Otřes mozku, Dirkův duch i tréninkové diskuse o životě

Má za sebou od EuroBasketu pořádně výživné týdny.

V klubu, z nějž se kdysi odrazil do velkého světa i nejlepší Evropan v dějinách NBA Dirk Nowitzki, pokračuje po Braunschweigu ve stopování německých superstars v první lize světa, učí se nové roli a také hře, na niž dosud nebyl zvyklý, a naslouchá netypickému kormidelníkovi-vypravěči Sašovi Filipovskimu. V dresu Würzburgu (sdílené 11. místo v bundeslize s bilancí 2-4) si zatím odkroutil čtyři zápasy s průměrem 5 bodů za 19 minut a na něj skromnými trojkami 5/2. A k tomu schytal pořádnou mordu do hlavy od kolena vlastního spoluhráče. Po zážitkově bohatém startu své třetí zahraniční sezony se však opora národního týmu Martin Peterka musí nyní plně soustředit především na dvě klíčová utkání světové kvalifikace.

Martine, cestuje se vám teď do Česka o poznání příjemněji než z Braunschweigu?
Z Würzburgu je ta cesta o dost lepší. Zaprvé je o něco kratší a pro mě je to hlavně blíž do Plzně za přítelkyní. Dvě a půl hodiny je super vzdálenost, navíc po Německu jsou všude dálnice a jezdí se tam bezva. Od EuroBasketu jsem si zajel do Plzně už asi třikrát a Laura i nějakou dobu strávila u mě.

Kde vás nový chlebodárce ve stotřicetitisícovém bavorském městě ubytoval?
Je to jiné než v Braunschweigu, kde jsem byl víc ve městě. Teď všichni hráči bydlíme na okraji Würzburgu. Máme to dvacet minut do haly, což je docela daleko, ale jinak je to v pohodě. Würzburg je fakt krásný, jedno z nejhezčích měst celé BBL. V centru mají historický most, který se trochu podobá pražskému Karlovu. A na něm si můžete dát i dobré víno, protože jde o vinařskou oblast. Na jednom konci mostu mají restauraci s okýnkem a tam si můžete objednat skleničku...

Pro vás je to po Braunschweigu, kde jste se během dvou sezon vypracoval ve velkou oporu, docela změna, když teď naskakujete až z lavičky a hráváte 19 minut.
Je to jiné. V Braunschweigu jsem byl na pozici čtyři jedničkou, což teď nejsem. Pod naším makedonsko-slovinským trenérem hrajeme i jiným stylem, který mi úplně nevyhovuje. Uvidíme, jak to půjde dál. Jde o to, že je to víc založené na hře jeden na jednoho. Když třeba zahrajeme akci, a první clona nevyjde, tak se všichni máme roztáhnout a hraje se jeden na jednoho. Koukal jsem, že jsme na chvostu ligy v asistencích a to není můj styl. Já třeba dokážu zahrát jeden na jednoho, ale ne aby to byl základ naší hry. Potřebuju týmovou souhru. Někdy je toho individuálního víc, někdy míň, ale je to prostě jinačí než v Braunschweigu, kde jsme se víc hledali, víc jsme o sobě věděli a měl jsem tam na rozehře i Ondru Sehnala, který vždycky věděl, kde jsem, a jakmile jsem měl vteřinu volno, tak ta příhra přiletěla a mohl jsem střílet.

Takže své oblíbené pozice na trojce teď moc nedostáváte.
To ne. Hned v prvním zápase jsem dal deset bodů i bez trojek (s dvojkami 5/5) a Ondra Sehnal mi hned z Braunschweigu psal, že to bylo snad poprvé v životě, co jsem dal deset bodů bez trojky. (lehce se usměje) Pořád si na to zvykám a musím se nějak přizpůsobit.

Když jste se s klubem domlouvali na vašem příchodu, vyplynulo z toho, že budete chodit z druhé vlny?
Jelikož jsme se domluvili až v pozdější fázi, těsně před EuroBasketem, tak jsem věděl, že už jednu novou čtyřku měli a předpokládal jsem, že bude začínat. Já s Würzburgem byl v kontaktu už dřív, na začátku léta, kdy ta nabídka byla všestranně hodně dobrá, ale jim se nelíbilo, že bych měl být s „repre”. Měli úplně nový tým, trenér chtěl, abysme byli od začátku všichni spolu, ale já na EuroBasket chtěl a na chvíli jsme tak komunikaci přerušili. Pak se ale ozvali znovu, nabídka už byla trochu jiná, ale pořád říkali, že by hráče mého typu potřebovali, na play-off a podobně. Mě to lákalo jak sportovně, tak i z pohledu té blízkosti Čech, navíc to v lize už znám. A nelituju, i když bych jistě rád, aby nějaké věci byly jinak. Je to dobrá škola, tréninky jsou tvrdé, náročné a takového trenéra jsem ještě nezažil. Máme třeba po zápase hodinové video a z toho kouč 20 minut povídá o basketu a 40 o životě. On trénoval už i známější týmy (Monaco, Řím, Partizan, Banvit), koučoval i v Eurolize (Zielonu Goru) a basketu fakt rozumí, to poznám z každé situace. Jen někdy toho mluvení je možná až moc. Samozřejmě je dobré hráče namotivovat a říct i něco jiného než o basketu, ale jak jsem o tom mluvil s kluky, tak se to nesetkalo úplně s pochopením.

