O nových Bálintech, otřesu mozku a nehlášení se Šiškovi

I pro jednoho z nejzkušenějších mužů týmu nebylo v úvodu sezony snadné vyrovnat se s novou realitou pod Špilberkem.

A tak ani jako jeden z předpokládaných tažných koní Brna nebyl příliš vidět a hvězdný prach nechal vířit především nového kolegu na rozehře. Poslední dvě utkání s 13 a 15 body už nicméně naznačily, že čtyřnásobný Obránce NBL a reprezentant atakující v minulé sezoně i cenu pro ligového MVP se chystá výrazněji zúžit stín Ondřeje Šišky. O tom, nových Bálintech v týmu, o čerstvé zkušenosti z Newcastlu i přestátém otřesu mozku bude Viktor Půlpán mluvit v následujícím rozhovoru.

Viktore, jak se zatím sžíváte se všemi novinkami letošní sezony, včetně výměny kouče či méně hvězdné soupisky a změny rolí?
Ještě se nám do toho přidala nějaká zranění, o to to bylo těžší. Ale jinak je to tak, máme nový tým, trenéra i cizince, prostě spousta nových věcí. Hodně to tak bylo o poznávání se navzájem, co od koho čekat, ale poslední zápasy už vypadaly, jak bysme zhruba chtěli hrát. Jsme tak, myslím, na dobré cestě, i když výsledkově to nebylo ideální. Taky jsme hráli sedmkrát z devíti zápasů venku, což nebylo nejšťastnější. Pro nás je teď ale dobře, že budeme nastupovat víc doma.

Když jste před sezonou zjistil, že vás čeká 7 z prvních 9 zápasů venku, co jste si říkal, při vědomí nového týmu a kouče?
Tam to, tuším, vzniklo odložením zápasu s Pískem a pak jednou výměnou pořadatelství, kdy v naší hale bylo nějaké tancování. Nebylo to nic jednoduchého. I pro ty mladší kluky, kteří se na začátku potřebovali chytit, to nebylo právě šťastné. Ale smířili jsme se s tím, i když to bylo těžké pořád jezdit ven. O to to ale bude lepší teď a doufám, že to využijeme.

Jakou změnu znamenal po odchodu Lubomíra Růžičky nástup jeho asistenta Martina Vaňka na velitelský můstek?
Určitě jen nekopíruje trenéra Růžičku, i když pár věcí tam zůstalo. Martin Vaněk ví, co po nás chce, a pořád se ještě i s ním poznáváme. Jsme ale na dobré cestě, on s námi hodně komunikuje, a když na hřišti cítíme, co potřebujeme, máme trochu volnost to provést. Přijde mi, že nehrajeme tak rychle jako poslední sezony, což je ale dané i tím novým týmem. Je to i jinak poskládané a tomu je to taky přizpůsobené.

Jak jste si zatím zvykli na úbytek té individuální hvězdnosti v kádru a jen 75bodový útok, kdy velké minuty připadají na zelenáčský kvartet Šimon Svoboda, Křivánek, Rychtecký, Dáňa?
Je to zase příležitost pro další mladé kluky. Tři roky zpátky, když tu byli ještě v dorosteneckém věku Ríša Bálint nebo Kuba Nečas, tak taky chvilku trvalo, než se do toho pořádně dostali. Teď je vidět, že ta práce přinesla ovoce a tihle kluci to přesně potřebují, aby se vyhráli. A pořád je ještě začátek sezony. Jistě, nejsou tu takové hvězdy jako na konci minulé sezony, a o to je to týmovější, což ukázaly poslední dva tři zápasy, kdy jsme už hráli mnohem víc spolu.

Už mezi tou nejmladší vlnou vidíte nové Bálinty a Nečase?
(usmívá se) Jsou tu kluci, kteří mají potenciál být prospěšní, což jsou ti zmínění v předchozí otázce. Mají na to a je to jen chopit se příležitosti, když přijde. Je to na nich, jak k tomu budou přistupovat - jestli budou jen rádi za možnost hrát ligu, nebo na sobě budou o to víc makat.

Musíte být jistě rádi za tři ze čtyř výher stržené venku, kdy dvě přišly u chvostových celků Ostravy a Slavie. Vše to byly těsné výsledky a vás k nim asi nejvíc posunulo jen 69, 76 a 79 inkasovaných bodů, což platilo i o senzačním vítězství v Nymburce...
Určitě to tak je. V obraně ty zápasy musíme vyhrávat a je to pro nás klíč, protože v útoku to ještě nešlape ideálně. I tam to ale, věříme, půjde nahoru. Máme to teď 4-5, mohlo to být i lepší, ale ty čtyři výhry jsou určitě dobré, navíc v lize, která je teď neskutečně vyrovnaná. Chleba v sezoně se ještě neláme, byť boje o skupinu A1 už se rozhořely. Držíme se uprostřed a nakonec může o umístění rozhodovat jeden dva zápasy. Nám by mělo pomoct, že toho máme odehráno už hodně venku.

