Petrášův Kolín? Ne, ne, to prosím ne!

S NEJVĚTŠÍM ZLEPŠENÍM SEZONY JAKUBEM PETRÁŠEM Není to hráč z rodu chvástavých. A tak když loni v létě opustil medvědí doupě nepostradatelný pilíř bronzového tažení Lee Skinner a svou ligovou pouť zakončil i železný muž David Machač, tenhle slovenský centr v přípravě stále čekal, kdo ono důležité místo pod košem zaplní.

A přidá se k němu, Pavlu Lošonskému a Jiřímu Jelínkovi. Dveře kabiny ale stále nikdo další neotvíral, až 27letý pivot Jakub Petráš naznal celou situaci. A byť to v kolínském klubu nikdo nahlas nevyslovil, po týdnech čekání zjistil, že „ten nový” bude on sám.

A tak zaklekl do startovních bloků a posílen nabíjecím letním pobytem u reprezentace začal od samého startu sezony předvádět nebývalé výkony. Už v lednu vykazoval při jen o pět minut delším herním čase prakticky dvojnásobek své produkce z předchozího ročníku a dlouhodobou část zavřel na téměř 15 bodech a 10 doskocích za 30 minut, což byl strmý nárůst oproti loňským průměrům 6,6 bodu a 5,5 doskoku za 16 minut při užitečnosti 9,8. Navíc jako čtvrtý nejužitečnější muž (průměr 21,5) z hráčů s většinou odehraných zápasů útočil i na trůn pro ligového MVP. Jen stěží se mu tak letos mohlo vyhnout ocenění pro Hráče s největším zlepšením sezony Kooperativa NBL.

Jakube, jak velkou radost z ceny pro největší zlepšení ligy máte a jak vás překvapila?
Překvapení to určitě je a radost mi udělala velkou. Je to potvrzení toho, že jsem celou sezonu pracoval naplno a všimli si toho i jiní než jen mé nejbližší okolí.

O velkém nárůstu svých letošních čísel jste nemohl nevědět, ani v koutku duše jste si na tuhle cenu nemyslel?
Určitě ne před sezonou, tam bych na nějaké individuální ocenění ani nepomyslel. Šlo spíš o to navázat na týmově úspěšnou minulou sezonu a dosáhnout něčeho dalšího. A v tom jsme stále na dobré cestě.

Postrčil vás někdo k těm navýšeným výkonům, nebo k nim došlo spíš díky nastalým okolnostem, jako byl odchod výrazného Lee Skinnera nebo vydařené léto s reprezentací?
Bylo to dané situací v klubu, kdy se ode mě po odchodu Leeho čekalo víc, a pod košem jsme zbyli tři, z kterých musel začít produkovat někdo jiný. Nemohli jsme to nechat jen na rozehrávači Adamu Čížovi.

Od poloviny ledna jste navýšil minutáž z 21 až na průměr 30, což už je skoro dvojnásobek loňského herního času. V bodech jste oproti loňsku vystřelil z 6,6 na 14,7 a na doskoku z 5,5 na 10. Jít podobně dál, jste za chvíli v Eurolize...
Je to sport, kdy se někdy daří víc a někdy méně. Vše se to ale odvíjí od té zdvojnásobené minutáže. Čím víc jste na hřišti, tím víc toho týmu dokážete dát, a pak už ty body i doskoky přijdou samy. Podle mě je to přímá úměra.

To zní až příliš jednoduše. Bylo ale třeba se i v NBL nejdřív zapracovat?
Pro mě ten loňský první rok byl takový seznamovací, nevěděl jsem, co od ligy čekat. A byla to pro mě dobrá sezona tím, že tu hráli Lee, David Machač a Jirka Jelínek, kteří mi všichni jako dlouholetí hráči NBL pomáhali. A v téhle sezoně už jsem z toho mohl těžit.

Po dvou letech ve slovenské lize pro vás byl nástup do NBL předloni těžší?
Hlavně ta liga jako celek je úplně jiná. Tím, že je tu dvanáct mužstev, bojuje se o to, aby se váš tým vůbec vešel do horní nadstavbové skupiny. Od začátku je o co hrát. Na Slovensku je to trochu horší v tom, že tam hraje jen osm týmů a sedm z nich ví, že se dostane do play-off a ten jeden zbývající, který musí do baráže, si je jistý, že v lize zůstane. To soupeření od začátku sezony tedy není tak velké.

S tolerancí jedné desetinky doskoku jste vedle opavského Mattiase Markussona jediným dalším hráčem ligy s průměrným double doublem, jak cenný pro vás tenhle osobní milník v evropské profi soutěži je?
Pro mě tohle je velká věc, udržet si celou sezonu double double, protože to vyžaduje vynaložení spousty sil i velkou důvěru od trenéra, aby vás na hřišti podržel, i když se někdy nedaří. I na tomhle má ale podíl celý tým, kdy jsme si s ostatními kluky sedli, a každý si odpracuje to svoje. Na mně vyšly ty doskoky a body jsou už pak taková „čerešnička na torte”.

V zápase s USK jste nedávno zaujal dokonce skoro triple doublem, když vám k němu chyběla jediná asistence. To už jste hodně fušoval do řemesla i kolegovi Čížovi.
Tohle pro mě byla unikátní čísla. A je dost možné, že už se to v žádném dalším zápase nezopakuje (smích). Vše to vyplynulo z obrany USK. Na mě tam pak vycházely určité situace, kdy jsem jen musel udělat správné rozhodnutí a přihrát těm správným spoluhráčům. A „chalani” dávali. Michal Mareš nasázel svému bývalému týmu za ty dva po sobě jdoucí zápasy 60 bodů a Pavol Lošonský byl zpod koše taky neomylný. Prakticky komu jsem přihrál, ten dal a s tím jsem byl velmi spokojený.