Existovala i varianta vašeho setrvání v Braunschweigu, případně odchodu jinam?
S Braunschweigem jsme po sezoně jednali, ale nedopadlo to, hlavně z jejich strany. Já tomu byl otevřený, hrálo se mi tam dobře, byl tam Ondra. A jinam? I takové možnosti byly.

Duch Dirka Nowitzkiho v novém klubu je znát?
Určitě. V tréninkové hale visí jeho obrovský poster. A ještě Maxiho Klebera. Prý do budoucna se možná oba budou v klubu angažovat, ale zatím to neprobíhá tak, jako v případě majitele Braunschweigu Dennise Schrödera, který se letos v únoru přiletěl z NBA na otočku podívat na naše téměř historické utkání ve FINAL-4 Německého poháru (tým se do něj probojoval po více než dekádě)... Ještě k našemu tréninkovému centru - to je vážně super. Je tam velká hala s asi šesti koši a je to jen pro basketbalisty. Zázemí mají opravdu dobré.

Jak v Německu kousali, že ač národní tým byl hodně rozjetý, nakonec doma nedosáhl na finále EuroBasketu?
Asi smutní byli, na druhou stranu byli i hrdí na to, že dosáhli na bronz a ty ohlasy na jejich hru byly velké. I když měli silný tým, tak patřili k překvapením turnaje. A teď z toho úspěchu těží i kluby. Třeba Alba Berlín hraje skvěle, i v Eurolize, krásně se na ně kouká a jejich hlavní hráči jako Lo nebo Thiemann jsou v německém nároďáku, navíc rozehrávač Smith hrál dobře za Chorvatsko.

Poměrně čerstvě za sebou máte i jeden nepříjemný zdravotní karambol, jak k němu došlo?
Asi před dvěma týdny jsme hráli doma Německý pohár s Oldenburgem a už po minutě a půl na hřišti jsem skákal po míči na zem a dopadl hlavou na koleno spoluhráče. Hlava mi cukla dozadu, hnul jsem si i s krkem, takže jsem odešel do šatny. Pak jsem se ještě zkoušel trochu rozběhnout a něco na rotopedu, ale ta hlava trochu bolela a doktor s fyzioterapeutem mi výslovně zakázali návrat do hry. Na vyšetření se pak ukázal lehký otřes mozku a další vyšetření taky nedopadlo právě dobře, takže jsem týden nehrál. Pak už to bylo dobré a mohl jsem se vrátit i k zápasům.

Bouli jste z té rány měl velkou?
Hlavně ta hlava na tom byla první dny blbě, ta rána přišla někam na střed čela. A špatný byl i krk, který bolel dost a bolí skoro doteď.

Co čekat od aktuálního kvalifikačního okna?
Potřebujeme dvě výhry (usměje se) a uděláme pro ně všechno. Jistě, nejsme v nejlepším složení, ale odvedeme maximum. Slyšel jsem, že Černohorci i Maďaři jsou v rámci možností kompletní, tak uvidíme.

Tým je v nové rozehrávačské situaci, kdy kouč počítá do základu s Viktorem Půlpánem. Největší síla by ovšem měla být s vámi a kolegy Balvínem či Křížem pod košem.
Někteří hráči chybí, ale zase mají šanci zazářit jiní. „Půlpy” už ukázal, že i když body nejsou jeho hlavní přednost, tak nám pomůže zase jinak. A body může přidat i někdo další. Je pravda, že ta sestava je okleštěná, ale tak to prostě je.

Zdá se, že vy budete muset v pátek proti Černé Hoře z kapsy opět vytáhnout svůj áčkový pardubický výkon...
To jo, jen nevím, jestli mám ještě tolik kapes (směje se). Budu se muset podívat, jestli mám ještě nějakou vzadu na kalhotech. Já samozřejmě v Pardubicích hraju rád, celá moje rodina i rodina Laury přijdou, všichni fandí a po čase si tu zase zahraju rád. Na zápas se určitě těším.