Osvětlené zranění i trash talk s Mišulou

S JAKUBEM ŠIŘINOU Když třikrát v řadě chyběl proti USK ve čtvrtfinále a pak v prvních dvou semifinálových duelech doma proti Brnu ofenzivně strádal, v očích řady opavských fanoušků se nejspíš objevovaly lecjaké otazníky.

Pauza ale ústřednímu rozehrávači a kapitánovi Slezanů Jakubu Šiřinovi přece jen pomohla a pod Špilberkem už zase řádil podle svých zvyklostí. Více už o svých potížích poví v následujícím rozhovoru, v němž bude řeč i o limitech začleňování nové úderné posily, taktickém poločasovém skrývání jedné z největších opor i o další šanci na první dvoutisícovou návštěvu této sezony. Mohla by se v opavském stánku sejít už zítra na pátém duelu semifinále, kde domácí obhájce stříbra bude za vedení 3-1 cílit na své druhé finále v řadě.

Jakube, oddychl si kapitán v sobotu po importu klíčové třetí výhry zpod Špilberku?
Samozřejmě přivézt si výhru z Brna je pro nás cenný kousek. Je to semifinále a možná jen v koutku duše jsme doufali v zisk dvou vítězství zvenku. Jsme realisti a víme, že Brno skončilo třetí nikoli náhodou. Nicméně zpětně viděno - i třetí utkání jsme mohli vyhrát, kdybychom zbytečnými ztrátami nedostali soupeře na koně. Jistě ale i tu jednu výhru bereme všema deseti, protože je to psychická vzpruha a teď máme vše ve svých rukou.

Co jste ve čtvrtém utkání zlepšili? Na pohled se zdálo, že vás domácí ve druhém poločase třetího duelu přetlačili fyzicky...
To si nemyslím, byly tam hlavně ty ztráty, kterými jsme jim darovali jednoduché koše z protiútoků. Z těch jsme právě po vlastních chybách dostali hodně bodů a byl v tom velký klíč k tomu, že Brňané šli přes nás. Taky sehrála roli naše určitá nemohoucnost, protože 33 útočných doskoků je unikátní číslo, s nímž prohrát je taky něco jedinečného. Tohle oboje dohromady nás pak stálo výhru.

Ve druhé půli čtvrtého utkání jste spíš ještě přidali, byla tam vaše koncentrace vyšší než den předtím?
Jednoznačně. Hlavně jsme se chtěli vyvarovat těch ztrát, abychom po vypracovaném náskoku nedostali Brno zpět do hry. To se ale nepodařilo, protože jsme ve třetí čtvrtině přišli o náskok z první půle, kdy tam vedle některých ztrát byly i nevhodně použité fauly na Mišulu, a to i při jeho trojkách. Pořád jsme ale byli lepší a zaslouženě jsme vyhráli.

Po tom, co po prvním utkání čtvrtfinále vypadl pro zranění guard Klečka coby MVP pohárového FINAL 4, a co jste o zápas dál vypadl i vy jako klíčový rozehrávač, kdy navíc už déle chyběl defenzivní specialista Dragoun, byl jste o to radši, že vedení klubu na poslední chvíli před play-off angažovalo amerického guarda Gumbse, který vás už nejednou zachránil?
To jsem určitě byl, byť před čtvrtfinále nikdo nevěděl, jaký to bude mít efekt na tým a naši hru. Už jsme ale tak zkušený mančaft, že jsme se s tím dokázali poprat a Keenana zapracovat do našeho systému. On se chytil a myslím, že se v koncepci naší hry cítí dobře. Ihned se stal základním stavebním kamenem a ukázal, co v něm je. Ve čtvrtfinále to bylo hodně jeho zásluhou, že jsme přešli přes USK a v domácích zápasech s Brnem nás taky jednoznačně táhl. Za mě to byl v situaci po zranění Rosti Dragouna a Radima Klečky rozhodně dobrý krok.

Na to, v jaký moment přišel, a jaké systémy používáte třeba v obraně, zapadl Gumbs až nečekaně rychle?
Třeba při změně těch obran ještě s ním ve hře nevyužíváme celý náš repertoár, to by na něj bylo asi trochu moc. Celkově ani zónu s námi ještě nemá tak zažitou a při rozestavení 2-3 ještě neví přesně, kam se kdo hýbe a rotuje - byť už jsme to s ním i hráli -, a třeba zónu 1-3-1 jsme ještě ani nevytáhli. Myslím ale, že zatím není třeba mu s tím zamotávat hlavu a jinak klobouk dolů za to, jak rychle se do toho dokázal dostat. Tím, že si naskautoval naši hru, ještě než přišel, vzal tu přípravu hodně poctivě. Sám nevím, jestli bych to tak dobře a tak rychle zvládl.

