Online kouč, jeho hoteliér a hvězdný syn

S LUBOMÍREM PETERKOU Jedním z nejlepších finišmanů závěru základní části NBL byl a stále je tým Královských sokolů, kteří po dvanáctém, devátém a sedmém místě z předchozích tří ročníků letos aspirují na další vylepšení klubového maxima. Tím už vlastně je premiérové dobytí nadstavbové skupiny A1, když Hradeckým aktuálně patří sedmá příčka, navíc s odstupem jediné výhry za čtvrtým místem.

Jak ale praví lodivod Lubomír Peterka - žádný strom neroste do nebe a na Třebši jsou především vyznavači sportovního realismu. Nicméně kolektivní sokolí řešení prakticky celého fungování klubu, od skautingu posil přes trénink až po telefonické vedení zápasu jim zřejmě nese ovoce. To poslední zejména v případě, kdy kouče na konci roku sklátil zrádný covid. 

Trenére, jak jste vůbec nákazu přestál?
Samotný průběh byl lehký, jen jsem ztratil čich a byl jsem unavenější. Ovšem při zápasech sledovaných jen na dálku jsem u počítače trpěl. To bylo strašné! Nový asistent Martin Sýkora to ale vedl bezvadně, výhrami v Pardubicích a s Ústím jsme si hodně pomohli. Je vidět, že kluci to mají najeté. Já zastávám zásadu - co se nenaučíš v tréninku, to v zápase stejně neuděláš. Taky musím říct, že vlastně už třetí rok mi dělá neoficiálního asistenta rozehrávač Peda Stamenkovič, takže kluci tu hru dokázali udržet. Navíc my vždycky před utkáním měli se všemi hráči videokonferenci. Jen pak bylo těžké to sledovat na dálku. (usměje se)

Mimochodem, jak a kdy jste na slovenského exligistu Martina Sýkoru během sezony přišel? A byl instalován do pozice asistenta až na základě vaší covidové absence?
Ne, to ne. Já byl od začátku sezony na lavičce pořád sám a už jsme byli v kontaktu, protože on se pohybuje v Pardubicích. Od listopadu tak máme dohodu do konce sezony na řekněme půl úvazku, protože Martin ještě provozuje na horách hotýlek. Teď při covidu měl ale větší prostor se basketu věnovat. Známe se ještě z Pardubic, když tam on hrál, a já dělal asistenta. No a už ani ne po měsíci na něj spadla i výpomoc v roli hlavního trenéra. Tohle jsme ale přesně potřebovali, abych na to nebyl sám. Martin nám navíc pomáhá i s kondičními tréninky dorostu. Je to solidní, poctivý a loajální kluk, zná se i s Petrem Sedmákem a dalšími a s mým synem Ondrou hrál, tuším, i v Pardubicích. 

Ukázal se tedy hned jako výborný trenér, když vás dovedl k výhrám v Pardubicích a s Ústím, anebo měl vše tak dobře připravené?
Byla to kombinace víc věcí. Na lavičce zachoval klid, navíc ten tým je už delší dobu spolu a ví, co a jak. Šel ale hned do nejtěžší situace - v Pardubicích hrával, končil tam, když ještě chtěl hrát, ale nějak se nedohodli, byl to prostě těžký zápas, ale on tu situaci ustál.

No, nebýt jeho záskoku, kdo ví, jak by to s vaší účastí v A1 dopadlo.
To jistě platí. Věděli jsme, že ten závěr základní části musíme uhrát, byť ty Pardubice byly jako by nad plán. Hrozně nám to ale pomohlo. Navíc mít ještě o výhru navíc, mohli jsme sahat po čtvrtém místě, takže tohle postavení je pro nás velký úspěch. A máme ještě zítřejší zápas s Brnem, abychom si vybudovali co nejlepší pozici před play-off a nešli do předkola, nebo ve čtvrtfinále na Opavu a Nymburk. Oba na nás umějí, byť teď jsme Nymburk ve čtvrtfinále poháru potrápili.

Jak probíhala vaše komunikace s kolegou během zápasů?
Jen v poločase jsme si zavolali, víc reálně není možné. Kluci dostali instrukce přes video před zápasem a v poločase jsem jen Martinovi předal svůj pohled a on ho přetlumočil hráčům. Martin řídil i střídání a na Pedovi víceméně bylo, co se bude hrát, když jsme si předem dohodli, jaké systémy a obrany chceme využívat. Třeba v Pardubicích jsme domácí hodně porazili zónou a to už řídil hlavně Peda. Podílí se na tom i můj syn Ondra, fungujeme kolektivně. Část tréninků třeba vede i Peda, který má na starosti rozehrávače a křídla a kluci už jsou na to zvyklí.

Po přestátém covidu v týmu i u vás osobně jste na přelomu roku finišovali pěti výhrami ze šesti posledních zápasů. Věřil jste, že se k takovému obratu dokážete vykopat?
Věřili. Bylo to samozřejmě hrozně nepříjemné, protože nás to tehdy zbrzdilo. Ty klíčové zápasy doma, kde předvádíme solidní výkony, jsme ale zvládli. Už loni jsme doma dokázali vyhrávat i se soupeři silnějšího kalibru, tak si to asi zasloužíme. A pomohla nám i těsná výhra v Olomouci. 

Podle výsledků to vypadá, že jste teď začali i líp bránit. Čtyřikrát jste v posledních utkáních nedostali ani 80 bodů a i Pardubice vám daly doma jen 82.
My máme pověst útočné laděného týmu a hrajeme v útoku i hodně chytře. Teď se ale zaměřujeme víc než na útok právě na obranu a tohle v těch zápasech rozhodlo, že jsme soupeře udrželi pod jejich standardem. I teď Nymburk nám dal v poháru jen 80 bodů. Stále máme problémy na doskoku, ale defenzivu jsme v těch důležitých zápasech zvedli.

