Novomanžel a anonymní šampion? 4krát? Bylo by to neslýchané!
Jeho život i basketbalová kariéra právě finišují k velkému a zcela nezapomenutelnému milníku. Čtyřiadvacetiletý křídelník s dirigentskými aspiracemi Radek Farský tak i v horku semifinálové série s Nymburkem, v níž se už dnes večer může u Labe dočkat historického postupu, musí simultánně řešit i docela jiné záležitosti.
Zrovna včera navštívil matriku, aby se svou vyvolenou uchystal vše potřebné k velkému společnému dnu, který nastane už 27. června. Půjde-li mu to s Opavou v play-off i nadále tak dobře jako dosud, může si osudové ano se smečařkou extraligové UP Olomouc Adélou Borovcovou říct už jako čerstvý ligový šampion. A to není zážitek, který máte šanci si dopřát každý den.
„S přípravou svatby to jsou příjemné starosti a nijak mě to teď nebere soustředění na zápasy. Na matrice jsem byl po tréninku, lepší ani horší to být nemůže a já se tímhle nijak nestresuju. Žiju spontánně a snažím se životem bavit,” hlásí dle svých zvyklostí nespoutaný mladík s výškou 195 čísel, který bude mít se svou 185centimetrovou nastávající řádně vysokou veselku.
Radku, když jste si datum svatby plánovali, byla jasná věc, že to musí být pro jistotu až po finále?
My to řešíme už rok a půl a věděli jsme, že konec června bude sichr. Problém byl spíš s rozlučkou se svobodou, kterou řeším asi tři čtvrtě roku a záměrně jsem datum dával i tady až týden po finále. Já totiž klukům už loni v létě, když jsem šel do Opavy, říkal, že ho budeme hrát. (směje se)
To si pak asi během sezony museli mnozí říkat, jestli ten Farský nemluvil z cesty...
(směje se) Ještě tam nejsme a ten poslední krok teď bude nejtěžší, ale i kdyby náhodou to finále nakonec nevyšlo, tak i případná série o bronz končí skoro stejně. Já to ale fakt říkal, že si letos jdeme pro titul a za tím si stojím. Už před sezonou jsme na tiskovce oznámili, že naše cíle jsou nejvyšší a já chtěl hrát finále.
Na termín jsem se ptal i proto, že Pavel Slezák kdysi jako opora Prostějova musel veselku stihnout ve zrychleném režimu dopoledne, aby byl odpoledne k dispozici týmu na důležitém ligovém zápase, z nějž nebyl uvolněn. To byste asi nerad...
Tak, u nás v rodině se ví, že basket je priorita číslo 1 a tomu se všechno přizpůsobuje. Přítelkyně Adéla hraje taky nejvyšší soutěž a i u ní jsme počítali, že budou s Olomoucí hrát o nejvyšší příčky. Bohužel se to nepovedlo, ale aspoň nějaké želízko v ohni ještě zůstalo. (usmívá se)
Poslouchejte, to už jste několikátý ligový hráč s partnerkou nebo manželkou z pelotonu extraligových volejbalistek. Tahle soutěž má zjevně slušný potenciál...
My tam vidíme potenciál pro budoucnost. Chceme, aby český basket vzkvétal, a pokud si najdeme vysoké přítelkyně s atletickými přednostmi, tak je ten potenciál velký. (směje se)
Sotva jste do Opavy přišel, tak stojíte na dotyk od zápisu do ligových dějin, kterým by první vyřazení Nymburka z play-off za dvě dekády jistě bylo. Jak to prožíváte?
Prožívá se vedení 3-1 stejně po 30bodové výhře, jako by to bylo třeba po vydřeném prodloužení?
Jak to vůbec v klubu a jeho okolí v těchto dnech pulzuje. Už jste kontaktován i na ulici?
Shodou okolností jsme si s Kubou Mokráněm byli v pondělí sednout na kávu a notovali si, že je super, že nás ve městě nikdo moc nepoznává. Je fajn, že i když po zápase za námi chodí spousta lidí se vyfotit, tak ve městě si pořád připadáme inkognito. Tam to ještě moc cítit není. Na sítích ale fanoušky vnímáme, hodně to prožívají. A sem tam nás i někdo zastaví, když jsme na obědě, že nám drží palce. Museli bysme to ale celé vyhrát, aby se to dalo poznat víc.
Je to teď asi rozdíl oproti době, kdy se Opava potácela u dna ligové tabulky a u oběda v restauracích tým slýchával od sousedních stolů lecjaké výrazy, jak kdysi vyprávěl Jakub Šiřina...
Jo, je to kraj rázovitý (usmívá se), takže vám to tu řeknou napřímo, když se nedaří. Jsou to oddaní fanoušci, jdou za tím klubem v dobrém i ve zlém, a když podle nich nenecháte na hřišti aspoň to srdce, tak vám to dají „sežrat”. Já si ale tohohle vážím, moc se mi to líbí.
Jaký dojem ve vašem týmu panuje z toho, že druhý zápas v Nymburce vyhrajete o dvacet, čtvrtý doma dokonce o třicet a že až na jednu čtvrtinu v prvním utkání jste většinu série lepší, místy zcela jasně?