Při dotahování Brna ve třetí čtvrtině čtvrtého utkání se zdálo, že vás tam dost zlobil četnými získanými fauly domácí guard Mišula. A zlobil doslova. Není to ale tak, že téměř každý hráč se snaží, a v play-off zvlášť, různé zákroky a fauly soupeřů „prodat” na maximum?
Jistě někdo se to snaží prodat víc, někdo zase míň, záleží na nastavení každého hráče. Mišula je kvalitní hráč, ale někdy si myslím, že ty kontakty nejsou tak hrozné a že je bohužel přihrává víc. Rozhodčí mu to ale „baští” a je to zase jeho chytrost, že toho využívá a dělá, co mu soupeř a rozhodčí dovolí.

Vy sám jste právě s Mišulou měl osobnější rozmíšku v jednom domácím zápase, kdy jste do sebe byli zaklesnutí rukama, a pak na sebe cosi křičeli. Co se tam stalo?
Brno tam útočilo, já ho bránil a on se zrovna snažil uvolnit pro míč. Chytil mě kolem mé ruky a snažil se vykoledovat faul na sebe. Bylo ale očividně jasné, že mě drží a snaží se vyvolat dojem, že jde o můj faul. Naštěstí to rozhodčí viděli, že mě zaháknul a nechtěl pustit on, takže nějaký lehký „trash talk” (ostřejší slova) tam proběhl, ale po zápase jsme si podali ruce a řekli si: „OK, je to play-off”. Nevznikla z toho žádná nevraživost.

Ve čtvrtém zápase na rozdíl od třetího vůbec nezasáhl do první půle power forward Gniadek - šlo o taktický tak, nebo o zdravotní ohledy?
Byl to čistě taktický tah, aby Martin byl svěží a fyzicky připravený na na druhou půli. Pošetřili jsme ho tedy až na druhý poločas a vyplatilo se to, protože v závěru dával důležité body a byl ve hře cítit.

Na půdě soupeře jste byli v tomhle utkání o 18 bodů lepší zpod koše, což obvykle bývá doménou Brna. Čím to?
Chtěli jsme hledat Mattiase Markussona, o což se snažíme vždy, ale při koncentraci obran na něj je to čím dál těžší. I ostatní dlouzí ale zahráli dobře a byl to týmový výkon. Navíc po neúspěšných střelách jsme si chodili za útočným doskokem, třeba Kuba Slavík tam získal několik důležitých míčů a pak jsme z toho dali i trojku.

Vy jste v play-off chyběl u posledních tří utkání s USK a v prvních dvou s Brnem jste byl na své poměry ofenzivně neviditelný. Co a jak moc vás omezovalo?
Když jsem šel do prvního semifinále, byla už mým jediným limitem chybějící herní praxe, ze které jsem po druhém čtvrtfinále vypadl. Tak týden jsem netrénoval a jen rehabilitoval, abych se dal co nejdřív do kupy. Nebylo jednoduché se do toho zase dostat, zvlášť v play-off, proto ty první dva zápasy byly ode mě bodově hluché. Zase jsem se to snažil nahradit agresivitou v obraně a jinými věcmi. Chytili se ostatní hráči, těch, co můžou skórovat, máme hodně a já jsem rád, že se každý zápas daří někomu jinému a tak by to mělo být.

A ten důvod výpadku ozřejmíte?
S trenérem jsme se nakonec dohodli, že na čtvrtfinálové zápasy do Prahy nepojedu a budu se věnovat léčebným procedurám, abych se co nejdřív dal dohromady, i když jsem chtěl kluky jet aspoň podpořit. Šlo o to, že při druhém utkání s USK jsem už v prvním poločase cítil odraženou patu, bolel tam nějaký úpon, měl jsem i zničenou botu. Asi jsem udělal nějaký špatný pohyb a druhou půli jsem dohrával s bolestmi. To už jsem tušil, že bude zle, protože už jsem takovou bolest kdysi zažil a věděl, že to jen tak nepřejde.

Očekáváte, že v úterý postup dotáhnete a bude to i s první dvoutisícovou návštěvou sezony, na niž se stále čeká?
Byl bych rád, kdybychom proměnili hned ten první postupový mečbol, ale nebude to žádná procházka růžovou zahradou. Brno je kvalitní mančaft a nedá nám to zadarmo. Pokud jde o návštěvu, věřím, že bude ještě větší než na začátku série. Má být pěkně, tak uvidíme, kolik lidí si najde cestu do haly, na druhé straně pěkně bude i potom, ale play-off je jen jednou za rok. Věřím tak, že ten rekord sezony budeme atakovat, fanoušků bude hodně a nás to vybičuje k postupu.