Prakticky kompletní Nymburk jste řádně prověřili, ještě minutu do konce jste byli zpět jen o tři body. Byla to už pozvánka pro fanoušky na A1?
Doufejme. (usměje se) Tohle bylo specifické utkání, pohár není liga. My špatně začali, Nymburk se asi ukolébal a nemohl se pak dostat do tempa. My to využili a celkově jsme odehráli velmi dobrý zápas.

Po dvanáctém, devátém a loňském sedmém místě v lize s bonusem pohárového bronzu, kam byste chtěli poskočit letos? Minimálně, předpokládám, budete cílit na zopakování čtvrtfinále...
To bychom jistě zopakovat chtěli, ale liga je velmi vyrovnaná a navíc míchá kartami covid. My jsme realisti, víme, že žádný strom neroste do nebe a nejde postupovat výš donekonečna. Splnili jsme si cíl skupinou A1 a teď bychom rádi byli do šestého místa.

U vašeho neoficiálního trenérského asistenta a nyní už opět nejlepšího herního asistenta ligy Stamenkoviče zaujalo, že až do této poslední série, kdy zabral naplno, jeho výkony v sezoně kolísaly a velká čísla střídal s velmi skromnými. Kde byl zakopán pes?
V létě se k nám připojil až později, měl doma v Srbsku operaci a trochu ho to trápilo. Občas měl i jiný zdravotní limit, ale je to velmi dobrý hráč a na ty klíčové zápasy se dokáže připravit a zahrát v nich. Bez něj si náš tým vůbec nedovedu představit. Tým v podstatě dělá on. 

A z forwarda Davida Škrance, který před časem ztratil své místo v Pardubicích, jste najednou udělal oporu. Jak se to povedlo?
(usměje se) Já mu dal jen šanci. Neřvu na něj, jen jsme si řekli, co po něm chci. Znám ho už od dorostu, kde hrál s mým Martinem. Vím, že vypadá, jako by se mu pořád nechtělo, což mu vyčítali i někteří trenéři, tu jeho „poker face”. Já ale ani nevím, čím to přišlo. Chci jen, aby hrál basket, a on možná cítí větší důvěru. Samozřejmě větší minutáží mu narostlo sebevědomí  a ukázal, že je škoda, že v Pardubicích takovou šanci nedostal. Já si ale nějakou zásluhu nepřipisuju. Je to jen o tom, že ti hráči cítí větší důvěru, není na nich extrémní tlak, že když si jednou nezahrál, tak příště nebudeš, a to mu možná pomáhá. A jsem s ním spokojený i na tréninku. 

Trio v létě pořízených Jihoslovanů Pešakovič, Pavlovič, Vujovič k vám podle všeho zapadlo velmi dobře.
Tyhle hráče jsme vybírali opět s Pedou. Pešakoviče jsme trefili úplně a všichni jsou to normální, nehádaví kluci. Aniž bych se chtěl někoho dotknout, nejsou to typické jižanské horké hlavy, jak to někdy bývá. Zapadli super. Sáhli jsme do těchto končin, protože Peda nebo i Peter Sedmák ty hráče znají a mohli jsme si je prověřit i jinak než přes agenty, kteří jsou schopní vám „prodat i vlastní kosti”, jací ti kluci skutečně jsou. A já nelituju.

A přeskočíme-li na chvíli hranice - jakou radost vám dělá v Braunschweigu syn Martin, který v první fázi své druhé sezony v Německu patřil dokonce do TOP 10 skórerů bundesligy a aktuálně je stále na průměru 13 bodů?
Samozřejmě jsem rád, že se mu daří. Naposledy sice prohráli v prodloužení, ale on byl nejlepším střelcem týmu. Zase je to o té důvěře. Když tam přišel, půl roku se adaptoval a druhou polovinu už měl hodně dobrou. Loni v létě přišla výměna trenéra, dostal šanci v základní pětce a odvděčuje se dobrými výkony. Jediné mě mrzí, že jsem pořád nemohl žádný zápas vidět přímo v Německu, protože se buď do hal nesmělo, nebo jsem teď měl covid, když jsme za ním měli jet. Ještě bych to do konce sezony rád stihl a už se moc těším na únorovou reprezentační pauzu, že ho uvidíme hrát i tady, tedy pokud bude vybrán. A v Braunschweigu se mi moc líbí i Ondra Sehnal (čtvrtý asistent soutěže), oba jsou teď klíčoví hráči a mám z nich velkou radost. Navíc tam teď hraje i David Kramer, který má české kořeny. Proti jeho tátovi jsem hrával ligu, když působil v Olomouci.

Napadlo by vás při odchodu Martina, že by už druhý rok mohl patřit i mezi střeleckou smetánku bundesligy?
To neee, překvapuje mě. Nebo takhle - Martin je hráč, který není tolik vidět, ale když to trenér pochopí a dostane z něj ty silné stránky, tak bude platný. Německá liga je jako soutěž úplně jinde. Teď Martin trochu poklesl, ale pořád je kolem dvacátého místa, a doufám, že se mu povede i dál.

Jeho výkony jsou poměrně překvapující i z toho pohledu, že v Nymburce byl většinou ve stínu jiných hráčů a podobné výkony od něj moc nebyly k vidění.
On by tam býval chtěl zůstat, ale protože nehrál tolik, zvolil tuhle cestu a udělal dobře. My si mysleli, že z něj postupně udělají druhého Bendu a bude tvořit gró té skupiny, ale Petr Benda je pořád ve formě a nebyl prostor se dostat k větším minutám.