O důvěře v zelenáče Rylicha i budoucnosti Budínského

S LADISLAVEM SOKOLOVSKÝM Jen nastoupil na velící můstek lodi českých šampionů, plavící se už pár týdnů pod špatným kurzem rozbouřeným oceánem, připoutal k sobě nemalou pozornost.

Ujal se léčby nejsledovanějšího českého celku, ač dosud na elitní úrovni dospělých žádný tým nevedl. K ruce si vzal nejstříbrnějšího tuzemského kouče posledních dekád a bývalého reprezentačního kormidelníka Pavla Budínského. A hned ve svém prvním euroduelu, kde už šlo jeho Nymburku o holý život, vložil do základní pětky 20letého zelenáče Františka Rylicha, který má za sebou sotva dvě ligové sezony s průměry kolem deseti minut a v Lize mistrů do té doby naposledy nastoupil v sezoně 2020/21 na celkem 20 minut rozlitých do osmi utkání.

V úterním domácím zápase s tureckým Bahcesehirem, prošpikovaným řadou eurohvězd s nůšemi všech možných zkušeností, nezpanikařil za úvodního 14bodového manka, ani za 15bodové ztráty ve druhé půli. A nějak se mu to vše podařilo přežít až k velkému obratu a kýženému vítězství. S oním zelenáčem Františkem hrajícím dramatickou koncovku a bránícím velkou část zápasu hlavního snajpra soupeře. Jako by měl majitel 11 ligových titulů Ladislav Sokolovský, bývalý reprezentant i kouč dvacetiletých lvů a nadále sportovní ředitel Nymburka, dopředu spočítáno, že to všechno i s tím zdánlivě ohromným rizikem může vyjít.

Láďo, kde jste sebral odvahu ve svém prvním trenérském zápase na evropské scéně mezi muži nasadit do základu nezkušeného mladíka Františka Rylicha a nechat ho hrát 21 minut včetně dramatické koncovky?
No, odvahu... Já mám jednu velkou výhodu, že jsem v Nymburce už nějaký rok a vím, co určití hráči dokážou, a jaká je silná stránka Franty. S Pavlem Budínským jsme si to potvrdili i v zápase s Hradcem, byť tam jistě nebyli hráči typu Jamara Smithe. My víme, že Franta je v obraně velmi dobrý a v naší aktuální sestavě není problém, když bude na hřišti i hráč, který si v útoku ještě tolik nedovolí. I to ale u něj časem přijde. Franta tak má v týmu své místo, přesně věděl, o co nám jde, a splnil to do puntíku. Po 39 minutách měl Smith na kontě pouze 11 bodů, Franta na něm odvedl velmi dobrou práci a ty minuty si určitě zasloužil.

Pokud by ale zápas nedopadl, asi byste si to za takovou odvahu v zápase této důležitosti z různých stran slíznul. Nebo ne?
Myslím, že něco se v našem stylu hry trochu změnit muselo. A Franta do toho, jak chceme hrát, zapadá. Mně to tak přišlo jako správné rozhodnutí. Samozřejmě bychom při prohře mohli od některých lidí dostat vynadáno (uměje se), já ale Frantovi věřil a nepřipouštěl si, že by měl propadnout. V tom základu šlo navíc o začátek utkání. Sice jsme se tam dostali do manka, ale určitě ne špatnou obranou Jamara Smithe. Spíš jsme nedávali otevřené střely.

