně jedno.

V té závěrečné sekvenci došlo i na diskusi vás a spoluhráče Martina Gniadka se zřejmě ostravským fanouškem. Neschylovalo se tam už i k nějakému konfliktu, než pro vás přišli spoluhráči?
Já během hry nevnímal nic, i když někdo říkal, že se tam něco sprostého pořvávalo, ale na to nemám čas to vnímat. V tom závěru už i vzhledem k té situaci někteří diváci chtěli projevit své emoce. Ale nic většího nehrozilo, byla to jen slovní výměna názorů.

Tatran je jednou z ligových hal, kde je hlediště na dosah ruky od hrací plochy. Když je navíc úplně nabito, je někdy těžké udržet emoce a nervy na uzdě a nenechat se strhnout k interakci s publikem?
Já to fakt nevnímám a tyhle vyhrocené zápasy, kdy je narvaná hala fanoušky obou týmů, mám rád. Když je ale nervní průběh a tahá se to o pár bodů, není čas stíhat poslouchat, jestli na mě někdo z první řady pokřikuje. To jedině, že mi pak někdo z lavičky řekne, kdo na mě co křičel. Samozřejmě někdy se stane, jako jednou v play-off v Kolíně, že tam někdo z první řady nadává v přerušené hře, že to člověk slyší víc, než by chtěl, a pak nějaká slovní výměna proběhla, ale rozhodně to není pravidlem.

Jak velkou roli v té emotivní situaci v závěru sehrálo nepříznivě se vyvíjející skore a celková situace vašeho týmu?
Tak, nikdo z nás nechce prohrát, a v derby zvlášť, bylo to vyrovnané až skoro do konce a emoce pak pracují úplně jinak. A ti diváci, co tam sedí s pivem v ruce a třeba nikdy pořádně nesportovali, těžko pochopí, o čem teď mluvím.

NH vyhrála díky většímu počtu trojek a dvakrát menšímu počtu ztrát, což dříve bývaly vaše důležité přednosti. Není to trochu paradox?
Ztráty jdou určitě za mnou, protože jsem jich vyrobil hodně a to bych si jako zkušený hráč neměl dovolit. Chyběl nám druhý rozehrávač „Kuřka” (Kouřil), takže jsem musel hrát skoro celý zápas a někdy jsem se snažil až moc hrát dopředu a z toho pramenily zbytečné ztráty. A pokud jde o trojky, domácím jsme jich dovolili hodně otevřených a oni jsou střelci. V první čtvrtině proměnili pět a pak se už takový tým těžko zastavuje, což znám z vlastní zkušenosti. Po pěti trojkách v první čtvrtině chytne lauf každý z nás a týmu se hraje úplně jinak, než když se teď z oblouku trápíme a nikdo není schopný nic trefit. A my jsme tým, který bez trojek vyhrává horko těžko.

Co je teď váš hlavní cíl? První i druhé místo se zdá mimo dosah, na třetí Ústí, které má utkání k dobru, ztrácíte 12 zápasů do konce tři výhry.
Od třetího místa je to strašně vyrovnané a ještě se hraje hodně zápasů a může se to hodně pomotat. Při naší momentální formě a zdravotní situaci je prioritou vyhnout se předkolu a uvidíme, kam se nám nepodaří posunout.

Jak to vypadá s vašimi aktuálními absentéry, kterých jste v této sezoně měli už nepočítaně?
Je pravda, že od začátku sezony do dneška jsou tam odchody, příchody, zranění, ani si nepamatuju, kdy jsme hráli kompletní. Dnes začali trénovat Filip Zbránek i „Kuřka” a věřím, že na Kolín bysme mohli být komplet, ale nechci nic zakřiknout.

Jednou z posledních událostí je návrat Martina Gniadka z vrcholového důchodu. Překvapil vás tím, anebo jste v tom měl prsty? A trénoval někde, když se po takové době vrátil ve velmi slušné formě?
Martin to s námi, staršími, předem konzultoval, volal nám, že se k tomu rozhodnutí chystá. A my, starší, to schválili a byli jsme jen pro. Pak jsme to prodebatovali i s ostatními kluky v šatně, co si o tom myslí, a všichni ho uvítali s otevřenou náručí. Je to jenom dobře, když nám vypadl pivot Bassett, a na pivotu jsme se trápili. Sice půl roku nehrál, když jenom trénoval s nějakou pralesní ligou, ale na to, že takovou dobu nebyl v profi zápřahu, klobouk dolů za to, jak to zvládá, a já samozřejmě vím, že to ještě posune dál. Je důležité ho mít v týmu, nejen na hřišti, ale i v kabině. Kdo ho nezná, tak tohle asi ani nepochopí...