O zaleknutí se Děčína a poučení ze čtvrtfinále

S LUBOŠEM KOVÁŘEM Neskrývá, že u mistra panovaly jiné preference stran semifinálového protivníka, zároveň však uznává, že Ústí si historický postup mezi nejlepší čtyři týmy NBL vybojovalo právem.

„My jsme samozřejmě chtěli, aby to byl Kolín, protože je blíž, ale čekali jsme vyrovnanou čtvrtfinálovou sérii. Po pravdě nás tak docela zaskočil výsledek 4-1 pro Ústí, ale to poslední zápasy podávalo moc dobré výkony, takže celkově jeho postup tak překvapivý není,” soudí nymburský power forward Luboš Kovář několik hodin před startem úvodního semifinálového duelu na domácí palubovce (18:00).

Luboši, sledoval jste sérii mezi Kolínem a Ústím pozorně? A bylo znát, v čem Pandy tým Medvědů předčily?
Viděl jsem skoro všechny zápasy, a jak víme, tak kolínská hra byla celá o „Čížákovi” (rozehrávači Čížovi). Toho si ale Ústí dobře pohlídalo, navíc ostatní hráče nepustilo tolik do hry a díky tomu mělo zápasy jednodušší.

První ústecký postup do semifinále v 76letých dějinách klubu přišel s pěti Američany v sestavě, kteří tvoří drtivou většinu nosných hráčů. Překvapilo vás tohle?
Tak, mají pět kvalitních Američanů, do toho se přidává Láďa Pecka plus Dalibor Fait a vypadá to, že jim to takhle i v té užší rotaci funguje. Uvidíme, jestli i s námi v té méně početné sestavě vydrží běhat, a jestli to pro ně nebude nevýhoda.

Drží SLUNETU hodně pohromadě její lídr Autrey?
Samozřejmě. Na rozehře tam až „čaruje”, tým drží, a když je třeba, vezme to na sebe. Je to jejich nejzkušenější hráč, hraje ve velké pohodě, trenér mu věří a on je schopný nejen skórovat, ale i rozdávat míče. Díky němu je tým velice silný, zvlášť když se přidávají i ostatní.

Jaké pro vás plyne poučení z obou domácích zápasů čtvrtfinále s Děčínem, kdy jste ještě ve druhých poločasech prohrávali?
Musíme na soupeře hned od začátku nastoupit s agresivní obranou, s čímž jsme proti Děčínu měli doma velký problém. Možná jsme se i trochu zalekli té agresivity Děčína, i když je to o něm známé. Nemyslím si, že Ústí je až tak agresivní jako právě Děčín, ale zase má víc kvalitních střelců, třeba Svejcara si musíme dobře pohlídat. A musíme začít od první minuty, nejde se spoléhat, že to urveme až druhou půlí a že to půjde samo.

Kde byste měli mít největší převahu?
Měl by to být protiútok. My hrajeme rychleji dopředu, Ústí víc vyznává systémy a na náš rychlý přechod by nemuselo být tak připravené a mohli bychom z toho mít nějaké otevřené střely nebo nájezdy. To by měla být naše největší síla. Pak jsme velice silní na útočném doskoku a i v tom obranném musím dominovat a nesmíme Ústí povolovat druhé šance.

Představuje Ústí celkově větší hrozbu než Děčín?
Za mě rozhodně. Je to už semifinále, a to by mělo znamenat, že by Ústí mělo být kvalitnějším týmem. Je to dané i tím, že každý zápas se může střelecky „zbláznit” někdo jiný. Kdokoli z těch Američanů má kvalitu na to, aby úplně v pohodě dal dvacet bodů a budou se těžko zastavovat, pokud se rozjedou od začátku. My jim to tak nesmíme dovolit a musíme od prvních minut kvalitně bránit.

Vy jste s Děčínem třikrát zaznamenal dvojciferné body, jednou i double double a hrál jste kolem dvaceti minut. Vzrostla v play-off vaše role?
Role se nezměnila, ale čtvrtfinále mi vyšlo. Bylo to dané i tím, že Děčín se hodně snažil bránit naše střelce a tím se mnohem víc otevíral prostor pro mě. A já se to snažil co nejlíp využívat. Pod košem na mě nejvíc vycházel Tomáš Pomikálek, teď to bude zase Láďa Pecka. Oba jsou to typově podobní hráči, s velice dobrou střelbou za tři, taky jsou hodně silní a nepříjemní na útočném doskoku, jen „Pomi” je o něco vyšší. I proti Ústí to tak pod košem bude náročné. Jako druhý pivot je tam Johnson, který je vysoký, dobře skáče a bude na něj muset hrát hodně tvrdě a dobře ho odstavovat.

V krátkém čase poznáte v play-off obě severočeské haly, po covidu už opět hodně nabité fanoušky. Jsou mezi oběma tábory příznivců nějaké znatelné rozdíly?
V Děčíně je to úplně jiné. Je to specifické tím, že když chcete zastavit protiútok a je z toho třeba nesportovní faul, tak fanouškům se to vůbec nelíbí, stojí za svými hráči a vám to naopak dají trochu sežrat”. A pokaždé když dostanete míč, není příjemné, když na vás hulákají. V Ústí je taky skvělá atmosféra, ale je to víc o basketbalovém fandění. Taky je tam hlediště trochu dál od hřiště a není tak asi všechno tolik slyšet, nebo si toho nejde všimnout (usmívá se).

Komu víc věříte ve druhém semifinále?
Samozřejmě víc Opavě, protože v Brně mají nějaká zranění stěžejních hráčů, což týmu vůbec nepomohlo. Zase si ale myslím, že Brno se z toho začátku série ještě oklepe a Opavě to nemůže každý zápas střílet jako v prvním utkání, protože 21 trojek není možné mít pokaždé. I když ale věřím v postup Opavy, chtěl bych, aby série byla zajímavější, než ukázalo první utkání.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Hyundai Tucson N-Line