Na mezinárodní scéně už jste vedl reprezentaci U20, ale profíky v úterý poprvé. A hned na začátku jdete do minus 14 bodů, navíc jen se dotáhnete, spadnete na minus 15. Jak vám tam jako trenérovi bylo?
My věděli, proti komu stojíme. Jeden hráč z Euroligy, jeden z nejlepších z EuroCupu, jeden před pár lety nejlepší hráč závěrečného turnaje Ligy mistrů, kvalitní turečtí borci, nejlepší Slovák. Na druhé straně oni hrají takový pochodový basket, kdy jsme tušili, že na začátku budou mít sílu a budou mít nad námi asi i navrch, ale chtěli jsme hrát rychle dopředu a být aktivní v obraně, aby jim rychleji ubývaly síly, což se nám dařilo, a bylo to znát. Těch minus 14 bylo víc než jsme předpokládali, ale už během první půlky hostům síly začínaly docházet. Počítali jsme, že pak už nebudou dávat ty těžké střely, třeba ani nějaké otevřené, což se pak přesně dělo. V poločase jsme si zdůraznili, že musíme být pozorní na začátku druhé půlky, což zrovna nevyšlo ideálně, ale říkali jsme si, že ta energie jim odejde už ve třetí čtvrtině a musíme být trpěliví. Kluci tomu pořád věřili a ve čtvrté čtvrtině už hostům došly síly úplně. Jen mě mrzí dvě inkasované trojky úplně na konci, z nichž jednu bych jako jedinou věc vytknul Frantovi Rylichovi, aby byl pozorný nejen 39 minut a 30 vteřin, ale celých 40 minut. Jinak týmu jsme pořád věřili a celkově se nám taktika povedla, Pavel Budínský má jako trenér dost zkušeností anebo já jako hráč, abysme přečetli, že soupeř hraje pochodový basket. Samozřejmě v naší hře byla pořád spousta chyb, trápí nás postupný útok, na který zatím nebyl čas. A v tom měl výborný postřeh Pavel, kdy jsme ve třetí čtvrtině od setů přešli na jednoduchou hru pick-and-rollů a pro získání převahy nacházeli toho nejslabšího obránce z pivotů, což se perfektně dařilo.


Proti týmu z tak kvalitní ligy a proti tak zkušeným borcům rozdrtit soupeře zpod koše 46-18 a navrch házet 20 šestek, to zřejmě nebylo jen tak. Mělo to tak být, nebo šlo o nadplán?
My si myslíme, že pod košem máme sílu a celkem pět hráčů, s poměrně dobře silově vybavenými „čtyřkami”, s čímž si jde dost hrát. Ta síla pod košem mě tedy tolik nepřekvapuje, ale taky vím, že máme dobré hráče zvenku. V úterý sice naše procento zvenku i přes dobré pozice nebylo ideální, ale to souvisí se sebedůvěrou a doufejme, že to poroste. A pak i naše hra bude vyváženější.

Jak se vám povedlo probudit dosud ne tak výrazného nebo možná nevyužitého pivota Watsona?
Já před jeho angažováním viděl spoustu jeho zápasů na univerzitě a on není typ hráče, co by po pick-and-rollech jen sbíhal ke koši. Spíš potřebuje míče pod koš, na což je silově vybavený. Anebo si najít pozici pro shoz při nájezdu spoluhráče. My tak podle toho ušili jeden dva sety. Snažíme se víc a vhodněji využívat, co hráči umějí, a nejde jen o Natea.

Během utkání jste často komunikovali s asistentem Budínským, který vám nezřídka klepal na rameno, nebo i navrhoval střídání. Jaká byla vaše domluva?
Nemyslet si, že Pavel pro náš tým nebude prospěšný, tak bych o něj tak strašně nestál. On ví, jak velký zájem jsem o něj měl, a přesně jsme se bavili o tom, že potřebuju hodně informací. Pavel má nějaký pohled, já taky, a i když jistě ta konečná rozhodnutí jsou na mně, on ví, že na něj v řadě věcí dám a takhle těch informací bude ještě víc. Věřím, že nám to spolu bude fungovat. I Pavel, až se ještě víc rozkouká, se mnou bude v zápasech mluvit ještě víc.

