O švédské misi i výkonech, které nejsou hodny ambicí na TOP3

Pardubický úvod sezony má jeden jasný dělící bod. A tím je kvalifikace Europe Cupu FIBA, která pro Beksu dopadla neúspěšně a do značné míry i velmi hořce. 

Do mise ve Švédsku hrál tým v lize skvěle a sklidil tři výhry v řadě, v kvalifkaci však ztratil oba nadějně rozehrané duely s favorizovanou Zaragozou i domácím Jämtlandem a poté v NBL následovaly tři porážky v řadě - doma s Ústím, v Nymburce a naposledy o bod i v Olomouci. O uzlových bodech tohoto období nyní bude mluvit aktuálně střídající rozehrávač Tomáš Vyoral.

Tomáši, vrátíme-li k nedávné kvalifikaci Europe Cupu, unikla vám základní fáze těsně, nebo byla pořád ještě daleko?
Myslím, že o nepostupu rozhodl první zápas, kdy jsme nedokázali dobře rozehrané utkání vyhrát. Ve druhém poločase jsme udělali spoustu zbytečných ztrát, vedli jsme o více než deset bodů, ale stejně jsme to bohužel nedotáhli. Druhý zápas ve dvou dnech pak byl těžký, domácí hráli trochu na způsob Děčína, hodně to „mastili”. I kdybysme ale utkání třeba o bod vyhráli, tak by nám to na postup stejně nestačilo. V rámci postupové matematiky bysme museli vyhrát asi o 12 bodů. Myslím, že kdybysme hráli i druhý zápas tak dobře, jako proti Zaragoze, tak by šance vyhrát o těch 12 bodů byla, nám ale utkání bohužel úplně nevyšlo. 

Zaragoza byla asi nejsilnější soupeř, kterého jste vůbec v kvalifikaci mohli dostat. Na první pohled to vypadalo jako neřešitelná mise, přesto jste si dokázali vybudovat velmi slušný náskok, který jste ztratili až v koncovce zápasu. Bylo to hlavně vlivem užší hráčské rotace? 
Souhlasím, že Zaragoza byla asi nejsilnější možný soupeř. A na konci zápasu jsme už mleli z posledního. I ve druhém zápase, který byl hned následující den, se úzká rotace v tak krátké době podepsala a asi nám už došly síly. 

To, že se vám tak dlouho dařilo Zaragozu přehrávat, souviselo hlavně se skvělou trojkovou produkcí?
Byla to jedna z věcí, ale podle mě jsme nehráli úplně špatně ani v obraně. Snažili jsme se jim maximálně ztížit střely a díky tomu jsme vyráželi rychle do protiútoků. Samozřejmě nám hodně pomohly i trojky, kdy jsme v podstatě každou druhou dali, takže se nám hrálo o dost líp. 

V doznívajících vteřinách zápasu s Jämtlandem jste za vedení o bod měli podle online statistik i grafiky přenosu jen tři týmové fauly, přesto jste se do využití čtvrtého nestřeleckého faulu nehrnuli. Jaké tam byly pokyny kouče?
To ani nevím, že jsme měli jen tři fauly. Na poslední útok byl hlavní pokyn ubránit a další pokyny byly k tomu, zda přebrat clony, nebo ne, ale já osobně jsem o bonusovém faulu ani nevěděl. Koncovku jsem stejně nehrál, byly asi jen dvě a půl sekundy do konce a hlavním úkolem bylo ubránit. 

Když k podobným koncovkám dojde třeba v lize a máte k dispozici bonusové fauly, jak se snažíte postupovat? Faulovat, nebo spíš ne, když je riziko, že soupeř může zvednout trojku a bude ve střeleckém pohybu?
Většinou pokud má tým nějaké fauly ještě k dobru, tak se to snaží využít, hodně třeba při přechodu soupeře přes půlící čáru, aby se nedostal do kontaktu, který by rozhodčí mohl posoudit jako střelu za tři body. Fauly se určitě v koncovkách snažíme využít, ale pravidla v dnešní době hodně zvýhodňují útočníky, protože když jsou v pohybu směrem ke koši, bere se to jako střela. A pro obránce je to určitě těžší. 

Na co jste ve Švédsku během těch dvou utkání narazili, na co nejste z ligy tolik zvyklí, třeba i včetně stylu pískání?
Určitě to bylo tempo hry, vše bylo rychlejší, svižnější i fyzičtější. Taková česká liga určitě není, je o něco pomalejší. 

Letos v létě jste angažovali zjevně silnější akvizice. Bylo to právě i kvůli snaze proniknout do pohárové Evropy?
Určitě to bylo směřované k tomu, že budeme hrát evropské poháry a že budeme mít sirší rotaci. V tomto směru si myslím, že to bylo tomu podřízené, co se týká posil.

