Ocenění vzešlé z nepředstavitelného večera. Díky, trenére!

Ten zápas ze začátku listopadu, následující bezprostředně po výměně trenéra, mu změnil život. I když on sám by tak velká slova nevolil. 

Ač v české lize měl do té doby v sezoně odehráno dvacet minut, najednou stál u středového kruhu na pražské Královce, na startu duelu o bytí a nebytí basketbalistů Nymburka v Lize mistrů. A k tomu měl bránit klíčového skórera tureckého soupeře Jahmara Smithe.

Skromně vystupující 21letý guard ale velkolepě obstál. A vůbec nešlo o 4 vstřelené body. Za 21 minut jako člen základu sknočil suverénně nejlíp v plus/minus bodech při pobytu ve hře (+19) a ještě velmi znepříjemnil život americkému skórerovi, jejž většinu zápasu k ničemu velkému nepustil. Někde tam se zrodil nový František Rylich, který svou přelomovou sezonu dosavadní kariéry završil včera získáním ceny pro Hráče s největší zlepšením v Kooperativa NBL, když mezisezonně navýšil své minuty z 10 na 17 a tomu odpovídal i jeho bodový průměr (5,0) a také velmi dobré 39procentní trojky.

Františku, jste cenou překvapen?
Docela dost. Původně jsem ani nevěděl, že jsem ve hře, takže jsem o tom ani nepřemýšlel. A když jsem se to dozvěděl, byl jsem v mírném šoku. (úsměv)

Je to o to cennější, že cena vzešla z hlasování těch nejpovolanějších, tedy trenérů, kapitánů či manažerů ligových klubů?
Určitě jo, je to super, že i trenéři a hráči z dalších klubů nebo novináři měli takový názor, že mi dali hlas.

Cítil jste na sobě letošní progres i sám? A v čem nejvíc?
Pro mě to bylo nejvíc spojené s navýšeným herním časem. Dostával jsem hodně příležitostí, v některých zápasech jsem byl i nejvytíženějším hráčem, což se mi předtím nikdy nestalo. Důležitá pro mě byla důvěra trenéra a spoluhráčů a byla to jedna z těch hlavních věcí. Pak jsem si věřil víc i já sám. Vím, v čem se zlepšuju, a bylo to jen o tom prodat to v zápasech. U mě to tak bylo nejvíc o té psychice, k té ceně mi pomohla nejvíc.

V A-týmu Nymburka se pohybujete tři roky, byl zlomem příchod trenéra Sokolovského po začátku této sezony?
Rozhodně. Je to vidět i na zápasech. Na začátku sezony jsem prakticky nehrál a vypadalo to na dost podobnou sezonu jako v některých částech těch předchozích. Pan trenér Sokolovský mi ale šanci dal a velkou.

Jste prvním odchovancem nymburské akademie, který získal podobné individuální ocenění v NBL. V prvním týmu jste si jej musel za ty tři roky i do jisté míry odsedět. Byla to ta správná cesta, zůstat v elitním českém celku, anebo už jste přemýšlel i o změně?
Určitě byla období, kdy jsem o změně přemýšlel, protože nebylo příjemné být v té situaci (málo využitého hráče), ale dopadlo to takhle a nakonec jsem rád, že jsem zůstal a vydržel to.

Už býváte i častěji nasazován do základní pětky a dostáváte na starosti i největší opory soupeřů, což jste v této sezoně zažil i v Lize mistrů. Byla obrana, za niž jste trenérem byl chválen, tím, co vám pomohlo se víc zviditelnit?
Pokud vím, tak to byl důvod, proč jsem dostával větší prostor. Trenéra Sokolovského jsem měl i v mládeži a on věděl, že obrana je jednou z věcí, které týmu můžu nabídnout. Je to tak, že v útoku se dařit nemusí, ale v obraně, která je hlavně o nasazení, tak když se ti chce, tak tím můžeš přispět vždycky. Věděl jsem, že se v ní můžu ukázat a nechat tam všechno. A i když to nevyjde v útoku, to nasazení v obraně je vidět vždycky.

Dá se obrana trénovat, nebo pomáhají hlavně vaše rychlé nohy a denní možnost poměřovat se s vyspělými spoluhráči na tréninku?
Leckdo si myslí, že obrana není tak těžká jako útok, ale i v ní je hodně různých prvků, na kterých se dá pracovat, jako třeba předvídání a čtení pohybu útočníka. Z větší části je to ale pořád o tom nasazení, jak se člověku chce. A jistě, s lepšími fyzickými parametry to taky jde líp. Obrana má prostě hodně aspektů, z nichž na některých se dá pracovat, a další jsou vyloženě o osobním přístupu.

V NBL jste měl letos pět dvojciferných zápisů, pomohla k produkci v útoku i větší role v prvoligovém Polabí, s nímž jste byl i v semifinále play-off?
Polabí mi v útočné fázi určitě pomohlo, mohl jsem si tam různé věci „vyzkoušet”. Pomáhali mi tam i spoluhráči a trenéři, od kterých jsem měl dost prostoru ke hře. A zase jsme u té sebedůvěry.