Vy jste také ve svých top měsících atakoval v těch pěti či šesti utkáních, která jsou ve hře, užitečnost lídra týmu Číže, teď v březnu jste ho už dokonce trumfl, což po minulé sezoně působí jako zjevení. Co na to říkáte?
Tohle netuším, odkud všechny tyhle statistiky vytahujete. (směje se) Je to pro mě zajímavá informace a nevím, co na to říct. Jsem vážně překvapený, že jsem Adama i předběhl. Je to prostě jedna z mých lepších sezon a asi i tohle tomu nasvědčuje.

Už by se nemuselo o vašem týmu mluvit jako o Čížově Kolínu, ale klidně i jako o Petrášově...
Ne, ne, to prosím ne. Nechme to i dál Adamovi. My ostatní budeme hlavně dál odvádět tu nejlepší práci a doufat v nějaké dobré umístění.

A ještě jedno statistické číslo - jak vás hřeje čtvrté místo v užitečnosti celé ligy z hráčů, kteří odehráli většinu zápasů, když vás předstihli jen opavský Markusson, ústecký Autrey a o sedm desetinek kolega Číž?
No,... asi to vychází z té velké porce minut a podporuje to fakt, že jsem byl týmu užitečný a že se nám zase dařilo. Určitě je to ale mnohem lepší příčka, než bych v létě čekal. Když jsem se sem vrátil, stále jsem ještě doufal, že vedení přivede i pod koš  někoho dalšího, ke mně, Pavlovi Lošonskému a Jirkovi Jelínkovi. Předpokládal jsem ještě někoho typu Lee Skinnera, který byl velmi efektivní pod košem, na doskoku i všude okolo. Tohle je tak povzbuzení do dalších let, že když člověk pracuje, tak se to vyplácí.

Vy jste se tak dlouho ohlížel, kdo přijde, až jste musel tu roli zastat sám.
Dá se to nějak tak říct. Zůstalo to nevyřčeno viset ve vzduchu. Nic neřekli trenéři, ani nikdo jiný, ale ta role zůstala otevřená a někdo ji musel zaplnit a letos to asi padlo na mě.

Vašeho ocenění i čísel si nejspíš leckdo všimne, možná nejen v české lize. Nerostete už z medvědího doupěte dál?
Nerad bych předbíhal, ještě máme, doufám, před sebou pořádný kus sezony a hned to klepu na dřevo. V létě pak bude možné všechno a uvidím, zda se někdo ozve, nebo tu zůstanu.

Kolín letos obhajuje bronz, což je vždy o něco těžší. Po covidu, zdravotních potížích Adama Číže i po sérii porážek ve střední části sezony, je nakonec čtvrtá příčka cennější než loňské třetí místo po nadstavbě?
Určitě jsme letos měli víc problémů. Hráli jsme v o něco užší rotaci, trochu nás zasáhla zranění a těch sérií jsme měli víc, výherních i prohraných. Takový je ale basket i v zápasech, kde jde o bodové šňůry, nebo ubráněné série útoků. Já teď doufám, že ten aktuální úsek s šesti výhrami z posledních osmi utkání ještě natáhneme.

Ve čtvrtfinále vás čeká Ústí, které vás v sezoně vypráskalo o dvacet bodů i na vašem hřišti. S čím na něj půjdete a jak důležité je začínat doma, což jste si zajistili na poslední chvíli?
Pro nás je velmi důležité začínat doma. Zároveň se ale budeme soustředit každý zápas úplně na maximum, už jen proto, že u nás doma Ústí vyhrálo hned první vzájemný zápas. Má tam hrozně moc individualit, celkem pět Američanů, kteří za to v ten podstatný moment dokážou vzít, dát koš a vybojovat výhru. Je to jejich mentalita a vše se bude odvíjet od naší obrany a hlavně od bránění jeden na jednoho, abychom nedostávali jednoduché koše a hráli vyrovnanou partii při hře pět na pět.

V Kolíně jste během sezony bez úspěchu zkoušeli několik Američanů, dalšího máte v týmu nyní. Po sezoně se Skinnerem a Wallacem, kdo v té česko-slovenské sestavě zastupoval roli sebevědomých střelců?
Zase jsme přivedli Michala Mareše, který má velké sebevědomí, je to vyhlášený střelec a on to sebevědomí zastoupil. I Adam Číž má střeleckou sebedůvěru velkou, když je potřeba dát koš. A kluci na perimetru v tomhle odvádějí dobrou práci. Jako posily jsme si vzali velmi sebevědomé hráče, jinak by nemohli hrát NBL. Mají před sebou vizi vyhrávat zápasy. A hlavně - v Kolíně jim nikdo nic nezakazuje nebo nepřikazuje, kdy musí, nebo nesmějí střílet. Trenéři to nechávají na rozhodnutí hráčů a pro ty je to při té důvěře jednodušší.  

V týmu máte celou sezonu tříčlennou slovenskou divizi, v čem pro vás byla prospěšná?
Je to rozdíl oproti loňsku, protože prvních asi šest měsíců se v kabině vůbec nepoužívala angličtina. Komunikace byla o moc jednodušší pro hráče i trenéry, nebylo třeba nic překládat. To spojení mezi námi všemi pak bylo bližší.