Noční rozhodnutí a vítězná premiéra po jednom dnu u týmu!

V osmačtyřiceti přišla znenadání šance, jaká se nerodí každý den. A on neměl ani celých 24 hodin na kývnutí, zda přijmout svůj první kariérní džob head coache v NBL. Přesto neváhal.

„Bylo to rozhodování prakticky přes noc, ale víceméně jsem tolik času ani nepotřeboval. Rozhodl jsem se brzy, že do toho jdeme. Zatím jsme dohodnutí do konce sezony, dál se nic neřeší. Soustředíme se jen na to, co je momentálně před námi,” hlásí bývalý dlouholetý ligista a také reprezentant Pavel Staněk, který je od konce minulého týdne novým koučem pražské Slavie, s níž v sobotu zažil na pardubické palubovce osobně snový nástup do ligy.

Pavle, jak se zrodil váš příchod do Slavie?
Já se už nějakou dobu znám s Michalem Naděm (generálním manažerem Slavie) a on věděl, že jsem v únoru skončil u žen Chomutova a po zápase v Ostravě mi zavolali, jestli bych do toho šel. Neměl jsem moc času na rozmyšlenou a takhle narychlo se to tedy upeklo.

Co jste vůbec před zápasem v Pardubicích s týmem stihl?
Byli jsme spolu jeden den a pak už byl zápas. Šlo o to se navzájem představit, udělat trénink, před zápasem mít video a jít na to. Měli jsme pro utkání nějaký cíl, ale samozřejmě víme, že je zatím krátká doba na to stihnout toho teď nějak hodně, takže se budeme soustředit spíš na to, abysme se namotivovali a případně udělali nějaké změny, které ale nesmějí být moc velké, aby se nenarušilo to, co má tým zažité.

Kolik jste toho vůbec o Slavii do minulého čtvrtka věděl?
Povědomí jsem o ní měl, protože tam pár lidí znám. A asi nejvíc zápasů v lize jsem viděl právě těch slávistických.

Jaký pocit byl uspět hned v prvním zápase v lize v roli head coache, po jednom dni s týmem?
Určitě jsem byl nervózní, protože jsem věděl, o co se hraje, a že po dvou dnech u týmu půjde o zápas, který určí, jak sezona bude pokračovat dál. Snažil jsem se na hráče působit v tom smyslu, aby si uvědomili, o jak důležitý zápas jde, že ho můžou rozhodnout malinké detaily, což se pak i ukázalo.

Nakolik byl úspěch v takovém utkání dán veličinami jako štěstí, i v tom na absence v týmu Pardubic, a nakolik byl rozhodující výkon vašeho týmu?
Co si budeme nalhávat - kolikrát když týmu chybí nejlepší hráč, tak ten tým se semkne tak, že hraje ještě líp než s ním. Znám to ze své hráčské kariéry a na tohle jsme se proto nesoustředili. Šlo hlavně o nás a náš výkon, abysme plnili věci, které jsme si řekli. Říká se, že štěstí přeje připraveným, ale já si myslím, že tady pro nás rozhodlo pár maličkostí, i když tam byl nějakou dobu i nepříznivý stav.

I po výhře na předkolo play-off stále ztrácíte dvě výhry, jak reálně jeho dosažení na úkor Pardubic nyní vidíte?
Je to malinko reálnější než před tím zápasem. My teď ale chceme jít utkání od utkání a nekoukat moc na to, jak se přibližujeme, nebo nepřibližujeme. Jde hlavně o to se semknout, být jeden tým, najet na play-off mód a udělat pro to maximum. Pokud to do toho dáme, tak si můžeme říct, že jsme to udělali a uvidíme, jestli to bude stačit.

Měl jste čas poslední roky NBL víc sledovat?
Sledoval jsem ji už z toho důvodu, že někteří kamarádi v ní působí. A sledoval jsem ligu i proto, že mám basket v krvi. Věděl jsem, že Opava se po dvaceti letech dočkala titulu a myslím, že přehled jsem neztratil.

Od doby, co jste fungoval jako asistent v Chomutově za jeho působení v NBL, byla někdy trenérská role v lize blízko?
Když jsme tenkrát Chomutov s Tomášem Eisnerem vedli, tak jsem byl ještě hráčem. Po kariéře jsem si potřeboval od basketu trochu odpočinout, takže jsem do toho neskočil rovnýma nohama. Vše má svůj čas a vývoj a já se pak k basketu znovu vrátil a pomalými krůčky šel nahoru, až přišly i evropské poháry s ženami Chomutova a teď i šance v NBL. Já si dřív říkal, že to prostě buď přijde, nebo ne. Rád bych u basketu zůstal a dělal, co mě baví. A samozřejmě mě těší, že to přišlo.

Co všechno jste kromě posledního roku a půl u žen Chomutova v ŽBL trenérsky zvládl?
Už předtím jsem u žen fungoval, než k týmu Chomutova přišel pan Rešetár. A tím, že jsem už dlouhodobě s Chomutovem propojený, pomáhal jsem i s extraligami dorostu a pak se taky strarám o klub v Sokolově, aby děti měly kde hrát, takže tam trénuju a zároveň se podílím na vedení klubu.

A čemu jste se věnoval mimo palubovky?
Bylo to kolo, což je můj koníček. Založili jsme si vlastní klub, na jehož řízení se podílím, vymýšlíme různé akce jako ultramaratony a objížím taky závody.

A mimochodem, jakou trenérskou licenci aktuálně vlastníte?
V květnu dokončuju diplomovou práci k té nejvyšší, takže jsem blízko.