Pavel Budínský byl roky v Děčíně anebo u reprezentace zvyklý na roli hlavního, je to teď podle vás pro něj velký nezvyk, být v pozici asistenta-rádce?
My se v tomhle smyslu bavili od začátku, že já mám jistě tu zodpovědnost za tým, ale taky že on dostane dost prostoru se realizovat. Naše spojení vzniklo na základě obrovského vzájemného respektu. Já ještě jako hráč byl kapitánem nároďáku, když on byl asistentem tehdejšího trenéra Hummela, a my spolu tehdy strašně moc diskutovali a měli spolu výborné vztahy. Já opravdu uznávám, co všechno on dokázal, byl na EuroBasketu nejdřív jako asistent, pak i jako hlavní a myslím, že i on oceňuje, co já jsem odvedl jako hráč pro český nároďák, kdy jsem v tehdejší divizi B i v pozdějším věku neodmítl reprezentovat v době, kdy se někteří hráči omlouvali. Věřím, že ten vzájemný respekt stále platí a myslím, že je to ten důležitější faktor, proč se Pavel rozhodl tuhle nabídku vzít, i když by někdo mohl říct, jak vy naznačujete, že to pro něj není adekvátní role. Tak to ale podle mě Pavel nebere. Vidí tu svou šanci případně i do budoucna, já sám jsem tu zatím do konce sezony, tedy pokud se jí dočkám (usměje se), a co bude dál, se uvidí. Je tam spousta možností.

Nemyslel jsem, že je to neadekvátní situace, ale nezvyklá ano.
Nezvyk to pro Pavla určitě je. Víme, že nějakých sedmnáct let je hlavním trenérem, ale řekl ano, věděl, do čeho jde, a jak říkám, hodně o tom rozhodoval náš vzájemný vztah. My se i v létě potkáváme v Nymburce, kam jezdí za svým dobrým kamarádem a mým sousedem Honzou Sukupem, a častokrát jsme tak mohli besedovat, kdy důležitý byl i ten vztah mimo basket.

Nakolik Pavel Budínský zůstane aktivní na Sokole pražském, kde působil jako sportovní ředitel dosud?
Svým způsobem tam pokračuje dál, já se snažím mu v tom vycházet vstříc, ale domluva je jasná, že Nymburk bude teď to hlavní. Vždy se ale dá najít cesta, jak věci skloubit. Není to úplně tradiční, pro Nymburk už vůbec ne, ale já věřím, že tohle bude v naší spolupráci to nejmenší.

Proč to podle vás nefungovalo mezi hráči a vaším předchůdcem Štelmahersem?
Jistě jsem i s hráči mluvil, ale oni většinou nechtěli říkat nějaké špatné věci na adresu trenéra. Podle mě tam úplně nefungovala komunikace mezi ním a hráči. Někdy se to tak stane, že si tým s trenérem nesedne. My na Robertse měli velmi dobré reference, ale prostě se to nepovedlo. Taky nikdo neříká, že to byla jen chyba kouče. I kluci sami dobře vědí, že byly zápasy, kdy taky nehráli dobře a dělali chyby, stejně jako trenér. Jsou ale i okolnosti, o kterých ani já ze své pozice sportovního ředitele nemusím vědět, protože o nich hráči, ani trenér nepromluví.

Kdo vůbec přišel s tím návrhem, že byste tým převzal vy?
Po prohře na Slavii jsme se kupodivu asi všichni shodli, ať šlo o generálního ředitele nebo oba majitele, že by v tuhle chvíli bylo nejlepší dát k týmu někoho, kdo už kolem nějakou dobu je. Variantu nového trenéra, kdy se nám už jedna nepovedla, jsme nechtěli opakovat, a jako další možnost jsem padal v úvahu já. Zároveň jsem se ale nezříkal dílu zodpovědnosti za ty úvodní špatné výsledky, ať už jde o volbu trenéra nebo hráčů. Třeba Lukáš Palyza ocenil, že jsem do toho šel, já ale jinou možnost moc neviděl.

Hrála při volbě této možnosti roli i ekonomika? V Nymburce bývaly tradicí garantované kontrakty a vy jste se teď rozloučili s koučem i rozehrávačem Gibbsem.
Nemyslím si, že to hrálo roli. Ani o tom nebyla řeč. Pokud by byla možnost vzít trenéra, který už někdy u našeho týmu byl, a trochu to tu zná, tak by se, myslím, ty finance našly.

V 45 letech máte za sebou trenérské zkušenosti především z mládeže. Nechyběla vám už i tahle pracovní příležitost, s vedením mužského týmu?
Celkově mi těch pětačtyřicet přijde jako nejlepší věk s tím začít. Dosud mě ta manažerská činnost celkem pohlcovala, i mě bavila a pořád baví, protože to bylo a je pestré, kdy tam mám na starosti akademii i chlapy. Úvahy o koučování jsem tak bezprostředně neměl. Na druhé straně, já si vždycky myslel, že budu spíš trenér než funkcionář. Jistě, není špatné si vyzkoušet všechno, ale taky přiznávám, že bych to nechtěl dělat až do konce své profesní dráhy. A stejně bych časem do toho trénování spadnul. Ono, být v jednom stereotypu deset patnáct let taky pro člověka není úplně dobré. Změna občas prospívá.

