Nymburský paradox i největší chtíč

Je to nemalý paradox. Ač má na titul útočící Nymburk o 27 bodů kladné průměrné skore, na kontě už ho tíží dvě porážky.

Po selhání s USK a Brnem ale sklidil tři přesvědčivé výhry a v sobotu už v přímém souboji s Opavou může ve Slezsku dorovnat vedoucího obhájce trofeje. Ještě před tím ale dojde na premiéru v Europe Cupu v istanbulské aréně Fenerbahce proti starým známým z Bahcesehiru. O dění v lize, důvodech překvapivých porážek, zákulisí týmu i startu v Evropě nyní promluví kapitán Polabanů Martin Kříž.

Martine, co se to zatím u vás dělo? Buď jste vyhráli o parník, až na jednu výjimku i se stovkou v útoku, nebo to skončilo průšvihem.
Nevím přesně, čemu to přisoudit. První dva zápasy se Slavií a Olomouckem jsme se prezentovali stylem, jakým bysme chtěli. Nevím, jestli pak nepřišlo nějaké uspokojení, ale zjistili jsme, že to tak skvělé není. Doufal jsem, že po prohře na USK se probudíme, ale bohužel přišla i porážka s Brnem doma a to už byl dost výstražně zdvižený prst, že takhle to nepůjde a že rozhodně nebudeme vše vyhrávat o třicet čtyřicet bodů. My musíme po celých 40 minut udržet to, co chceme hrát, ten agresivní basketbal, a pokud plníme stanovené pokyny, což se při těch porážkách nedělo, tak potom ty zápasy jsou v náš prospěch a někdy i s tím vysokým rozdílem. Jde o ten přístup k utkání a doufám, že to bude tak, že pokud budeme hrát nějaký další vyrovnaný zápas, jako třeba do poločasu s Kolínem, kde to od nás nebylo vůbec dobré, tak ve třetí čtvrtině dokážeme zapnout a překlopit to na svou stranu a budeme schopní to opakovat.

Trochu zvláštní bylo i to, že jste při obou porážkách z té herní mizérie nevybředli prakticky celý zápas.
Jak říkám, jsem rád, že s Kolínem už jsme ukázali, že to nebude pravidlo, a že pokud budeme hrát vyrovnaný zápas nebo i trochu ztrácet, tak se z toho dokážeme vymanit. Roli sehrálo i to, že je tu nový tým, nový trenér a hledali jsme recept na situace, kdy to nejde - že musíme dál pokračovat v tom, co jsme si řekli před zápasem, hrát kolektivně, půjčovat si balon a nepokoušet se to spasit inidividuálně, protože pak to jde ještě „do větších kytek”. Doufám, že tu recepturu už jsme našli.

Jako kapitán tedy dáváte ruku na to, že podobný průběh jako s USK nebo Brnem se nebude opakovat?
(směje se) Nikdy neříkej nikdy, ale budeme se snažit co nejvíc tohle eliminovat. Po Brnu jsme cestou do Písku nechtěli být v takové situaci, věděli jsme, že pro Sršně to bude první domácí zápas v lize a teď jsme viděli, že doma porazili Opavu. Nemyslím si tak, že se tam někomu bude hrát dobře.

Jak zareagoval na první dva nezdary nový kouč Tabellini, který muže na elitní úrovni vede teprve druhým rokem?
Byl to teprve začátek, a i když jsme takhle zkraje nechtěli dvakrát prohrát, kdy pak ta atmosféra nebyla nejlepší, řekli jsme si, co bylo špatně a co se nesmí opakovat. Trenér se snažil co nejrychleji najít řešení. Zápasy jdou v rychlém sledu a patlat se v tom delší dobu by mohlo přinést spíš opačný efekt. Pevně věřím, že ty negativní věci se už opakovat nebudou, byť je třeba dodat, že liga je vyrovnaná. Z naší strany bude ale největší chtíč už další selhání nepovolit.