O víkendu jste na Slavii vedli ve třetí čtvrtině už o 13, aby pak domácí otočili a vy jste to vydřeli až v koncovce. Co způsobilo ten výpadek?
Trochu jsem polevili, uspokojili se a nechali jsme je dát pár jednoduchých košů a oni začali věřit, že to můžou dotáhnout. Nakonec jsme ukázali naši sílu a zvládli to, i když by se nám už hodil i nějaký zápas vyhraný v klidu, o dvacet.

Pokud stolek vše zanesl správně, dali jste 58 bodů z 80 zpod koše a z šestek, 18 z trojek a jen 4 tak vycházely na delší dvojky. Vyřadili jste je z arzenálu cíleně?
Je možné, že to tak opravdu bylo. Nemáme hráče, co by dlouhé dvojky extra zvedali, a když, tak už jsou to trojky, nebo to dopravujeme pod koš.

Vy jste teď dvakrát v řadě dal nejméně 13 bodů a výrazně navýšil svou aktivitu a produkci z úvodu sezony. Způsobily prvotní tichost zdravotní limity, nebo spíš herní rozpínavost nového kolegy na rozehře Ondřeje Šišky a tím i nové rozdělení rolí?
Asi je to směs toho všeho. V rámci nového týmu jsem se trochu hledal, ale ty poslední dva zápasy, nebo i minulý týden v Newcastlu jsem se začal cítit o dost líp a budu se snažit být prospěšnější i víc přes ty body. Bude to potřeba, už nemámě tolik kluků, jako byl Ríša Bálint, a ty body tak budou ode mě muset přijít.

Ondřej Šiška je skoro se 17 body osmým střelcem NBL, vy oba hrajete skoro 30 minut a musíte se tak na hřišti dost potkávat. Jak se tam zatím porovnáváte a musíte se vy už o míče kolegovi i hlásit?
To ne. Hodně záleží na soupeři a taktice, kdo koho brání. Když se teď navíc Ondrovi dařilo, tak hrál na míči hodně a měli jsme akce pro něj. Já s tím nemám problém hrát bez balonu, když mu to padá, ale do budoucna bude potřeba, abych i já víc skóroval a byl aktivnější na koš.

Omezovalo vaši formu v úvodu sezony i nedokonalé zdraví?
Trochu jo. Po tom, co jsem na tréninku dostal od spoluhráče loktem, a skončil s pěti stehy na čele a s lehčím otřesem mozku, jsem pak ani nehrál v Nymburce a v Kolíně jsem následně návrat trochu uspěchal a v druhé půlce jsem už nehrál, protože mě bolela hlava. Takže i tohle mě trochu rozhodilo, ale už jsem v pohodě a doufám, že se za chvíli vrátí i kapitán „Kraky” (Krakovič) a polezeme tabulkou nahoru.

Jako čtyřnásobný Obránce sezony jste aktuálně jen na průměru 1,62 zisku a chybíte tak v top kvintetu s nejméně dvěma loupežemi na zápas (Walton, Shaver, Nichols, Šiřina, Autrey). Má to své příčiny?
Určitě jsem v obraně nepolevil. A taky si nemyslím, že obrana je jen o ziscích. Nejde tak říct, že když má někdo tři, je to lepší obránce. Je to i dost o čtení hry, nebo o tom, kolik přes hráče jde košů. Kolikrát je to i souhra náhod, jak a komu se ty zisky píšou. Já na to úplně nekoukám a tři zisky na utkání nepotřebuju, ale chtěl bych, aby tahle čísla šla nahoru, což platí i o dalších statistikách. Přece jen v minulé sezoně jsem byl výš.

V anglickém Newcastlu to pro vás byl minulý týden start v už třetím ročníku Severoevropské ligy. Z přenosu to vypadalo na slušnou atmosféru i spoustu lidí v hale. Jaký to pro vás při porážce 87-81 byl celkově zápas?
Mohlo tam být i 1500 lidí a atmosféra byla super. Fandilo se skoro celý zápas, každý koš se oslavoval a hrálo se v tom dobře. A ten styl hry byl úplně jiný, než na co jsme zvyklí. Hodně běhavý, atletický a nám chvíli trvalo si na to zvyknout. V první čtvrtině nám domácí dost odskočili, ale zbytek jsme odehráli dobře, dokázali zastavit jejich rychlý přechod a na konci měli pár otevřených střel, kdy jsme klidně mohli jít přes ně, ale bohužel nám to nepadlo. Byl to ale super zápas, pro nás zkušenější i pro mladé kluky. Byl to jiný basket a taková utkání s fyzickou hrou nám jedině pomůžou do play-off NBL.