Co na to říct? Plníme pokyny na 110 procent, hrajeme jako jeden tým a to si užíváme. Je to brutálně kolektivní, v každém zápase se utrhne jiný hráč, podporujeme se navzájem a nálada v kabině je teď strašně dobrá. Stále ale zůstáváme plně soustředění na sérii, uvědomujeme si, že hráči Nymburka mají zkušenosti z Ligy mistrů, z reprezentací a zahraničních lig. Takže nálada je dobrá, ale neprožíváme výhry, jak by si možná lidi mohli myslet. Nejsme určitě nikde na hrušce.
Je hodně nečekané, jak místy až malý odpor obhájce trofeje klade?
Malý odpor bych neřekl. Nechci tu používat přehnaná slova, ale Opava je zkušený tým, hladový, ty roky, kdy skončila druhá, si vybírá zpátky a je ještě hladovější po tom to celé vyhrát.
V čem byl podle vás rozdíl mezi třetím a čtvrtým zápasem u vás, kdy ten třetí bylo dlouho dost vyrovnaný, a den nato jste kralovali?
Určitě v našich trojkách. Ve třetím zápase jsme jich trefili jen pět s mizerným procentem a pak to bylo 13. Jinak na doskoku jsme dominovali v obou zápasech.
Je právě doskok vaší hlavní zbraní v sérii?
Určitě. Klademe na něj důraz celou sezonu, během dlouhodobé části se to ale nějak nedařilo naplňovat, i když jsme to řešili před i po každém zápase i na každém tréninku i u každého videa, že chceme na doskok pod oběma koši víc tlačit. Možná tím, že jsme v tom byli vytrvalí a načetli si, kam zhruba máme chodit, a zažili si to, tak se to teď v play-off už dařilo.
Z Opavy to nemáte daleko do jiného města v kraji, jehož letošní play-off jízdu zatím napodobujete. Nechali jste se inspirovat hokejisty Třince, kteří z šestého místa po základní části dobyli titul po vyřazení třetí Sparty, prvních Pardubic a čtvrtého Hradce?
Určitě jsme ho sledovali. Hlavně tedy kluci, já na hokej tolik nekoukám. Je možné, že jsme Třinec chtěli napodobit, co jsem slyšel, tak třinecký tým je spolu taky dlouho, mají tam zkušené borce a v tom jsme si dost podobní, byť já se ještě za zkušeného nepovažuju. A když to mohl dokázat Třinec, proč ne i my? My jsme ani v sezoně nehráli nějak špatně, ale celá liga byla nesmírně vyrovnaná, los byl pro nás neúprosný a dopadlo to až sedmým místem. Nebýt ale zásadně ovlivnění tím bolestným vyřazením z FIBA Europe Cupu, tak sezona pro nás taky mohla vypadat jinak a nemuseli jsme jít do play-off až ze sedmého místa.
Pojďme k vám. Jaká je aktuálně vaše role v týmu? Už se posouváte k pozici rozehrávače, o které jste mluvil už před sezonou? Indikovalo to třeba vaše fungování ve čtvrtfinále, když chyběl kolega Kouřil?
Určitě to v sezoně mělo svůj vývoj. Na pozici rozehrávače hodně trénuju a nějaké zápasy jsem tam i odehrál, když chyběli „Šířa” (Šiřina) s Radovanem (Kouřilem). Ještě se tam necítím plně komfortně, ale časem se do toho, doufám, dostanu. Teď v play-off jsem při té absenci Radovana měl větší důvěru a jsem rád, že se to nějak povedlo. Pomalými kroky se na jedničku přeorientovávám.
Zatím se ale zdá, že i z pozice 1 jste stále spíš ten skórující guard, asistencí nesbíráte moc.
To platí. Kreativita v pick-and-rollech nikdy nebyla moje nejsilnější stránka a od mládežníků jsem musel být hlavně skórujícím hráčem, tak se to tolik nevyvinulo, ale občas je i skórující rozehrávač na hřišti potřeba. A třeba ty asistenci jednou budu přidávat.
V předkole a začátkem čtvrtfinále jste čtyřikrát za sebou skóroval dvojciferně, pak to ale byl šestkrát za sebou jednociferný nástřel i tři ratingy s minusem, až ve čtvrtém semifinále zase přišlo 15 bodů. Jaký důvod to mělo?
Já svoje statistiky takhle nevnímám. Pro mě je důležité, jestli na konci na tabuli svítí naše výhra. A vzhledem k tomu, že jsme předkolo i čtvrtfinále vyhráli, byl jsem spokojený. Náš tým je tak rozmanitý, že každý zápas se urve někdo jiný. A když se mi někdy nedaří střelecky, nebo hraju míň, tak mě zase zastoupí někdo jiný a v tom je síla našeho týmu, a proto jsme tam, kde jsme.
Co čekáte od čtvrtečního Zápasu 5 na půdě obhájce trofeje?
Čekáme, že Nymburk určitě přitvrdí, protože nemá co ztratit. My na to ale musíme být připravení a chceme se ponaučit ze čtvrtfinále s Brnem, kdy jsme jeli ven taky už s mečbolem, ale nepovedlo se to. Chceme tak jít do zápasu s větší agresivitou a se stejným tlakem na doskok jako naposledy, nebo ještě s větším. A doufám, že to vyjde.