Bývalý svěřenec kouče Tabelliniho Ondřej Švec zmínil, že se na tohoto trenéra musí trochu víc zvykat. Vy už jste si zvykli a dostali jste se na jednu vlnu, aby nevznikla podobná situace jako loni?
Nerad předjímám, co se může a nemůže stát. Jasně, přišel nový trenér, s novým stylem, muselo si to chvíli sedat. Už se to, myslím, daří a věřím, že to půjde jen nahoru. A doufám, že to, co jsme si řekli před sezonou, že si ten titul chceme vzít zpátky, tak to platí a doufám, že zápasů, kdy budeme mít míň bodů než soupeř, bude co nejmíň. Nebo dokonce žádný.

Kouč před sezonou stanovil, že s vámi chce hrát ještě rychleji než s USK. Už se to začíná dařit, nebo je to stále teprve v procesu?
Ten styl je hodně rychlý a ještě si na to zvykáme. Všichni už ale pochopili, co trenér chce, a je jen na nás, jestli jsme schopní to plnit a plnit to celých 40 minut. Je to zase jinak rychlá hra než za předchozích izraelských koučů, ale víc už říkat nebudu, ať si na to každý soupeř přijde sám.

Od začátku sezony vás zdobí obrana, inkasující v průměru jen 67 bodů, kdy maximem bylo zatím 75 bodů obdržených na USK. Sešel se tedy defenzivně orientovaný tým?
Na tohle je kladený velký důraz. Těch 70 bodů je určitě náš cíl, ale při těch dvou porážkách tam pořád chyby byly. Ještě to není úplně nepropustné a víc uvidíme ve středu v Turecku proti Bahcesehiru.

V pátek jste na rozdíl od minulé sezony zvládli proti Kolínu domácí zápas pro děti. Bylo klíčem, aby si vaši noví zahraniční hráči byli vědomi jeho ranního specifika i nezvyklé atmosféry?
Na tohle se hodně apelovalo, protože loni jsme tenhle zápas prohráli. My, kdo jsme to zažili, jsme poučili ostatní spoluhráče, že to je něco jiného, že rozhodně chceme vyhrát a Kolínu máme co vracet. Chtěli jsme k tomu přistoupit stejně jako v Písku po těch dvou porážkách. Poločas zase nebyl vůbec dobrý, nevím, jestli to bylo kvůli tomu brzkému začátku, ale jsem rád, že v poločase jsme se sebrali a přetáhli to naši stranu.

Po roce vás v evropském poháru, tentokrát poprvé v Europe Cupu FIBA, znovu čeká turecký Bahcesehir, který má aktuálně v lize bilanci 1-2. O kolik jiný zápas to v jiné soutěži bude?
To moc nevím, protože Bahcesehir má soupisku minimálně stejně kvalitní a zkušenou jako loni v Lize mistrů, ne-li ještě kvalitnější. Čeká nás tak těžký zápas. Viděl jsem, že v lize dali 98 bodů Fenerbahce, takže v útoku mít problém nebudou, byť ten zápas o 15 bodů prohráli. Bude na nás, jestli naše obrana bude fungovat dost dobře, aby to stačilo na výhru. Po stránce individualit mají francouzského pivota Boutsieleho (v lize 15 bodů na utkání), který je na tom výškově i váhově určitě líp než my, a zastavit ho pod košem bude jedním z klíčů. Kvalitu mají i na perimetru, na rozehře je Tony Taylor a těch klíčových hráčů, co musíme zastavit, tam bude víc.

Atmosféra byla loni v utkání Ligy mistrů na turecké půdě nepříjemná?
Ono se hrálo v aréně Fenerbahce (bude se v ní hrát i ve středu), takže nebylo plno, ale atmosféra byla docela dobrá. Pro všechny je ale lepší hrát v hlučné atmosféře než v prázdné hale, navíc už jsme na to všichni zvyklí. Věřím, že lidi přijdou a že to náš výkon neovlivní.