A dá se říct, že se všichni tři noví muži, tedy Alford, Brunk a Škifič, osvědčili?
Myslím, že si to stále ještě trochu sedá a chvíli to ještě potrvá. Kluci na hřišti i mimo něj jsou super, jen musíme hrát víc týmověji. 

Po třech výhrách v lize přišly po návratu z kvalifikace Europe Cupu pro změnu tři prohry. V případě domácího utkání s Ústím se po náročném programu ve Švédsku daly potíže trochu čekat, proti Nymburku jste na tom byli hůř zdravotně a nyní přišla porážka o bod v Olomouci. Do jaké míry se na tom všem podepsala právě těžká švédská mise?
Na tu se můžeme vymlouvat maximálně v případě utkání proti Ústí, že jsme byli ještě unavení z cesty. Někdo s tím souhlasit nebude, ale možná jsme si mysleli, že když jsme hráli vyrovnaně se Zaragozou ze španělské ACB, tak Ústí „sfoukneme” jako nic. Opak byl ale pravdou. Poslední dva zápasy proti Nymburku a Olomoucku, hlavně první poločasy, už se nám hodně nepovedly. S Nymburkem jsme byli od začátku všude o dva kroky pozadu, v agresivitě i nasazení, a prohráli jsme po právu. V Olomoucku byl první poločas z naší strany příšerný. Pokud se chceme bavit o umístění v první trojce, tak výkony jako v posledních třech zápasech toho nebyly hodny. Možná až druhý poločas v Olomoucku, kdy jsme si něco řekli v šatně a začali jezdit, jako jsme měli od začátku, tak vypadal, jak by měl. Ale nemůžeme začít hrát až za stavu minus dvacet. 

Prohrávali jste o 21 bodů, necelé čtyři minuty do konce jste však už vedli o tři body, ale do konce zápasu jste pak nedali ani bod. Dotahování vás tedy vyčerpalo?
Nemyslím, že jsme se vyčerpali. Na konci jsme měli docela slušné pozice, i já měl úplně volnou trojku. Na konci se nám ale vyfauloval pivot Joey Brunk, což nám nepomohlo, a hráli jsme v nižší sestavě. Pozice v posledních útocích nebyly až tak špatné, jen jsme je nedali. Ale je to vyústění situace z první půle, kdybysme ji neprohráli o 20 bodů, tak k této situaci ani nedojde. Musíme začít hrát od začátku, a ne až když nám teče do bot. 

I Ústí zažilo s Olomouckem složitý první poločas. Jak těžko se tento tým s výraznou americkou stopou nyní brání?
Přijdou mi podobní jako Opava, kde mohou všichni hráči vystřelit z dálky. V tom je to těžké, když třeba přebíráme, a na malého hráče zbyde dlouhý. V mnoha situacích si nepomůžeme, a když náš vysoký hráč brání menšího, tak kolem něj najede, nebo naopak dá Olomoucko míč pod koš a využijí menšího bránícího hráče v souboji pod košem, kdy jejich hráč dává jednoduchý koš. V tom si musíme daleko líp pomáhat a obecně minimalizovat „mismatchové” souboje (situace s výškovou nebo jinou výhodou jednoho z hráčů), protože to nám moc nevyhovuje. V tréninku máme rotace, jak to zvládnout, ale moc to neumíme převést do zápasu. 

V Pardubicích se v létě pozměnily role a více na míči je nyní nová posila Bryce Alford. Vy zatím jste na průměrech sedmi bodů a tří asistencí. Jak se tedy vaše role změnila?
Začínám z lavičky, asi je to ale v našem případě jedno, jestli hraju v základu, nebo jdu z lavičky. Minut mám dost i tak, ale pozice je trochu jiná. Balonů nemám tolik, v útoku asi nejsem tak statisticky vidět. Je nás tady na to víc a budu se muset spokojit s tím, co přijde. Myslím, že výborný začátek sezony má Petr Šafarčík, a když mu to takhle půjde dál, je to pro tým jedině dobře. I já sám cítím, že to zatím není ono a snažím se chytit aspoň v obraně, abych byl týmu co nejvíce prospěšný a uvidíme, jak to půjde dál.

Naskakujete ze střídačky spíš na pozici jedna, nebo dvě?
Střídám za toho, za koho je potřeba, vždy se o to podělíme, jestli je třeba hrát víc z rozehrávky, nebo z křídla. Je mi to celkem jedno a vždy se s kluky domluvíme, kdo bude rozehrávat a na dalších věcech.