Co bylo vaším top momentem sezony?
Pro mě to byl zápas Ligy mistrů na Královce s Bahcesehirem. Tam začínal trenér Sokolovský a já do té doby v sezoně hrál víc jen proti Hradci a pak až v Lize mistrů. Trenér přišel s tím, že půjdu do základu a budu bránit jednoho z nejlepších střelců soutěže Jahmara Smithe. To, jak to dopadlo, že jsem dal nějaké body a pomohl k výhře i obranou Smithe, bylo pro mě něco nepředstavitelnýho! (užasle) Byl to pro mě jeden z nejlepších zápasů, jaké jsem kdy zažil. Dostat šanci v takovém utkání, a ještě vítězném, to pro mě do té doby bylo něco neuvěřitelného. Neřekl bych přímo, že mi ten zápas změnil kariéru, ale pomohl mi a ukázal, že když na sobě budu dál pracovat a pokračovat v tomhle přístupu, je na mně, jestli se dostanu výš, nebo ne. Dalo mi to impuls do budoucna.

Dobré hráče soupeřů dostáváte na starosti už pravidelně, s kým jste zatím měl v NBL nejvíc práce?
Často to jsou běhavá křídla, hlavně střelci jako Ríša Bálint nebo Randy Culpepper z Brna, nebo Shawn Pipes a Michael Okauru z USK, kteří se často pohybují i bez míče, mají výbornou střelbu a jsou schopní i najet do koše.

Volba v kategorii Zlepšení byla dramatická, když jste jen těsně předčil Richarda Bálinta s Jakubem Slavíkem. Komu byste za letošek dal tuhle cenu vy?
Ríša měl hodně solidní už i minulý rok a tenhle to ještě zlepšil, to samé Kuba, kterého bych asi vybral já. V Opavě má hodně velkou roli a ukázal, že je to schopný hráč.

S Bálintem jste společně patřili i do reprezentace U20, jak celkově tuhle hráčskou generaci vnímáte?
Je super, že Ríša už dostal šanci i v dospělém nároďáku a už se ukázal skvěle i v některých zápasech. Má i velkou roli v Brně. Ondra Hanzlík se pod asistentem Lubošem Bartoněm zlepšuje v Gironě, což je taky super. Už i nakoukl do některých zápasů ACB. Kluci z USK dostávají taky hodně příležitostí. Je dobré, že už i v tomhle mladém věku se někteří hráči takhle zlepšují a ty výsledky mají.

Řada z těchto mladíků už dostala i pozvánku do reprezentace dospělých. Už také vyhlížíte pozvánku?
Neřekl bych, že bych ji čekal, ale pokud by se to stalo, tak by to byla pocta, jedna z největších, jaké se může basketbalistovi dostat.

Jaký je plán pro příští sezonu?
Je pár možností, nevím, kterou zvolím, podle toho, jaké budou možnosti v Nymburce, po případě jinde. Teď se nejvíc soustředím na získání dalšího titulu.

Na jaké pozici se cítíte nejlíp? V mládeži jste byl hodně na rozehře, teď hrajete hodně bez míče, bráníte opory soupeře a čekáte na své střely z pozic...
Já nikdy nebyl vyloženě jednička, ani dvojka, vždycky spíš něco mezi.  A to pořád trvá a asi trvat bude. S míčem mi hrát a tvořit nevadí, ale tady v týmu máme ballhandlery, kteří jsou na míč zvyklí víc a trenéři to od nich vyžadují. Proto přijímám tu roli dvojky (křídla), co hraje víc bez míče a má ty střely zvenku.

Máte velmi dobrou úspěšnost trojek po chycení míče, ale snad nejvíc jste zlepšil trojku z driblinku. Vnímáte to stejně?
Na střelbě z driblinku a na střelbě celkově pracuju vůbec nejvíc. Týká se to hlavně dvojek z driblinku, což je podle mě jedna z důležitých hráčských dovedností. Spoluhráči mi hodně pozic dokážou vytvořit a nejvíc se tomu věnuju za poslední dobu, abych to co nejvíc proměňoval.

Při zápasech už si troufnete i na trojky přímo do obličeje pivota, který vás přebere, je i tohle výsledek vyšší sebedůvěry?
Sebevědomí hraje velkou roli, ale tohle vychází z toho, že to trénuju. Vím, že to mám nadrcené z tréninku.

Je pro vás mladé hráče cenné, jak se vám věnuje spoluhráč Eric Lockett, který vás zásobuje péčí, která u cizinců není obvyklá?
Eric je skvělý jako člověk i hráč. Hlavně mně a Dávidovi Novákovi se snaží pomáhat v mnoha věcech často nás povzbuzuje, i když se nám tolik nedaří, a každý hráč by byl vděčný za takového spoluhráče. Jsem rozhodně rád, že tu může být.

Prý byl i prvním gratulantem k vaší ceně.
Jo, byl z toho hrozně nadšený a říkal, že mu to zvedlo náladu. Byl skoro víc nadšený než já (smích).