Z celého týmu nyní zní, že se chcete vrátit k roky tradičnímu běhavému basketu. Co byste ale chtěl přidat z Ladislava Sokolovského?
Využití pivotů a hry do vymezeného území, což mi přijde, že se poslední roky bere už jako něco zvláštního. Myslím třeba hru zády ke koši. Chtěl bych tak mít vyváženou hru. Určitě máme v plánu hrát rychle a mít otevřené střely, což je v současném basketu strašně důležité. Ty obrany při hře pět na pět už jsou tak propracované, že se tam těžko k volným střelám dostáváte. A proto bych chtěl být nebezpečný i zpod koše, protože pak se víc otevře i ten perimetr.

Může tahle sestava, v níž bude rozehra hodně stát na Klassenovi, vydržet až do konce sezony?
To bude otázka pro následující dny. Budeme si muset sednout s generálním manažerem, jestli by ještě teď na Ligu mistrů nestálo za to přivést případnou posilu do rotace. To si ale musíme nejdřív probrat i s Pavlem, jestli do toho chceme sáhnout, když vidíme, jak hráči drží pospolu a mají do toho chuť. Mohl by to tak potenciálně být i špatný krok.

Na rozehrávače Gibbse se po utržení křížového vazu sezonu čekalo. A když konečně mohl letos začít, rychle jste se rozloučili. Co nefungovalo v jeho případě?
Kdybyste viděl tři zápasy v loňské přípravě (před zraněním), tak tam patřil mezi nejlepší. A proto jsme se rozhodli ten rok počkat, byť to byl risk. Bohužel to zranění ho ovlivnilo víc, než jsme doufali. Taky ale on teď hned po přestupu do Toruně dal 20 bodů proti mistrovi Polska. Takže je i otázka, jestli tu byl dobře využit. Nebo to mohl být náhodný výkon, uvidíme za delší dobu. On taky chtěl mít větší vytížení a spíš roli hlavního rozehrávače, proto jsme se po nějaké dohodě rozešli.

Když teď hráči skoro všech ligových týmů včetně nováčka ze Slavie říkají, že se dá hrát a porazit každý včetně Nymburka, jak se vám to poslouchá?
Každý má právo říct, co uzná za vhodné. S tím problém není. My ale samozřejmě na konci sezony chceme mít devatenáctý titul a uděláme pro to všechno. Já věřím, že se to povede, že ten tým je kvalitní a má svou sílu. To, že se nám vždycky na začátku sezony nedaří, je možné vidět po iks let zpátky. Je to dané tím, že přijde pět šest hráčů, většinou cizinců, plus jeden dva Češi. Letos do toho spadl i nový trenér, což je pak dalších šest nových hráčů, protože ten trenér české kluky nezná, třeba neví, jak je pořádně využít, a pak začínáte od nuly. Příkladem je minulá sezona, kdy jsme první zápas v Kolíně vyhráli o pár bodů, když jsme celou dobu prohrávali, a  vzápětí jsme s Opavou vyhráli doma až po prodloužení. Jde o to, že ti cizinci, kteří k nám přijdou, se tu ukážou a my pak další sezonu samozřejmě nemáme na to jim dát jednou tolik navíc, což požadují. Vemte si, kde letos v létě skončili Ross (italské Varese) nebo Harding (španělská Manresa). Musíme tak sáhnout po nových talentovaných hráčích nebo po těch, co už mají něco málo za sebou a chtějí se ukázat v Lize mistrů. Když se jim ale zadaří, tak za rok jsou zase pryč, protože my ten rozpočet máme pořád podobný. Nevýhodou pro nás bohužel je, že Liga mistrů startuje hned zkraje sezony a my v té době musíme být už sehranější a déle pospolu, což se poslední dva roky příliš nedařilo.